DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Ťaháj!

Kůň člověka doprovází už asi pět tisíc let. Od chovu na maso a mléko, přes pracovní a válečné využití až po dnešní zábavu, si zachoval image důstojného a svobodného zvířete.

Kůň je jedním z nejdříve domestikovaných zvířat. První důkazy o jeho domestikaci pochází z centrální Asie, z doby asi 3000 let před Kristem. Zprvu se choval pro mléko a maso, později pro přepravu nákladů i přepravu osobní. Dnes je využíván především pro rekreační účely a zábavu. Rádi chodíme na dostihy nebo se jdeme čistě rekreačně projet. Až na zcela výjimečné případy by bylo možné říci, že koně – v době moderní ekonomiky – k ničemu nepotřebujeme. Ač jsme s nimi velmi dlouho a přesto je možné říci, že k nim většina lidí cítí určitou úctu či ostych. To je možná také důvod, proč se například koňské maso netěší větší oblibě. Většina lidí by řekla, že je to zvíře důstojné, ladné a snad i moudré.

Mnohé o tom, jak koně vnímáme, vyjádřil již na přelomu prvního a druhého století Plútarchos: „Je pravda, že synové boháčů a králů se mohou naučit dokonale pouze jízdě na koni, ale ničemu jinému, neboť ve školách jim svým vychvalováním podkuřuje učitel, při zápasu jim úmyslně podléhá soupeř: jen kůň, který neví a nerozlišuje, kdo je boháč a kdo chuďas, shodí vždy jen ty, kteří neumějí jezdit.“

A je to možná právě taková reflexe, kterou člověk potřebuje – zvíře nerozumí lidským měřítkům důležitosti či významu a chová se tak jak musí; zcela autenticky. A i pokud používáme koně při práci, je zde ještě jeden rozměr, který nelze zanedbat – interakce člověka s koněm, při které si pracující nepřipadne sám. Snímek Ťaháj! pěkně ukazuje, jak se může spojit nadšení, zarputilost a další emoce člověka a koně, takže jsou jedním tělesem, jdoucím za splněním svého cíle. Za objektivem stál uživatel Jege.

Klepněte pro větší obrázek 
Ťaháj! (foto: Jege

Fotografie architektury často přináší nevšední a krásné zážitky. Jde o prožitek prostoru, zastavení času, které dokáže vytvořit úchvatné scény. Tak jak snímek Louvre od Paklíka, který zachycuje mistrovské dílo – Skleněnou pyramidu odI. M. Peie.

Klepněte pro větší obrázek 
Louvre (foto: Paklík

Jak přistoupit k problému bytí v jedenadvacátém století? Do značné míry je možné říci, že koncepty velkých filosofů století minulého selhávají, nebo alespoň nenabízejí dostatečnou odpověď. Jaký je smysl zdejšího pobytu? A je možné bez odpovědi na tuto otázku žít? Pokud bychom se zeptali Vegabonda, zřejmě by snímkem 21st Century Human Being odpověděl, že nikoli.

Klepněte pro větší obrázek 
21st Century Human Being (foto: Vegabond)

Jestliže se chcete nechat inspirovat na cestu po Turecku, pak rozhodně věnujte pozornost snímku Podsvětí, který pořídili Alena a Vojen Benda. Zaujme výbornou barevností i prací se světlem. Navíc pohled do největší cisterny Istanbulu doplňuje vyčerpávající popis, který přímo láká k návštěvě tohoto unikátního objektu.

Klepněte pro větší obrázek 
Podsvětí (foto: Alena a Vojen Benda)

A na závěr ještě krásný pohled do mlhy nad mořem a kamenité pláže, kterému nechybí atmosféra ticha, ranního šumění moře a nekonečných pohledů do dálek. Přesně takový je snímek Voda a kámen od eMeT.

Klepněte pro větší obrázek 
Voda a kámen (foto: eMeT)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Koukám na "21st Century Human Being" a tak n… lukas_highenergy.cz 14. 9. 2011, 08:29

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.