DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tanečník

Krok, krok a další dva... Figura hodná Freda Astaira. Člověk k přežití nepotřebuje žádný tanec, ale mezi lemury jsou tyto taneční variace nutností.

Hned na samém počátku si dovolím převzít popisek dnešní fotografie týdne, která nese název Tanečník, neboť se mi zdá mimořádně dobře popisný: „Verreaux's sifaka na jihu Madagaskaru si vyvinul zvláštní metodu získávání potravy. V trnité buši není chutných listů nazbyt. Přeskakování ze stromu na strom je díky naostřeným bodlinám různých kaktusů takřka nemožné a tak se Sifakové naučili tančit. Když jeden chutný strom oškubou, tak prostě slezou na zem a k dalšímu dobaletí vzpřímeně po zadních. Jejich chápavé končetiny neumožňují ani chůzi po čtyřech a tak využívají jakési přískoky.“ Autorem snímku je Miroslav Hrdý a pořídil jej v soukromém přírodním parku Berenty na Madagaskaru.

Klepněte pro větší obrázek
Tanečník; foto Miroslav Hrdý

Na snímku můžeme obdivovat dynamiku, pohotovost autora, zkrátka to, jak se mu podařilo zachytit moment pohybu i výraz ve tváři této opičky. Myslím, že po technické ani kompoziční stránce nelze snímku nic vytknout. Odpadající prach od pravé zadní nohy jen dokresluje krásu a dynamiku celé scény.

Myslím, že sifaka může být značně inspirující také pro nás a naše všední dny. Aby sama přežila musí tančit. Člověk k přežití nepotřebuje žádný tanec, krásu ani radost. Přesto se pak stává jeho žití spíše přežíváním, než skutečným dynamickým a krásným procesem, pokud v něm tyto věci chybí. Toto malé zvířátko je tedy ukázkou toho, že k opravdovému životu je potřebný nejen nezbytný nadhled, ale také smysl pro humor a ochota tančit.

Tanec nemusí být nutně procesem fyzickým, který spočívá v koordinovaných pohybech na určitý melodicko-rytmický vjem, ale je více obrazem určité lehkosti, radosti, schopnosti dělat čas od času věci, které nemají smysl a neprodukují zisk. Ač již v křesle s knihou a dýmkou, na sportovišti, v lese nebo na tanečním parketě, by měl čas od času tančit každý. Protože skutečné žití za to jistě stojí.

Gratuluji ještě jednou Miroslavovi Hrdému za zisk fotografie týdne a dovoluji si upozornit ještě na některé další zajímavé fotografie, které s uplynulých čtrnácti dnech objevili v naší fotogalerii.

Martin Kozák si ve svém snímku pohrál jak se světlem, tak také s dvojznačností jeho názvu. Snímek Epilog je tak pěknou ukázkou toho, jak lze pěkně pracovat s delší expozicí za tmy a nabídnout divákovi zajímavý vjem, který bude mít hodnotu technickou i estetickou.

Klepněte pro větší obrázek
Epilog; foto kozakm

Do podzimní atmosféry výlovů rybníků, studených rán, teplých svařáků a vůně ryb nás zavádí svojí fotografií Výlov (2) Robert Adamec, který to vše zachycuje v jednom balení zajímavého a atmosférou nasyceného snímku.

Klepněte pro větší obrázek
Výlov (2); foto Adamec-2

Atmosférou plný je také snímek s tématikou smrti, pohřbu a chudoby, jehož autorem je pavel43, a který nese název Boli časy, boli, ale sa minuli. Snímek pochází z roku 1969 a může být tak nejen ukázkou toho, že každý z nás někdy musí zemřít, ale také jistým otočením se do minulosti. Možná ne příliš sentimentálním způsobem.

Klepněte pro větší obrázek
Boli časy, boli, ale sa minuli; foto pavel43

A na závěr ještě ukázka toho, že i stokrát opakované téma lze pojmout takovým způsobem, že bude zážitek stát za to. Tématem je podzimní listí a světlo slábnoucího slunce na snímku s názvem  Koncert barvy a světla, který vytvořil giomdesampre.

Klepněte pro větší obrázek
Koncert barvy a světla; foto giomdesampre
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.