DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tenká bílá linie

Minulá a dnešní fotka týdne jsou rozdílné jako oheň a led. Zatímco předchozí vítěz zkoumá různé klasicky krásné detaily světa tak, jak mu nahodile přicházejí před objektiv, Martin Hlaváč ze své cesty neodbočuje. Pouze mění úhel pohledu. Jeho prokletím se totiž stalo tělo ženy.
Fotografie týdne: Tenká bílá linie

Jméno tohoto autora je neodmyslitelně spjato s experimentální sérií nazvanou Body Technology, která brázdí vody naší Galerie (zatím) v podobě volné trilogie už od října. Volná místa mezi těmito mezníky, kolem nichž se vždy strhne debata, vyplňují klasické i neobvyklé akty – odhalené i taktní, citlivé i šokující. Martin Hlaváč objevil v ženském těle bezednou studnici inspirace, která přímo vybízí: pojď a vezmi si mě.

Kolekce snímků tohoto tvůrce již vydá na objemnější svazek. Jen v této Galerii se zaskvěly dvě desítky fotek, nemluvě o oficiální prezentaci na stránkách martinhlavac.com, kde se autor vyznává ze svých vášní v tomto oboru Jeho srdeční záležitostí je „industry glamour“, což je dle jeho slov kategorie fotografií, které mají svým způsobem provedení poukázat na kontrast nebo naopak soulad ženy a industriálního prostředí.

Klepněte pro větší obrázek
Nekonvenčnost, něha a lidskost v jediné bílé lince.

Jak je vidno, umění šokovat ovládá Martin Hlaváč dokonale, ale rozhodně nezabředá do jednotvárnosti jediného extrému. Teplem a životem – ač se to zdá nemožné – hýří další, značně intimní a klasicky černobílá díla, jako například „Já a ty“ nebo „Gábina“. Aktuální fotografie týdne je nazvaná „K…“ a neobsahuje nic jiného, než dvě tmavé plochy, rozdělené klikatící se linií, která ostře kopíruje tvář anonymní modelky: nos, plné rty, bradu, ve stínu schovaný krk a rameno, po němž světlo měkce sklouzne až k dolnímu okraji snímku. Hlavní „děj“ se odehrává spíše na pravé straně záběru ve dvou třetinách; levá část je tmavá, ale prázdná - narozdíl od té druhé, v níž tušíme teplé lidské tělo. Celá práce je pak orámována další, téměř neznatelnou světle šedou linkou.

„K…“ je umělecké dílo, které vede pozorovatele po jasně vytyčené cestě. Bílá a černá jsou jasně odděleny, stejně jako tvář od neznámého prostoru. Prostřednictvím svého portrétu nám autor nabízí pohled do světa nesmírné intimity, oživlé představivosti a kontrastu světel a stínů, tančících po nahé pokožce. Tomuto jedinečnému kousku něhy z kategorie Portrét patří titul Fotografie týdne hned ze dvou důvodů: jde o technicky i náladově působivé dílo a navíc jeho tvůrce opět poukazuje na starou známou pravdu, že lidské tělo je krásné.

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Nádhera. Jihra 12. 2. 2006, 11:00
Uzasna gx 12. 2. 2006, 09:52
musím se přidat lia 10. 2. 2006, 16:52
Gratulace Ondra Nosek 10. 2. 2006, 08:46

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.