DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne, stíny a vteřiny

Je čas na trochu syrovosti. Dnešní Foto týdne je o podzemních chodbách a zrychleném dechu. A ta vteřina? Byla jedna, ale rozhodla o všem.
Fotografie týdne, stíny a vteřiny

Hasiči se neobjevují na Fotografii týdne poprvé. Už jsme se s nimi setkali v polovině minulého roku a snímek, který je zachycoval, byl ještě o trochu dramatičtější. Asi proto, že tehdy to vše bylo „naostro“. Fotka nazvaná „Území stínů“ pro změnu ukazuje, jaké to je, ocitnout se na hasičském cvičení v opuštěném sklepení. Nebo spíše, jaké to autor chtěl mít. Ne, že by se tedy mohl příliš rozmýšlet. „Tohle bylo jediné místo, kam dopadalo proraženou klenbou denní světlo,“ vysvětluje v komentáři k fotce. „Vymyslel jsem si záběr a prostě jsem využil místo a atmosféru.“ Doma v počítači už jen upravil barevnost tak, aby tuto atmosféru podpořil. Výsledek je tmavý, dynamický a působivý.

Ta rozhodující vteřina byla skutečně jedna. Dlouhá expozice dokáže udělat z ostré momentky působivou halucinaci. Kontury mužů se slévají, jako by všichni byli jednou velkou beztvarou amébou, tiše tančící po opuštěné chodbě. Neobvyklé prostředí podporuje mírně „abstraktní“ ladění snímku, takže ten působí spíš snově, než akčně.

Klepněte pro větší obrázek
Území stínů; foto: Jonatán

Nekonkrétnost těchto prvků povzbuzuje divákovu fantazii a v diskusi pod fotografií tak vznikají fantaskní vysvětlivky, co že je to vlastně za postavy. Plížící se ozbrojenci? Tanečníci? Duchové, nebo snad andělé? „Možná přesně takhle je vidí zachraňovaní při dopravní nehodě,“ polemizuje další čtenář a diváka začíná mrazit na zádech. Kdo ví, kam vede temná chodba, z níž se postavy právě vyřinuly.

Napůl reportážní, napůl inscenovaná fotografie podnítila zajímavou diskusi. Tohoto autora najdete pod přezdívkou Jonatán. I když tvrdí, že „pokud ho budete chválit, tak pukne,“ jeho tvorba je na vysoké technické i emocionální úrovni. Tvoří nekomplikované kompozice, ale rád si hraje s detaily, dynamikou, barvami a stíny, ostrostí a nejasností. V jeho fotografiích je obsažena jakási snivost, která nás ujišťuje, že i přes všechnu tu tmu a drama to dopadne dobře – jako v pohádce. Možná je Jonatán takovým lovcem pohádek pro dospělé. Kdo ví...?

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

HUMBUK FOTOLÍN MATLÁK JR. 15. 4. 2007, 12:35

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.