Snímek o podzimu pro zemědělce a nutnosti i nebezpečí průběžných bilancí. V životě člověka jsou čas od času období, která přímo vybízejí k určitému bilancování – dopíše knihu, postaví dům, provdá či ožení poslední dítě nebo třeba odchází do důchodu.
Toto hodnocení, reflexe či retrospektiva jsou čímsi přirozeným a velice užitečným. Heideggerovské, že život se ukáže, jaký byl až v perspektivě smrti je sice možná pravdivé, ale v tu chvíli dává jen málo možností ještě něco změnit či udělat.
„Přijde smrt, udělá škrt a ty prd“, říká k této situaci známá lidová poučka poněkud jadrněji reflektující memento mori. Zmíněná reflexe je čímsi velice podstatným, takže například de Chardin neváhá člověka označit bytostí s reflexivním vědomím, tedy se schopností vnímat sebe sama v určitém náhledu a kontextu.
Toto bilancování ale může mít také svojí stinnou stránku, na kterou upozorňují už pouštní otcové ve třetím a čtvrtém století. I člověk velice ctnostný a úspěšný může – v tváří tvář své osobní bilanci – upadnout do dvou vzájemně příbuzných pokušení. Tím prvním je pýcha, tedy pocit vlastní dokonalosti, který smysl reflexe dokonale neguje – místo prostoru pro nápravu a růst se zde otevírají dveře plíživé stagnaci a rozvoji charakterových vad.
Druhým možným pokušením je nostalgie. Ta sama o sobě nemusí být špatná, pokud člověka neovládne. Pocit, že lze žít z minulých činů a událostí, je lákavý a přitažlivý z řady důvodů. Ale vždy vede k ztrátě aktuálního bytí a nostalgie, která člověka pohltí, je vlastně předběžnou smrtí.
Téma lehce podzimní, foto: ilonag3
Podzim byl pro naše předky, kteří byly odkázání na zemědělství, právě takovým časem ohlédnutí se. Zatímco jeho začátek je plný spěchu a potřeby dohonit co se dá, sklidit, zorat, dostat úrodu pod střechu, zpracovat ji, tak závěr podzimu je již klidnější. Člověk mohl učinit rozvahu na zimu, stanovit si výhledy a plány, zařídit se podle nich. A především si vydechnout. Zima, jakkoli byla krutá a náročná, byla především časem odpočinku, kdy nikdo nikam nespěchá a má čas přemýšlet.
Fotografie Téma lehce podzimní, kterou pořídila Ilonag3 právě s tímto tématem intenzivně pracuje. Nabízí pohled na muže, který běží nebo rychle kráčí po poli, které je již ale téměř dokonale připraveno na zimu. Ví, že musí stihnout posledních pár věcí a pak bude moci jen čekat na to, co mu připraví příroda, kterou nemá ve své moci, na níž je ale existenciálně závislý. Podzim tak dává jeho životu zajímavý řád – možnost otočení se, plánování, ale také určité potřeby transcendence, ticha, zklidnění. Ostatně po „dušičkách“ je již za chvíli advent.
Gratuluji autorce k pěknému snímku, se zajímavým příběhem i atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Machu Picchu, Cordillera Urubamba, Peru – to je umístění i název snímku, jehož autorem je oko-nomada. Fotografie Mlžné Andy je pro autora nezvyklá svojí černobílou barvou, ale zato krásně pracuje s atmosférou, která se nápadně blíží středoevropskému podzimu.
Pokud bychom hledali klimatický jev, který mají v oblibě milovníci podzimu, myslím, že na první příčce by se objevila mlha – romantická, svět zahalující, tišící, malebná. Omezující horizont, ale těšící estetickým prožitkem a stimulující fantazii. Třeba tak jak ji zachytil na snímku Dedina sa prebúdza... promart.
Dedina sa prebúdza, foto: promart
A rána už chladná jsou... jsou typickým příspěvkem No21 – abstraktní, půvabné, inspirující. A opět krásně dokreslující další z klimatických konotací třetího ročního období.
A rána už chadná jsou, foto: No21
Jak vznikají symboly? Možná tak jak je ukazuje Paklík na fotografii Xx.