DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Winfried Bonifác má jako jeden z vrcholů své anglosaské misie příhodu o tom, jak poráží posvátný strom. Posvátné háje a stromy byly pro severní národy v Evropě zásadně důležité. Bonifác tak jejich kulturu v zásadě demytizuje a přináší křesťanství.

Proč je právě strom posvátný? Snad tím, že roste velice dlouho, může člověka přežít o mnoho generací. Je také přirozeně tajemný, zvláště za šera je možné si do něj promítat nejrůznější představy a strachy. Stromy ve větru mohou mluvit. Jsou na první pohled důstojné. Kam jinam tedy ubytovat božstva? Ostatně národy na jihu mají ve stromech bohů podstatně méně, snad pokud vynecháme Libanon a jeho cedry. Řídké borovice či nízké olivové háje nejsou na báje a mýty vhodným prostředím.

Lidové úsloví říká, že „žádný strom neroste až do nebe“, což je jistě pravda a současně to odhaluje hned několik pozoruhodných záhad. Jak je možné, že se voda dostane z kořenů až do koruny stromu? Fyzik jistě odpoví, že jediným možným vysvětlením je kapilární evekce, ale přesto je takové uspořádání mimořádně překvapivé. Už Aristoteles ve svém známém experimentu ukázal, že stromy nerostou z hlíny, ale ze vzduchu, což je jistě také něco, co by člověk běžně nečekal. Podobně je také zajímavé, že stromy „vědí“ jak vysoko mají vyrůst.

Klepněte pro větší obrázek
Stromm, foto: zidal

I přes všechnu tuto mytičnost a neintuitivnost lze říci, že strom patří k člověku středozemní kultury velice těsně. „Postavit dům a zplodit syna“, tedy dva akty prodloužení své osobní existence z horizontu svého biologického bytí, je doplněno právě zasazením stromu. Strom je v centru hodového slavení jako májka, je základním stavebním materiálem, zdrojem tepla, ale také surovinou pro lidové umění.

Snímek Stromm od Zidal působí jako teskná melancholická balada. Opadalo listí, padla mlha. Podzim a zima si budou brzy vybírat svou daň, přežijí jen ti silní a připravení. Ale zatím je ticho, vstupujeme do mlčení. Snad strom na něčí počest zde stojí, snad nad hrobem se tyčí. Rozprostíraje se nad každým, kdo ho navštíví.

Gratuluji ještě jednou autorovi snímku k zajímavé a pěkné fotografii, snad z běžné procházky, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Spacetray nabízí variaci na známou píseň Richarda Müllera Po schodoch...., jako by v lidech nechtěl nacházet velké příběhy a charakteristiky, ale spíše se díval na jejich strukturu a lidské plynutí.

Klepněte pro větší obrázek
Po schodoch, foto: Spacetray

Fotografie tak to takhle vylezete z krtka ukazuje, že svět může být mnohem křivější a kulatější, než by se zdálo. Jokr7 nabízí také jednoduchý návod, jak tuto změnu pohledu zažít. Stačí se zamyslet a vyjít ven. Snad dopadnete lépe než Thales, který spadl do studny, protože se díval na hvězdy.

Klepněte pro větší obrázek
tak to takhle vylezete z krtka, foto: jokr7

Millana ukazuje tanečníky v životním příběhu. Interakci lidí, kteří spolu mají něco prožito, snad se o sebe mohou opřít, snad jejich vztah je protknut již mnoha bolestmi a zraněními. Jej kříž) je tancem bez pohybu, skrytostí, hravostí, blízkostí.

Klepněte pro větší obrázek
Jej kríž, foto: millana

Vánek mi začal první tóny podzimní písně hrát. představuje subalovo připomenutí, že již začal podzim. Snad vybídnutím k procházce, možná přáním, abychom si vzali do kapsy kaštany a chvíli se toulali. A dívali se kolem sebe.

Klepněte pro větší obrázek
Vánek mi začal první tóny podzimní písně hrát, foto subal
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.