DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: tečka

O vězeních a hradbách, která si vytváříme v sobě samých a strachu, který rozmotává ostnaté dráty. Karel Kryl ve své písni Karavana mraků mluví o městě, ve kterém je řád a pro každého práce, ale současně to není prostor k žití. Je obehnaný zdí nesvobody a totality.

Ostatně i Orwellova představa totality z románu 1984 je podobná. Je v něm vyobrazena společnost v bezpečí, řádu, které nic materiálně chybět nemusí. Jediné, co její členové nemají je soukromí a svoboda.

Oba texty jsou si svým způsobem podobné, neboť kladou na misku vah práci, svobodu a vlastní prostor k žití, na straně jedné, a na druhou sociální a ekonomické jistoty. Oba texty se přitom zřetelně kloní k prvnímu. Jako by říkali, že nejistota svobody, je lepší než jistota bez ní. V Japonsku tvoří netriviální část vězňů senioři, kteří si tím nahrazují vlastní bydlení. Věznice je bezpečná, pohodlná, o vše se postará někdo jiný.

Byla by ale chyba, kdybychom oba na začátku zmíněné autory interpretovali pouze státně společensky, tedy jako kritiku nebo alespoň prisma pohledu na uspořádání společnosti, které je (anebo není) vyhovující jejich vlastnímu axiologickému založení. Tak, jako v Bibli, také zde jde o něco jiného. Smyslem Písma je říci, že neexistuje dělící čára mezi hodnými a zlými, která by vedla někde v ně nás samotných. V každém z nás je snad kousek lotra i světce. Autentické pochopení textu je v tom, že s takovými lidmi Bůh počítá a pracuje, ostatně David by největší židovský král, ale také cizoložník, vrah, zbabělec.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: Balian

Orwell i Kryl tak také obracejí pozornost na nás samotné, na to, co si obeženeme ostnatým drátem jistoty a nesvobody a v čem vstoupíme do rizikového podniku otevřenosti. Buber upozorňuje na to, že například láska je dosti ošemetná věc. Zatímco city můžeme vlastnit a mít, tak láska je něco, co je v ně nás, co nám nepatří. Láskou druhého si nikdy nemůžeme být jisti, je to vždy sázka, důvěra, risk. Ovšem takový, bez kterého se nedá žít. Ambros pak píše knihu Svoboda k alternativám, jako ukázku zralosti neobehnat své bytí ostnatým drátem myšlenkové totality.

Snímek . od Baliana ukazuje místo obehnané ostnatým drátem. Surově nepoetické, studené, bez života, mrtvé. To, co obeženeme zdí a uzavřeme do prostoru jistot, se stává rychle mrtvým a bezcenným. Opevnit se, znamená ukončit dialog, říci „tečka“ tam, kde by měla být odpověď druhého.

Fotografie pracuje se silným emočním radiem, nabízí prostor pro vlastní identifikaci toho, z čeho v sobě máme takový strach, že se nejsme ochotni otevřít jinakosti, dialogu, alternativám, změně. Ostatně i pro Evagria z Pontu je nejnebezpečnějším hříchem pro mnicha pocit uspokojení z vlastní dokonalosti, ve které se opevní, udělá z ní definitivu.

Gratuluji autorovi pěkného snímku, který je součástí širšího fotografického projektu a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Vlnenie je ukázkou toho, že snímky pořízené mobilním telefonem nemusí být něčím druhořadým nebo nezajímavým. Snad někdy právě naopak. A tak Ivana 76 zachránil mobil, když mu došla paměťová karta v zrcadlovce, a pomohl mu vytvořit pěknou organicky se vlnící krajinomalbu. Jak by asi vypadala na klasickém fotoaparátu a poznali bychom rozdíl?

Klepněte pro větší obrázek
Vlnenie, foto: Ivan_76

No21 nabízí hravost průhledovou. Ukázku toho, co může fotograf pořídit, když se umí dívat a hledat. S nadhledem, vtipem, empatií k okolí. Snímek nese název Striptýz... a nabízí pohled na strom postupně se svlékající.

Klepněte pro větší obrázek
Striptýz..., foto: No21

Karol Ox nabízí ... na klzísko, což je snímek s pěknou atmosférou i možností stopovat druhé. Fotografie zachycuje aktuální klimatické podmínky snoubíce dokumentaristiku s poetičností.

Klepněte pro větší obrázek
...na klzísko, foto: Karol Ox

Na závěr ještě chaloupka na kopec ložená a sněhem obalená, vlnící se, pohádková. Autorem snímku ...zapadané je pepa6502.

Klepněte pro větší obrázek
...zapadané, foto: pepa6502
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Všetka úcta autorovi článku...pekné. Ivan Janicek 20. 2. 2017, 13:44

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.