DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: stará zastávka

Stará místa mají svůj nepochybný půvab a krásu, je za nimi příběh či myšlenka, která z nich dělá neopakovatelný monument – ať již jde o berlínský Tempelhof, havířovské vlakové nádraží nebo opuštěnou zastávku.

Člověk je tvor, jehož přirozeným prostředím se stalo město či vesnice, prostor dobře ohraničený, urbanizovaný, přizpůsobený potřebám a pocitu bezpečí. V Eposu o Gilgamešovi je tato situace pěkně popsána tím, že dobro, řád a prostor pro příjemný život vůbec je uvnitř hradeb, zatímco za nimi vládne smrt a chaos.

Člověk je tak zcela přirozeně veden k tomu, aby určitý druh architektury kolem sebe rozvíjel a provozoval. Na druhou stranu jde vždy o díla, která vychází z určitého kontextu, mají vztah ke konkrétním potřebám a požadavkům své doby a později se mohou stát pro společnost obtížně využitelná.

Stejně je na tom například Tempelhof v Berlíně – jde o letiště spojené se silnými příběhy především studené války, ale současně o místo, které leží uprostřed zástavby, takže na něj už žádné letadlo nemůže ani dosednout, ani z něj vzlétat. Podobně nádraží v Havířově, které je pro své kvality bruselského stylu zajímavé a architektonicky cenné, je vzhledem ke své velikosti i poloze obtížně použitelné pro komfort cestujících vlakem.

Otázkou, zda starou zástavbu zbourat a nahradit novou, jako se to dělo při asanaci centra Brna na přelomu devatenáctého a dvacátého století, nebo se snažit určité prvky zachovat (ale které?), se dnes zabývají nejen architekti a historici, ale také občanští aktivisté, obyvatelé daného místa a řada dalších lidí. Bez jednoznačného koncensu.

Klepněte pro větší obrázek 
stará zastávka, foto: vhumanik

Vhumanik na snímku stará zastávka nabízí pohled, jakým reflektovat krásu míst, která na první pohled nemusí být zajímavá či prvoplánově krásná. Je vždy nutné v nich najít určitý genius loci, atmosféru a kontext, ve kterém jejich obsah vynikne. Kapkami pokryté sklo a černobílé provedení snímku mají tuto atmosféru určité nostalgie navodit a také se jim to daří. Dávají prostor divákovi, aby si do dané kompozice sám projektoval své cestovatelské zážitky, nebo místa, která již velkou část svého lesku ztratila, ale z nějakých důvodů je má rád.

Gratuluji autorovi k podařené fotografii týdne a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků.

Nepochybně mezi nejkrásnější zahradní či parkové komplexy v Česku patří ty kroměřížské. A právě ten laděný do anglického kabátu, s altánky, stavbami a zámkem v pozadí je dle mého soudu mnohem hezčí, než známá Květná zahrada. Snímek Podzámecká od pana Adamce je pokračováním jeho pečlivé, systematické práce s tímto parkem a hledáním syntézy mezi živočišnými, rostlinnými, ale také neživými komponenty v tomto rozsáhlém prostoru.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzámecká, foto: adamec

S atmosférou se snaží pracovat také Martin Rak, když zachycuje kovové oko na úvaz lodí ukotvené do kamenného nábřeží, mlhou zahalenou řeku a z ní vystupující most na snímku Nábřeží.

Klepněte pro větší obrázek 
Nábřeží, foto: martas

Belrok nabízí jarní svěží pohled na čtenáře, který svým intelektuálním výkonem mění a formuje své okolí. Snímek nese název Knihomol.

Klepněte pro větší obrázek 
Knihomol, foto: belrok

A na závěr ještě jeden cestovatelský pohled do pouštní krajiny, již chybí voda, který nese název Atacam a jeho autorem je Mau.

Klepněte pro větší obrázek 
Atacam, foto: Mau
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Přiznávám, že nevadí vůbec. A vůbec nevidím … Josef Jerabek 19. 3. 2014, 21:08
Poč ne. Ale opravdu nikomu nevadí že to padá… Allydamm 19. 3. 2014, 15:48

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne