DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tečka

Někdy je natolik výmluvný, že není třeba o něm diskutovat. Říká vše v dokonalé scenérii němého strnulého výkřiku, který není možné jinak zachytit. Tam, kde končí slova, začíná obraz.

Je zajímavé sledovat diferenci ve vnímání obrazu u nás a u východních Slovanů. Čech, když něco vysvětluje či popisuje, užívá napřed slov. Až když k pochopení nedojde, sáhne k obrazu. Ruský člověk je zcela odlišný – nabídne obraz, který říká vše a až když mu druhý nerozumí, snaží se jej interpretovat. Osobně se domnívám, že největším zločinem českého školství je otázka: „Co tím chtěl básník říct?“ Kdyby to, co chce pedagog v takovém případě slyšet, básník říci chtěl (a obvykle je to zcela plochá, intelektuálně impotentní fráze), tak by to býval řekl či napsal a nemusel by kvůli tomu tvořit báseň.

Velmi podobné je to s interpretacemi obrazů – nikdy nemůžeme říci, co tím chtěl malíř či fotograf říci. Obraz a slovo nejsou totožné, jejich vyjadřovací schopnosti jsou různé. Jistě je možné se snažit popsat styl a sloh, jednotlivé symboly, kompozici, zpracování, výrazy a figury. Ale když toto všechno dáme dohromady, nezískáme obraz. Snad podobně jako když složíme dohromady atomy uhlíku, vodíku a kyslíku nezískáme člověka. Ten je něčím více.

Dnešní fotografie týdne, jejímž autorem je Paklík, je v tomto ohledu podobná. Měl by se člověk zaměřit na starého muže, který křičí (co asi?) nebo na ženu s holubem na hlavě? Možná by za esej stála i zcela obecná úvaha o tom, jaká je role holubů ve městě. Jednotlivých témat se tedy nabízí více než dost. Přesto nese snímek název „.“. Nelze k němu nic dodávat, je třeba nechat mluvit samotnou fotografii.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Paklik)

Podzim je v plném proudu a listí na stromech se zbarvuje do oranžových, žlutých i hnědých odstínů, které společně vytvářejí úchvatné scenérie. Procházka lesem nebo pohled na něj, je v těchto dnech srovnatelná s prohlídkou špičkových světových galerií. A právě do této atmosféry může být zařazen snímek s názvem Jablko na cestu, jehož autorkou je Moníssek.

Klepněte pro větší obrázek 
Jablko na cestu (foto: Moníssek)

Dostihy přinášejí úchvatné napětí sázek, spojení člověka s koněm i zážitek z rychlosti a dynamiky celého sportu. A právě to zachytil Martin Kozák na snímku Dostihy 2, který pochází ze závodu 73. Ceny zimního favorita.

Klepněte pro větší obrázek 
Dostihy (foto: Martin Kozák)

Luboš Blažek se po sérii snímků mapujících prostor přesunul k prostému zachycení exteriérů. Stejně jako v předchozích snímcích je jasně patrný autorův rukopis, kterému nechybí především smysl pro fragmentaci reality. Její kouskování a netradiční pohled na ni je integrální součástí každého snímku, kterými je demonstrována zajímavost bytí v každém drobném detailu. A samozřejmě černobílé provedení. Tak jako na fotografii znázorňující na první pohled ničím nezajímavý kousek hrany pískoviště.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Luboš Blažek)

A na závěr ještě jeden obraz architektury. Snad ničím mimořádně zajímavý, ale přesto pěkný. Ukazuje, že i pohlednicový formát lze pojmout vkusně, originálně a kvalitně. Takový je pohled na fotografii Přes písek a vodu ke kameni, pod níž jsou podepsáni Alena a Vojen Benda.

Klepněte pro větší obrázek 
Přes písek a vodu ke kameni (foto: Alena a Vojen Benda)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

S tím milým Blažkem jste mi udělali radost. … Ivanaga 2. 11. 2011, 14:43

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Když procházíme českými městy, nelze si nevšimnout zásadního zlomu, kterými prošla nejen v době průmyslové revoluce, ale také v první třetině dvacátého století. Nejde v ní jen o růst do šířky, ale také o asanace měst.

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Snění bylo vždy tématem hovoru, náboženských zkušeností, ale postupně také zájmem psychologů. A přesto se stalo v prvé řadě nevyčerpatelnou studnicí umění. Náboženské rysy spánku jsou všeobecně známé a můžeme si dovolit zkratku, že jde o jistý význačný prvek téměř všech náboženství.

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Švýcarský filosof a psycholog Jean Piaget přišel s – na svoji dobu poměrně převratnou – myšlenkou, že člověk poznává a interaguje se světem nikoli pouze povrchově a nedůležitě, ale nesmírně významně i hluboce.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Známý příběh o babylonské věži, který pochází z Bible, se stal v průběhu dějin námětem řady uměleckých zpracování, z nich nelze nezmínit například to Pietra Brueghela z roku 1563. Stavba je na jedné straně obrazem systematické a hluboké lidské spolupráce.