DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tečka

Někdy je natolik výmluvný, že není třeba o něm diskutovat. Říká vše v dokonalé scenérii němého strnulého výkřiku, který není možné jinak zachytit. Tam, kde končí slova, začíná obraz.

Je zajímavé sledovat diferenci ve vnímání obrazu u nás a u východních Slovanů. Čech, když něco vysvětluje či popisuje, užívá napřed slov. Až když k pochopení nedojde, sáhne k obrazu. Ruský člověk je zcela odlišný – nabídne obraz, který říká vše a až když mu druhý nerozumí, snaží se jej interpretovat. Osobně se domnívám, že největším zločinem českého školství je otázka: „Co tím chtěl básník říct?“ Kdyby to, co chce pedagog v takovém případě slyšet, básník říci chtěl (a obvykle je to zcela plochá, intelektuálně impotentní fráze), tak by to býval řekl či napsal a nemusel by kvůli tomu tvořit báseň.

Velmi podobné je to s interpretacemi obrazů – nikdy nemůžeme říci, co tím chtěl malíř či fotograf říci. Obraz a slovo nejsou totožné, jejich vyjadřovací schopnosti jsou různé. Jistě je možné se snažit popsat styl a sloh, jednotlivé symboly, kompozici, zpracování, výrazy a figury. Ale když toto všechno dáme dohromady, nezískáme obraz. Snad podobně jako když složíme dohromady atomy uhlíku, vodíku a kyslíku nezískáme člověka. Ten je něčím více.

Dnešní fotografie týdne, jejímž autorem je Paklík, je v tomto ohledu podobná. Měl by se člověk zaměřit na starého muže, který křičí (co asi?) nebo na ženu s holubem na hlavě? Možná by za esej stála i zcela obecná úvaha o tom, jaká je role holubů ve městě. Jednotlivých témat se tedy nabízí více než dost. Přesto nese snímek název „.“. Nelze k němu nic dodávat, je třeba nechat mluvit samotnou fotografii.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Paklik)

Podzim je v plném proudu a listí na stromech se zbarvuje do oranžových, žlutých i hnědých odstínů, které společně vytvářejí úchvatné scenérie. Procházka lesem nebo pohled na něj, je v těchto dnech srovnatelná s prohlídkou špičkových světových galerií. A právě do této atmosféry může být zařazen snímek s názvem Jablko na cestu, jehož autorkou je Moníssek.

Klepněte pro větší obrázek 
Jablko na cestu (foto: Moníssek)

Dostihy přinášejí úchvatné napětí sázek, spojení člověka s koněm i zážitek z rychlosti a dynamiky celého sportu. A právě to zachytil Martin Kozák na snímku Dostihy 2, který pochází ze závodu 73. Ceny zimního favorita.

Klepněte pro větší obrázek 
Dostihy (foto: Martin Kozák)

Luboš Blažek se po sérii snímků mapujících prostor přesunul k prostému zachycení exteriérů. Stejně jako v předchozích snímcích je jasně patrný autorův rukopis, kterému nechybí především smysl pro fragmentaci reality. Její kouskování a netradiční pohled na ni je integrální součástí každého snímku, kterými je demonstrována zajímavost bytí v každém drobném detailu. A samozřejmě černobílé provedení. Tak jako na fotografii znázorňující na první pohled ničím nezajímavý kousek hrany pískoviště.

Klepněte pro větší obrázek 
Bez názvu (foto: Luboš Blažek)

A na závěr ještě jeden obraz architektury. Snad ničím mimořádně zajímavý, ale přesto pěkný. Ukazuje, že i pohlednicový formát lze pojmout vkusně, originálně a kvalitně. Takový je pohled na fotografii Přes písek a vodu ke kameni, pod níž jsou podepsáni Alena a Vojen Benda.

Klepněte pro větší obrázek 
Přes písek a vodu ke kameni (foto: Alena a Vojen Benda)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

S tím milým Blažkem jste mi udělali radost. … Ivanaga 2. 11. 2011, 14:43

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.