DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: tak jsme přišli pozdě

Fotografie o kontextu, okamžiku a dobrém oku. Co potřebuje fotograf v jedenadvacátém století k tomu, aby byl úspěšný? Není to ho mnoho a spíše to bude fotografické vidění než super přístroj.

Umění se zásadním způsobem mění a demokratizuje. Zatímco renesance byla typická tím, že budovala školy, ve kterých se umění a řemeslo dědilo z mistra na učedníka, středověk pečlivě budoval své cechy, moderní doba je zcela jiná.

Umění již primárně nezachycuje krásu, ale snaží se promlouvat k divákovi, je komunikačním kanálem, způsobem, jak sdělit to, co se nevejde do běžných pojmů a kategorií. Komunikační forma umění je tedy něčím, co je bytostně akcentováno. Nejde přitom již o to, zda divák umí či neumí číst, ale o překračování neuměleckých forem, které samo sdělení „nedokáží unést.“

Druhým rysem je rozvoj kontextuálního umění. Umění v klasické době buď je, nebo není, ale dnes jej vnímáme prismatem epistém, kognitvních rámců a předporozumění. Jde o činnost, která neodkazuje k absolutnu, ale je funkcí času a místa. Jen v jednom bodě časoprostoru (nebo v jedné jeho částí) skutečným uměním je. A také jen v něm nese onen komunikační obsah.

Dobrý fotograf dnešní doby jistě potřebuje dobré vybavení nebo základní znalost řemesla, ale to se stává stále podružnější. To hlavní je schopnost identifikovat obraz, kterému je schopen přiřadit takový kontext, který bude pro diváka pochopitelný, zajímavý, lákavý. Jen tak může vstoupit do dialogu a získat si jeho přízeň.

A právě to je cesta, kterou se vydává dlouhodobě navyy. Snímek tak jsme přišli pozdě není v prvé řadě festivalem kvalitního řemesla, ale ukázkou autora najít zajímavý moment, zachytit jej a interpretovat. Tím získává dílo příběh, vtip a je potěšením pro oko každého, kdo se na něj podívá.

Klepněte pro větší obrázek 
tak jsme přišli pozdě, foto: navyy

Na co tam asi čekaly? Přišli pozdě – to znamená, že přišly o hlavu, nebo že skončil výprodej? O čem si asi povídají? Ztratily hlavu, když viděly, co se tam děje? To jsou jen některé asociace, které se přímo nabízejí k hraní si se skutečností a fantazií při pohledu na tuto fotografii.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku i dobrému oku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých děl uplynulého týdne.

Shoehardt R. pokračuje ve svém specifickém kontextuálním projektu, který na DIGIareně prezentuje již delší dobu. Totiž ve studiích světa hus (nikoliv pečených) a lidí. Fotografie nese název o husach a lidech III a klíčovou postavou je muž s koženou taškou a červeným deštníkem.

Klepněte pro větší obrázek 
o husách a lidech III, foto: Shoehardt R.

Pro všechny milovníky hororů, sci-fi nebo hraní si se světlem a expozicí je určený snímek Návštěvník..., zachycující člověka na vrcholu schodiště, které vede do sklepa… tedy do hračkářství, pokud se máme držet výkladu, který nabízí sám autor czech158.

Klepněte pro větší obrázek 
Návštěvník, foto: czech158

Oko-nomada zachycuje jednu z částí sportu, kterou nemá rád zřejmě nikdo, bolest, pád, zklamání. V obličeji závodníka se mísí pocit bezmoci z toho, že nedokončí závod, na který se těžce připravoval, že nenaplní očekávání své, ani svého okolí s fyzickou bolestí.To vše na fotografii o tvrdosti ... .

Klepněte pro větší obrázek
o tvrdosti, foto: oko-nomada 

A na závěr ještě jeden pohled do krajiny, kde prim hrají biopaliva, i když esteticky mile zasazená do krajiny. Fotografie nese název a autorem je tchmes.

Klepněte pro větší obrázek 
., foto: tchmes
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?