DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tenká bílá linie

Minulá a dnešní fotka týdne jsou rozdílné jako oheň a led. Zatímco předchozí vítěz zkoumá různé klasicky krásné detaily světa tak, jak mu nahodile přicházejí před objektiv, Martin Hlaváč ze své cesty neodbočuje. Pouze mění úhel pohledu. Jeho prokletím se totiž stalo tělo ženy.
Fotografie týdne: Tenká bílá linie

Jméno tohoto autora je neodmyslitelně spjato s experimentální sérií nazvanou Body Technology, která brázdí vody naší Galerie (zatím) v podobě volné trilogie už od října. Volná místa mezi těmito mezníky, kolem nichž se vždy strhne debata, vyplňují klasické i neobvyklé akty – odhalené i taktní, citlivé i šokující. Martin Hlaváč objevil v ženském těle bezednou studnici inspirace, která přímo vybízí: pojď a vezmi si mě.

Kolekce snímků tohoto tvůrce již vydá na objemnější svazek. Jen v této Galerii se zaskvěly dvě desítky fotek, nemluvě o oficiální prezentaci na stránkách martinhlavac.com, kde se autor vyznává ze svých vášní v tomto oboru Jeho srdeční záležitostí je „industry glamour“, což je dle jeho slov kategorie fotografií, které mají svým způsobem provedení poukázat na kontrast nebo naopak soulad ženy a industriálního prostředí.

Klepněte pro větší obrázek
Nekonvenčnost, něha a lidskost v jediné bílé lince.

Jak je vidno, umění šokovat ovládá Martin Hlaváč dokonale, ale rozhodně nezabředá do jednotvárnosti jediného extrému. Teplem a životem – ač se to zdá nemožné – hýří další, značně intimní a klasicky černobílá díla, jako například „Já a ty“ nebo „Gábina“. Aktuální fotografie týdne je nazvaná „K…“ a neobsahuje nic jiného, než dvě tmavé plochy, rozdělené klikatící se linií, která ostře kopíruje tvář anonymní modelky: nos, plné rty, bradu, ve stínu schovaný krk a rameno, po němž světlo měkce sklouzne až k dolnímu okraji snímku. Hlavní „děj“ se odehrává spíše na pravé straně záběru ve dvou třetinách; levá část je tmavá, ale prázdná - narozdíl od té druhé, v níž tušíme teplé lidské tělo. Celá práce je pak orámována další, téměř neznatelnou světle šedou linkou.

„K…“ je umělecké dílo, které vede pozorovatele po jasně vytyčené cestě. Bílá a černá jsou jasně odděleny, stejně jako tvář od neznámého prostoru. Prostřednictvím svého portrétu nám autor nabízí pohled do světa nesmírné intimity, oživlé představivosti a kontrastu světel a stínů, tančících po nahé pokožce. Tomuto jedinečnému kousku něhy z kategorie Portrét patří titul Fotografie týdne hned ze dvou důvodů: jde o technicky i náladově působivé dílo a navíc jeho tvůrce opět poukazuje na starou známou pravdu, že lidské tělo je krásné.

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Nádhera. Jihra 12. 2. 2006, 11:00
Uzasna gx 12. 2. 2006, 09:52
musím se přidat lia 10. 2. 2006, 16:52
Gratulace Ondra Nosek 10. 2. 2006, 08:46

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.