DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Squid

V lidské společnosti snad nenajdeme zajímavější fenomén, než je jazyk a jeho význam. Jak vůbec vznikají slova v lidské mysli?

Jak je možné, že si rozumíme a můžeme spolu mluvit? A co se stane, když pojem neodpovídá skutečnosti?

Lidský jazyk a jeho vývoj představuje fenomén, který dodnes není úplně dobře prozkoumán. Stále více rozumíme tomu, jak jednotlivé jazykové rodiny vznikaly a z jakých kulturně ekonomických potřeb organizace vycházely.

To ale ani v nejmenším není celková výpověď o jazyce jako takovém. Vždyť v pojmech myslíme, komunikujeme spolu. Jde tedy také o problematiku psychologickou i sociologickou. Mimo veškerou pochybnost je pak důležitý jazyk ve vědě. Nejen, že je nutné se shodnout na pojmosloví, což ne vždy byla samozřejmost, ale také je to právě abstraktní jazykový prostředek, který  umožnil vznik vědy jako takové. To jak člověk myslí se odráží také ve způsobu jeho řeči a slovech, která může používat. Úsloví kolik řečí umíš, tolikrát si člověkem není jistě z tohoto pohledu nezajímavé. Ukazuje, že každý jazyk má svá specifika v rovině myšlení, která si může člověk, který jazyku porozumí, převést do svých struktur uvažování.

Zcela mimořádný je v tomto ohledu přínos teologie pro jazyk. Stará poučka říká, že Bůh je vždy větší, než naše představy o něm. Díky tomu se užívají pojmy jen analogickým způsobem. Je zřejmé, že jednoduché dokonalé jsoucno, jakým je Bůh, nemůže být spravedlivé v tom smyslu, jak chápeme spravedlnost my, ale je spíše spravedlností samou. Díky tomuto čistému bytí bez akcidentů vešel do jazyka nový fenomén – expanze pojmů. Slovo je více než slovo. Stává se symbolem, který ukazuje někam nad sebe či za sebe.

Dnešní fotografie týdne je tak svým způsobem výjimečná. Ukazuje člověka, který má místo jazyku lana. Je analogií omezenosti řečových prostředků. Okamžikem, kdy si člověk uvědomuje, že mu prostá slova nestačí k vyjádření toho, co chtěl říci. Někdo tento pocit nezažije nikdy, ale třeba malíř jej má téměř neustále. Obraz je pro něj oním rozšířením slova, jeho překročením směrem k celistvější výpovědi o světě.

Fotografie týdne

Gratuluji Jellence k velice zdařilému snímku, který nese název Squid, s krásnou atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Klepněte pro větší obrázek
Squid (foto: Jellenka)

Žemla patří (nejen na DIGIareně) mezi autory, kteří snad nejvíce prosazují výtvarnou fotografii, kterou lze chápat jako spojení malby, snímku a grafiky. Jeho fotografie Rain Dancing nese nesporně jeho rukopis a kvalitu.

Klepněte pro větší obrázek 
Rain Dancing (foto: Žemla)

Myslím, že nejsem sám, kdo při pohledu na makrofotografii kobylky má jako první asociaci kreslený německý seriál Včelka Mája.  A právě takovou připomínkou může být také záběr pekne rano od Dolittle.

Klepněte pro větší obrázek 
pekne rano (foto: Dollitle)

Odvaha, rychlost, šikovnost a snad i potlačený pud sebezáchovy patří k prvkům, které jsou s akrobatickými skoky na kolech či motocyklech spojené. U diváků pak převládá napětí, ale především údiv nad tím, co je možné s těmito stroji předvést a zůstat přitom na živu. Právě tyto emoce diváků zachycuje Martin Kozák na snímku fmx.

Klepněte pro větší obrázek
FMX (foto: kozakm)
 

A na závěr ještě jeden zdařilý snímek architektury, který nese název the Nest od Shoehardt R. Sportovní fanoušci či milovníci asijského kulturního prostoru jistě místo snadno poznají.
 

Klepněte pro větší obrázek
the Nest (foto: Shoehardt R.)
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

tak určitě BOOB 7. 9. 2012, 07:40
skvělý výběr, gratuluji ;-) Janiny 5. 9. 2012, 11:07
Už podle názvu jsem si první fotku asocioval… Josef Jerabek 5. 9. 2012, 08:38

Další podobné články

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.

Fotografie týdne: hráči – proč je hra pro člověka důležitá

Fotografie týdne: hráči – proč je hra pro člověka důležitá

Pokud bychom hledali v humanitních a společenských vědách nějaké téma, které by bylo možné považovat za módní až téměř vyčerpané, nabízela by se analýza fenoménu hry.

Fotografie týdne: mety – o kvantifikaci sebe sama

Fotografie týdne: mety – o kvantifikaci sebe sama

Přibližně před deseti lety se objevil fenomén označovaný jako quantified self, se kterým je spojená myšlenka, že je důležité hledat v životě veličiny či činnosti, jež je možné měřit a analyzovat.

Fotografie týdne: Zimní kontrasty aneb má krása logiku?

Fotografie týdne: Zimní kontrasty aneb má krása logiku?

Co je to informace? O definici tohoto pojmu se vedou spory a v současnosti existují stovky různých definici. Včetně přístupu, že pokud je nějaký pojem takto vágní a nejednoznačný, nemá vůbec smysl o něm uvažovat.

Fotografie týdne: Pod dohledem – o uvědomění si nejen sebe

Fotografie týdne: Pod dohledem – o uvědomění si nejen sebe

Vědomí, že se na nás někdo dívá, že na nás myslí, že jsme pod dohledem, může mít dva zcela opačné efekty. Který z nich se přitom uplatní, záleží vždy na celé dvojici dohledového vztahu – na tom, kdo dohlíží a kdo je pod dohledem.

Fotografie týdne: Za – symbolické nahlížení světa

Fotografie týdne: Za – symbolické nahlížení světa

Kvalitativní metodologie ve společenských vědách se od druhé poloviny minulého století soustředí intenzivně nikoli na hledání zjevné skutečnosti, tedy na deskripci a analýzu toho, co je vidět a slyšet.