DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tečka

Někdy je natolik výmluvný, že není třeba o něm diskutovat. Říká vše v dokonalé scenérii němého strnulého výkřiku, který není možné jinak zachytit. Tam, kde končí slova, začíná obraz.

Je zajímavé sledovat diferenci ve vnímání obrazu u nás a u východních Slovanů. Čech, když něco vysvětluje či popisuje, užívá napřed slov. Až když k pochopení nedojde, sáhne k obrazu. Ruský člověk je zcela odlišný – nabídne obraz, který říká vše a až když mu druhý nerozumí, snaží se jej interpretovat. Osobně se domnívám, že největším zločinem českého školství je otázka: „Co tím chtěl básník říct?“ Kdyby to, co chce pedagog v takovém případě slyšet, básník říci chtěl (a obvykle je to zcela plochá, intelektuálně impotentní fráze), tak by to býval řekl či napsal a nemusel by kvůli tomu tvořit báseň.

Velmi podobné je to s interpretacemi obrazů – nikdy nemůžeme říci, co tím chtěl malíř či fotograf říci. Obraz a slovo nejsou totožné, jejich vyjadřovací schopnosti jsou různé. Jistě je možné se snažit popsat styl a sloh, jednotlivé symboly, kompozici, zpracování, výrazy a figury. Ale když toto všechno dáme dohromady, nezískáme obraz. Snad podobně jako když složíme dohromady atomy uhlíku, vodíku a kyslíku nezískáme člověka. Ten je něčím více.

Dnešní fotografie týdne, jejímž autorem je Paklík, je v tomto ohledu podobná. Měl by se člověk zaměřit na starého muže, který křičí (co asi?) nebo na ženu s holubem na hlavě? Možná by za esej stála i zcela obecná úvaha o tom, jaká je role holubů ve městě. Jednotlivých témat se tedy nabízí více než dost. Přesto nese snímek název „.“. Nelze k němu nic dodávat, je třeba nechat mluvit samotnou fotografii.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Paklik)

Podzim je v plném proudu a listí na stromech se zbarvuje do oranžových, žlutých i hnědých odstínů, které společně vytvářejí úchvatné scenérie. Procházka lesem nebo pohled na něj, je v těchto dnech srovnatelná s prohlídkou špičkových světových galerií. A právě do této atmosféry může být zařazen snímek s názvem Jablko na cestu, jehož autorkou je Moníssek.

Klepněte pro větší obrázek 
Jablko na cestu (foto: Moníssek)

Dostihy přinášejí úchvatné napětí sázek, spojení člověka s koněm i zážitek z rychlosti a dynamiky celého sportu. A právě to zachytil Martin Kozák na snímku Dostihy 2, který pochází ze závodu 73. Ceny zimního favorita.

Klepněte pro větší obrázek 
Dostihy (foto: Martin Kozák)

Luboš Blažek se po sérii snímků mapujících prostor přesunul k prostému zachycení exteriérů. Stejně jako v předchozích snímcích je jasně patrný autorův rukopis, kterému nechybí především smysl pro fragmentaci reality. Její kouskování a netradiční pohled na ni je integrální součástí každého snímku, kterými je demonstrována zajímavost bytí v každém drobném detailu. A samozřejmě černobílé provedení. Tak jako na fotografii znázorňující na první pohled ničím nezajímavý kousek hrany pískoviště.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Luboš Blažek)

A na závěr ještě jeden obraz architektury. Snad ničím mimořádně zajímavý, ale přesto pěkný. Ukazuje, že i pohlednicový formát lze pojmout vkusně, originálně a kvalitně. Takový je pohled na fotografii Přes písek a vodu ke kameni, pod níž jsou podepsáni Alena a Vojen Benda.

Klepněte pro větší obrázek 
Přes písek a vodu ke kameni (foto: Alena a Vojen Benda)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

S tím milým Blažkem jste mi udělali radost. … Ivanaga 2. 11. 2011, 14:43

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.