DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Stalker – o bytí v samotě v davu

Živíme se druhými lidmi. Tuto zkratku Jan Sokol používá, aby vyjádřil skutečnost, že předmětem obživy většiny společnosti již není zemědělství, dokonce ani průmysl, ale služby či státní sektor.

Pracujeme v odvětvích, kde jsme na lidech závislí, my jim poskytujeme služby, oni nám dávají peníze. Současně lze očekávat, že tento nepoměr mezi těmi, kdo se živí zemědělstvím a lidmi se bude neustále zvyšovat, není žádný důvod, proč by tomu mělo být jinak.

Lze do této situace implementovat Pythagorův výrok, že člověk je to, co jí? Do jisté míry asi ano, protože právě interakce s druhými člověka formuje a utváří. Lze dokonce říci, že osoba jako ontologická kategorie se smysluplně konstituuje až vztahem. Nelze být bez druhých, není možné se od nich izolovat, tvářit se, že neexistují.

Pythagoras nás ale vede k jiné, možná hlubší odpovědi na Sokolovu myšlenku. Ono živení se, nemá význam jen získávání finančních prostředků. Pokud člověk není asociální, jsou to právě vztahy a interakce s druhými, které ho živí kulturně a intelektuálně. Můžeme říci, že se druhými živí, ale dohromady tvoří provázaný složitý kulturní ekosystém. Město vymýtilo divokou přírodu a nahradilo ji domy a lidmi. Josef Šmajs pak tuto situaci vnímá jako spor přírody a kultury. Jako fatalistický střet, ze kterého jedna nebo druhá strana musí vyjít poražena.

Klepněte pro větší obrázek
Stalker, foto: suggy

Život ve městě je plný pnutí mezi chvílemi pro osobní zastavení se a rozjímání a společenským životem. Město je na jedné straně reprezentováno jako individualistické a anonymní, ale současně příliš rychlé a rušné. Je uvězněno do paradoxních schematismů, které si mohou na první pohled odporovat. Jedno vylučuje druhé. Odpovědět na tento paradox lze skrze konkrétní lidský příběh.

Na snímku Stalker je muž na středověkém nádvoříčku. Je zde sám s cigaretou, s časem na přemýšlení a koukání po krásách okolních staveb. Kolem ještě před chvílí ševelil déšť, kaluže a mokré chodníky tvoří zrcadla, vzduch je vlhký a svěží. Muž si ho kazí cigaretovým dýmem, jako by jako městský člověk nedokázal přijmou to, že danou scénu za něj někdo vymodeloval a vytvořil, že není úplným a neomezeným pánem situace. Současně ale sleduje pohyb, ženu procházející průjezdem. Tvoří si vlastní svět a vtahuje do něj druhého člověka, aniž by ten o tom věděl. Cítí chlad a temnotu nad hlavou, spojuje přírodu, proti které se nemůže a neumí vzbouřit, s kulturou, ve které je zasazený.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je suggy k zajímavému obrázku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Zatímco města jsou sužována světelným smogem a s trochou štěstí lze spatřit Orion, jsou místa, kde je obloha temnější a hvězdy jasnější. Kde pohledět ke hvězdám znamená vstoupit do údivu, jako Immanuel Kant. Autor snímku Zimní noci 1, kterým je honzj, tento zážitek zajímavě výtvarně zprostředkovává dál.

Klepněte pro větší obrázek
Zimní noci 1, foto: honzj

Čekání na okno ukazuje jednu z dimenzí práce fotografa. Člověka trpělivého, který kvůli pár zmáčknutím spouště snese nepohodlí, riziko, že se mu práce nepovede, námahu, zimu, vítr, mlhu. Ale pokud se to povede, jak to dovedl vildaboy, je potěšením krása i radost pro sebe i druhé.

Klepněte pro větší obrázek
Čekání na okno, foto: vildaboy

Jokr7 nabízí snímek streetartový „když je víkend na svařáka“, který pracuje s vtipem, dvojznačností, aktivitou lidí, ale také dobrou fotografickou technikou a kompozicí. Ukazuje, že snímek je často více příběhem než souborem pixelů.

Klepněte pro větší obrázek
když je víkend na svařáka, foto: jokr7

Marcel Koláček zachycuje lidi v jiném kontextu, klimatu a situaci. Místo barev volí černobílé provedení, místo osob dav, na místo vyšperkovanosti a snahu o autenticitu, místo hermeneutiky deskripci. A přesto (či právě proto) je snímek Soldiers pěkný a zajímavý.

Klepněte pro větší obrázek
Soldiers, foto: MarcelKolacek
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Podpora svobody tisku aneb kdo získal letošní cenu UNESCO/GUILLERMO CANO

Podpora svobody tisku aneb kdo získal letošní cenu UNESCO/GUILLERMO CANO

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome