DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: T-K-A-C-Z aneb o pomíjivosti lidských výtvorů

Snímek o tom, jak pomíjivá je lidská přítomnost, a co dovede příroda za pár let z „věčnými“ obydlími provést. Jedním ze zajímavých motivů katastrofických sci-fi filmů jsou katastrofy, při kterých vyhyne většina lidstva.

Pár lidí přežije, přichází do světa bez elektřiny, infrastruktury, fungující společnosti či legislativního pořádku. Jaký je takový svět? Většinou šedivý, špinavý, zdevastovaný. Jiný pohled mohou dát některé zjednodušené lidové environmentální modely, které říkají, že člověk zničí přírodu

Možná mnohem přesnější by bylo říci, že zničí to, co je v přírodě nyní, odstraní část diverzity druhů a snad i sám sebe. Ale příroda je v tomto ohledu rychlá a neúprosná, silnější a systematičtější nežli člověk sám. Ať se již díváme na místa válečných konfliktů, jaderné střelnice nebo třeba okolí Černobylu, nemůžeme se ubránit dojmu, že příroda si s člověkem poradí, a to docela rychle. Ostatně samotné položení mrtvého do hrobu v hlíně znamená, že během pár let z něj zůstane jen hromádka kostí. „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.“ Známá formule k udělování popelce, která je i po chemické stránce překvapivě poměrně přesná.

Člověk na to, aby měl nad přírodou navrch musí vynakládat netriviální množství úsilí a námahy. Ve chvíli kdy nějaké místo opustí, je vcelku jedno, v jakém ho zanechá stavu a proces pustnutí a vítězství přírody je poměrně rychlý a nezvratný. Během dvaceti let se z továrny v centru města může stát něco jako přírodní rezervace, biologický experiment, útočiště pro zvířata, ale i rostliny, které by se jinde prosazovaly obtížněji.

Klepněte pro větší obrázek
T-K-A-C-Z, foto: zewag

Představa věčnosti nebo trvalosti přítomnosti člověka na nějakém místě je tak více než imaginární. To jistě neznamená rezignovat na ochranu přírody nebo péči o ni, či dokonce to ani neimplikuje právo plýtvat s přírodními zdroji. Ale spíše se zde ukazuje perspektiva pomíjivosti a nestálosti lidského bytí. Smrt či odchod z nějakého místa tak vytváří prostor pro jiné druhy a ty se rychle umí postarat o to, aby si z továrny, domu či města udělaly vlastní příbytek.

A právě tyto opuštěné prostory jsou pro člověka přitažlivé. Ukazují mu limity vlastního bytí, vedou od triumfalismu, ať již osobního nebo skupinového, k jisté pokoře a vědomí vlastních limitů. Tak jako T-K-A-C-Z od Zewag, který ukazuje vytyčenou cestu k rozpadající se továrně uprostřed ničeho.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Subal nabízí hravý pohled na dřevo a mráz, který kreslí a hraje si s jinovatkou. Jako by daný objekt na zebru chtěl proměnit. Snímek nese název Proužkovaná.

Klepněte pro větší obrázek
Proužkovaná, foto: subal

Paklík si hraje s kombinací holubího letu a sochy, v kontextu urbanistické koncepce. Odkazuje na hravost, nejednoznačnost a organičnost celého veřejného prostoru. Fotografie nese poměrně výstižný název pošli posly.

Klepněte pro větší obrázek
Pošli posly, foto: shimmell

Pro všechny, kdo mají v oblibě hru se stíny a živými objekty je určená fotografie horská lyžnická. Jejím autorem je ilonag3 a nese název Já a jeho stín, který otevírá široké a pestré interpretační možnosti tohoto obrázku.

Klepněte pro větší obrázek
Já a jeho stín, foto: ilonag3

Na závěr ještě snímek, který jako by se tematicky vracel k prvnímu. ...krajina zimní, civilizovaná...4 je cestou polem i lesem, místem prohrnutým a sjízdným, ale také tím, které, za několik málo chvil rozmaru počasí, může zmizet v jednolité sněhové přikrývce. Autorem snímku je fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek
...krajina, zimní, civilizovaná...4, foto: fakir.h
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Celé to bylo původně malebně bílé, ale pak t… Neratovice 14. 3. 2017, 18:50

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.