Na první pohled je optimistická, na druhý mystická. Pokud máte rádi tajuplné zříceniny, sedne vám jak ulitá.
Lasciate ogni speranza, „zanechte vší naděje.“ Zanechte vší naděje i vy, kdo vstupujete sem a doufáte v radostnou, nekomplikovanou, pestrou Fotografii týdne. Věci se opět sešly tak, že nemáme na výběr a musíme si trošku zahloubat nad nevyhnutelností osudu, nepředvídatelností života a tak dále. Optimismus je jen zdánlivý, tvrdí autor aktuální Fotky týdne v okamžiku, kdy nám ji – opentlenou klasickým latinským citátem – servíruje k nahlédnutí. A přitom na tom příběhu nechybí slunce, víra v lepší zítřek ani temné tajemství. A samozřejmě dojde i na starobylé ruiny, jak už je Therionovým poznávacím znamením.
Není to tak dlouho, co jsme tohoto autora propírali v rámci Fotografie týdne. Už tenkrát došlo na latinu, na mrtvé předky i mráz přejíždějící po zádech. Therion se návštěvníkům naší Galerie zkrátka líbí, i když někomu se může jeho tvorba zdát nezajímavá (nebo také kýčovitá, temná, gotická, magická a podobně). Nikdo z nich ale není od pravdy tak daleko. Není to skutečný optimismus, co z téhle fotky tryská.
V okamžiku, kdy se pozorovatel i jeho oko začnou zaplétat do škvír a stínů v pokřivených zdech, uvědomí si, že prostor se zmenšuje a vše na ně padá. Slunce v dáli, schované za naducaným mračnem, tu není proto, aby ozařovalo naše kroky, ale hlavně z toho důvodu, že ještě nestihlo zapadnout, ale už se k tomu chystá. Máte odvahu zůstat přes noc v tomhle starodávném chrámu, který žije vlastním životem?
Lasciate ogni speranza; foto: Therion
Černobílé zpracování snímku není u tohoto autora ničím převratným; troufnu si dokonce říct, že jemu tento způsob vyjádření náramně vyhovuje. Čím jiným lze tak podpořit atmosféru záběru? Černá a bílá potlačí veškerý „přehnaný“ optimismus původně pestré krajiny. Žádná veselá zeleň, a u toho nebe nás už snad ani nenapadne, že bylo kdysi modré. Zato skrvnité zdi, zlověstně se svírající kolem nás, barevnou změnu jen přivítaly. Mnohem víc se zvýraznila jejich struktura a i celková nálada díky tomu graduje.
Faktem bohužel je, že některé prvky kompozice působí z technického hlediska trochu jako pěst nalepená na oko; zvláště patrné je to u kombinace „okousaných“ stěn a vyleštěné oblohy, v místě, kde máme zničehonic tendenci přemýšlet o (dnes tak častých) korekcích v Photoshopu. Zároveň je ale v rámci celé kompozice maximálně využito magického kontrastu nejsvětlejší a nejtmavší šedi. A jak říká klasik, samotným převodem do černobílé škály dobrou fotku nezískáš. Chce to i kvalitní základ v barvě. „Super, bomba, nádherná fotka,“ reagují však nadšení čtenáři, a tak to vypadá, že autor Fotky týdne tentokrát odvedl skvělou práci, která se líbí, ať už je barevná, nebo černobílá.