DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: stará zastávka

Stará místa mají svůj nepochybný půvab a krásu, je za nimi příběh či myšlenka, která z nich dělá neopakovatelný monument – ať již jde o berlínský Tempelhof, havířovské vlakové nádraží nebo opuštěnou zastávku.

Člověk je tvor, jehož přirozeným prostředím se stalo město či vesnice, prostor dobře ohraničený, urbanizovaný, přizpůsobený potřebám a pocitu bezpečí. V Eposu o Gilgamešovi je tato situace pěkně popsána tím, že dobro, řád a prostor pro příjemný život vůbec je uvnitř hradeb, zatímco za nimi vládne smrt a chaos.

Člověk je tak zcela přirozeně veden k tomu, aby určitý druh architektury kolem sebe rozvíjel a provozoval. Na druhou stranu jde vždy o díla, která vychází z určitého kontextu, mají vztah ke konkrétním potřebám a požadavkům své doby a později se mohou stát pro společnost obtížně využitelná.

Stejně je na tom například Tempelhof v Berlíně – jde o letiště spojené se silnými příběhy především studené války, ale současně o místo, které leží uprostřed zástavby, takže na něj už žádné letadlo nemůže ani dosednout, ani z něj vzlétat. Podobně nádraží v Havířově, které je pro své kvality bruselského stylu zajímavé a architektonicky cenné, je vzhledem ke své velikosti i poloze obtížně použitelné pro komfort cestujících vlakem.

Otázkou, zda starou zástavbu zbourat a nahradit novou, jako se to dělo při asanaci centra Brna na přelomu devatenáctého a dvacátého století, nebo se snažit určité prvky zachovat (ale které?), se dnes zabývají nejen architekti a historici, ale také občanští aktivisté, obyvatelé daného místa a řada dalších lidí. Bez jednoznačného koncensu.

Klepněte pro větší obrázek 
stará zastávka, foto: vhumanik

Vhumanik na snímku stará zastávka nabízí pohled, jakým reflektovat krásu míst, která na první pohled nemusí být zajímavá či prvoplánově krásná. Je vždy nutné v nich najít určitý genius loci, atmosféru a kontext, ve kterém jejich obsah vynikne. Kapkami pokryté sklo a černobílé provedení snímku mají tuto atmosféru určité nostalgie navodit a také se jim to daří. Dávají prostor divákovi, aby si do dané kompozice sám projektoval své cestovatelské zážitky, nebo místa, která již velkou část svého lesku ztratila, ale z nějakých důvodů je má rád.

Gratuluji autorovi k podařené fotografii týdne a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků.

Nepochybně mezi nejkrásnější zahradní či parkové komplexy v Česku patří ty kroměřížské. A právě ten laděný do anglického kabátu, s altánky, stavbami a zámkem v pozadí je dle mého soudu mnohem hezčí, než známá Květná zahrada. Snímek Podzámecká od pana Adamce je pokračováním jeho pečlivé, systematické práce s tímto parkem a hledáním syntézy mezi živočišnými, rostlinnými, ale také neživými komponenty v tomto rozsáhlém prostoru.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzámecká, foto: adamec

S atmosférou se snaží pracovat také Martin Rak, když zachycuje kovové oko na úvaz lodí ukotvené do kamenného nábřeží, mlhou zahalenou řeku a z ní vystupující most na snímku Nábřeží.

Klepněte pro větší obrázek 
Nábřeží, foto: martas

Belrok nabízí jarní svěží pohled na čtenáře, který svým intelektuálním výkonem mění a formuje své okolí. Snímek nese název Knihomol.

Klepněte pro větší obrázek 
Knihomol, foto: belrok

A na závěr ještě jeden cestovatelský pohled do pouštní krajiny, již chybí voda, který nese název Atacam a jeho autorem je Mau.

Klepněte pro větší obrázek 
Atacam, foto: Mau
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Přiznávám, že nevadí vůbec. A vůbec nevidím … Josef Jerabek 19. 3. 2014, 21:08
Poč ne. Ale opravdu nikomu nevadí že to padá… Allydamm 19. 3. 2014, 15:48

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.