DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: stínová psí reflexe na výstavě

Pes je průvodcem člověka již od pravěku, ale až v kontextu moderních velkoměst dostává jeho role nový náboj – člověk si do něj projektuje sám sebe, respektive svoji představu o autentickém já.

Podle časopisu Respekt je Praha městem zaslíbeným pro psy a jejich pány. Nejen, že jich zde žije snad ze všech světových metropolí v přepočtu na obyvatele nejvíce, ale celé město se k nim chová velice přátelsky, podle některých až příliš.

Například ve Vídni či Berlíně je pak počet psů na tisíc obyvatel poloviční oproti Praze. Zatímco jinde se staví uzavřené výběhy pro psy bez vodítka, v českém hlavním městě se oplocují hřiště pro děti, aby na ně nemohli psy.

Pražský kontext je zajímavý ještě jedním ukazatelem, který se psy nepřímo souvisí – každý pátý Pražan bydlí sám, což představuje téměř polovinu všech domácností. A co dělat v bytě sám? Pes je dobrá volba – je vděčný, vyžaduje péči, podporuje řád a návyky, lze ho snadno vychovávat. Procházka městem pak nabízí zajímavý pohled; lidé do psů projektují představy o tom, jací by chtěli být – jeden je oblečený podle poslední módy, další běhá a třetí umí sedět v kavárně a užívat si atmosféru velkoměsta.

Pes také zastupuje objekt, který byl před lety spojen s dítětem u ambiciózních rodičů, kteří také do svých potomků projektovali obrazy sami sebe, respektive svých představ o tom, jací jsou, i když to vlastně nikdo nedokáže dobře rozpoznat a ocenit.

Snímek haf I. nabízí ještě jednu zajímavou úvahu. P. T. de Chardin hovořil o tom, že člověk je specifickým biologickým druhem, který se liší od ostatních tím, že disponuje reflexivním vědomím. Jeho intelektuální prací vzniká ve světě nová hodnota – noosféra.

Klepněte pro větší obrázek 
haf I.,  foto: shimmel

Pes na fotografii shimmella jakoby se snažil přestoupit i tento Rubikon – nejen že psy bydlí v hotelích, mají vlastní restaurace, lékaře a kadeřníky, ale mohu sami sebe reflektovat.

Gratuluji autorovi k pěkné momentce v černobílém provedení, která nabízí zajímavé setkání dvou psů (jednoho skutečného a druhého jen stínového) a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších fotografií uplynulého týdne.

Snímek ...boeing 747 v ohrožení... je archivní, avšak jeho autor mu propůjčuje názvem mírně cynickou, ale zato velice aktuální atmosféru. Autorem černobílého snímku krajiny Vlachovic, do které vstupuje letadlo, je fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek 
boeing 747 v ohrožení, foto: fakir.h

Alice Bochňáková se dlouhodobě věnuje fotografováním lidí pod vodou. Jde o disciplínu velice náročnou, ale současně efektní. Snímek dívky s názvem Zasněná je toho pěkným důkazem. Autorka přitom pracuje nejen s prostředím vody v podobě specifických pohybů a kompozic, ale také se světlem, které obrazu přidá jedinečnou atmosféru.

Klepněte pro větší obrázek 
Zasněná, foto: Bochňáková Alice

Siesta za skleněným paravánem je ukázkou zajímavě pojatého pohledu na svět, který lze interpretovat velice různorodě. Stroje mohou mít jen krátkou přestávku, stejně tak mohou být symbolem nedokončeného města, které zemřelo v krizi. Možná může jít o akcent odpočinku, který si již neumíme dostatečně užít nebo naopak o ukázku distance, kterou si lze proti ruchu světa vytvořit. Autorem je No21.

Klepněte pro větší obrázek 
Siesta za skleněný paravánem, foto: No21

Divnej patron, od navyy, je snímek streetartového charakteru, který se snaží dokumentovat život na ulici ve vší barevnosti, vrstevnatosti a kontextu, který si jen lze představit. Vztah čtveřice mužů na snímku je ukázkou toho, že tato koexistence ve veřejném prostoru nemusí být vždy zcela bezproblémová.

Klepněte pro větší obrázek 
Divnej patron, foto: navyy
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.