DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: tečka

O vězeních a hradbách, která si vytváříme v sobě samých a strachu, který rozmotává ostnaté dráty. Karel Kryl ve své písni Karavana mraků mluví o městě, ve kterém je řád a pro každého práce, ale současně to není prostor k žití. Je obehnaný zdí nesvobody a totality.

Ostatně i Orwellova představa totality z románu 1984 je podobná. Je v něm vyobrazena společnost v bezpečí, řádu, které nic materiálně chybět nemusí. Jediné, co její členové nemají je soukromí a svoboda.

Oba texty jsou si svým způsobem podobné, neboť kladou na misku vah práci, svobodu a vlastní prostor k žití, na straně jedné, a na druhou sociální a ekonomické jistoty. Oba texty se přitom zřetelně kloní k prvnímu. Jako by říkali, že nejistota svobody, je lepší než jistota bez ní. V Japonsku tvoří netriviální část vězňů senioři, kteří si tím nahrazují vlastní bydlení. Věznice je bezpečná, pohodlná, o vše se postará někdo jiný.

Byla by ale chyba, kdybychom oba na začátku zmíněné autory interpretovali pouze státně společensky, tedy jako kritiku nebo alespoň prisma pohledu na uspořádání společnosti, které je (anebo není) vyhovující jejich vlastnímu axiologickému založení. Tak, jako v Bibli, také zde jde o něco jiného. Smyslem Písma je říci, že neexistuje dělící čára mezi hodnými a zlými, která by vedla někde v ně nás samotných. V každém z nás je snad kousek lotra i světce. Autentické pochopení textu je v tom, že s takovými lidmi Bůh počítá a pracuje, ostatně David by největší židovský král, ale také cizoložník, vrah, zbabělec.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: Balian

Orwell i Kryl tak také obracejí pozornost na nás samotné, na to, co si obeženeme ostnatým drátem jistoty a nesvobody a v čem vstoupíme do rizikového podniku otevřenosti. Buber upozorňuje na to, že například láska je dosti ošemetná věc. Zatímco city můžeme vlastnit a mít, tak láska je něco, co je v ně nás, co nám nepatří. Láskou druhého si nikdy nemůžeme být jisti, je to vždy sázka, důvěra, risk. Ovšem takový, bez kterého se nedá žít. Ambros pak píše knihu Svoboda k alternativám, jako ukázku zralosti neobehnat své bytí ostnatým drátem myšlenkové totality.

Snímek . od Baliana ukazuje místo obehnané ostnatým drátem. Surově nepoetické, studené, bez života, mrtvé. To, co obeženeme zdí a uzavřeme do prostoru jistot, se stává rychle mrtvým a bezcenným. Opevnit se, znamená ukončit dialog, říci „tečka“ tam, kde by měla být odpověď druhého.

Fotografie pracuje se silným emočním radiem, nabízí prostor pro vlastní identifikaci toho, z čeho v sobě máme takový strach, že se nejsme ochotni otevřít jinakosti, dialogu, alternativám, změně. Ostatně i pro Evagria z Pontu je nejnebezpečnějším hříchem pro mnicha pocit uspokojení z vlastní dokonalosti, ve které se opevní, udělá z ní definitivu.

Gratuluji autorovi pěkného snímku, který je součástí širšího fotografického projektu a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Vlnenie je ukázkou toho, že snímky pořízené mobilním telefonem nemusí být něčím druhořadým nebo nezajímavým. Snad někdy právě naopak. A tak Ivana 76 zachránil mobil, když mu došla paměťová karta v zrcadlovce, a pomohl mu vytvořit pěknou organicky se vlnící krajinomalbu. Jak by asi vypadala na klasickém fotoaparátu a poznali bychom rozdíl?

Klepněte pro větší obrázek
Vlnenie, foto: Ivan_76

No21 nabízí hravost průhledovou. Ukázku toho, co může fotograf pořídit, když se umí dívat a hledat. S nadhledem, vtipem, empatií k okolí. Snímek nese název Striptýz... a nabízí pohled na strom postupně se svlékající.

Klepněte pro větší obrázek
Striptýz..., foto: No21

Karol Ox nabízí ... na klzísko, což je snímek s pěknou atmosférou i možností stopovat druhé. Fotografie zachycuje aktuální klimatické podmínky snoubíce dokumentaristiku s poetičností.

Klepněte pro větší obrázek
...na klzísko, foto: Karol Ox

Na závěr ještě chaloupka na kopec ložená a sněhem obalená, vlnící se, pohádková. Autorem snímku ...zapadané je pepa6502.

Klepněte pro větší obrázek
...zapadané, foto: pepa6502
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Všetka úcta autorovi článku...pekné. Ivan Janicek 20. 2. 2017, 13:44

Další podobné články

Po 45 letech končí Shutterbug s tiskem svého magazínu, zaměří se jen na web

Po 45 letech končí Shutterbug s tiskem svého magazínu, zaměří se jen na web

Podpora svobody tisku aneb kdo získal letošní cenu UNESCO/GUILLERMO CANO

Podpora svobody tisku aneb kdo získal letošní cenu UNESCO/GUILLERMO CANO

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...