DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Stalker – o bytí v samotě v davu

Živíme se druhými lidmi. Tuto zkratku Jan Sokol používá, aby vyjádřil skutečnost, že předmětem obživy většiny společnosti již není zemědělství, dokonce ani průmysl, ale služby či státní sektor.

Pracujeme v odvětvích, kde jsme na lidech závislí, my jim poskytujeme služby, oni nám dávají peníze. Současně lze očekávat, že tento nepoměr mezi těmi, kdo se živí zemědělstvím a lidmi se bude neustále zvyšovat, není žádný důvod, proč by tomu mělo být jinak.

Lze do této situace implementovat Pythagorův výrok, že člověk je to, co jí? Do jisté míry asi ano, protože právě interakce s druhými člověka formuje a utváří. Lze dokonce říci, že osoba jako ontologická kategorie se smysluplně konstituuje až vztahem. Nelze být bez druhých, není možné se od nich izolovat, tvářit se, že neexistují.

Pythagoras nás ale vede k jiné, možná hlubší odpovědi na Sokolovu myšlenku. Ono živení se, nemá význam jen získávání finančních prostředků. Pokud člověk není asociální, jsou to právě vztahy a interakce s druhými, které ho živí kulturně a intelektuálně. Můžeme říci, že se druhými živí, ale dohromady tvoří provázaný složitý kulturní ekosystém. Město vymýtilo divokou přírodu a nahradilo ji domy a lidmi. Josef Šmajs pak tuto situaci vnímá jako spor přírody a kultury. Jako fatalistický střet, ze kterého jedna nebo druhá strana musí vyjít poražena.

Klepněte pro větší obrázek
Stalker, foto: suggy

Život ve městě je plný pnutí mezi chvílemi pro osobní zastavení se a rozjímání a společenským životem. Město je na jedné straně reprezentováno jako individualistické a anonymní, ale současně příliš rychlé a rušné. Je uvězněno do paradoxních schematismů, které si mohou na první pohled odporovat. Jedno vylučuje druhé. Odpovědět na tento paradox lze skrze konkrétní lidský příběh.

Na snímku Stalker je muž na středověkém nádvoříčku. Je zde sám s cigaretou, s časem na přemýšlení a koukání po krásách okolních staveb. Kolem ještě před chvílí ševelil déšť, kaluže a mokré chodníky tvoří zrcadla, vzduch je vlhký a svěží. Muž si ho kazí cigaretovým dýmem, jako by jako městský člověk nedokázal přijmou to, že danou scénu za něj někdo vymodeloval a vytvořil, že není úplným a neomezeným pánem situace. Současně ale sleduje pohyb, ženu procházející průjezdem. Tvoří si vlastní svět a vtahuje do něj druhého člověka, aniž by ten o tom věděl. Cítí chlad a temnotu nad hlavou, spojuje přírodu, proti které se nemůže a neumí vzbouřit, s kulturou, ve které je zasazený.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je suggy k zajímavému obrázku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Zatímco města jsou sužována světelným smogem a s trochou štěstí lze spatřit Orion, jsou místa, kde je obloha temnější a hvězdy jasnější. Kde pohledět ke hvězdám znamená vstoupit do údivu, jako Immanuel Kant. Autor snímku Zimní noci 1, kterým je honzj, tento zážitek zajímavě výtvarně zprostředkovává dál.

Klepněte pro větší obrázek
Zimní noci 1, foto: honzj

Čekání na okno ukazuje jednu z dimenzí práce fotografa. Člověka trpělivého, který kvůli pár zmáčknutím spouště snese nepohodlí, riziko, že se mu práce nepovede, námahu, zimu, vítr, mlhu. Ale pokud se to povede, jak to dovedl vildaboy, je potěšením krása i radost pro sebe i druhé.

Klepněte pro větší obrázek
Čekání na okno, foto: vildaboy

Jokr7 nabízí snímek streetartový „když je víkend na svařáka“, který pracuje s vtipem, dvojznačností, aktivitou lidí, ale také dobrou fotografickou technikou a kompozicí. Ukazuje, že snímek je často více příběhem než souborem pixelů.

Klepněte pro větší obrázek
když je víkend na svařáka, foto: jokr7

Marcel Koláček zachycuje lidi v jiném kontextu, klimatu a situaci. Místo barev volí černobílé provedení, místo osob dav, na místo vyšperkovanosti a snahu o autenticitu, místo hermeneutiky deskripci. A přesto (či právě proto) je snímek Soldiers pěkný a zajímavý.

Klepněte pro větší obrázek
Soldiers, foto: MarcelKolacek
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.

World Press Photo 2018 v komentované galerii

World Press Photo 2018 v komentované galerii

Minulý týden byli vyhlášeni vítězové 61. ročníku prestižní soutěže World Press Photo. Porota vybírala ze 73 044 snímků od 4 548 fotografů ze 125 zemí. Z jednotlivých, celkově devíti, kategorií jsme vybrali ty nejzajímavější fotografie.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.