DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: tienohry ulice a podobenství o jeskyni

Asi nejznámějším podobenstvím je to o jeskyni a pochází od Platona. Svět, který poznáváme je v něm pouze stínem skutečných věcí a smyslem pravého poznání je dohlédnout k předmětům, které je vrhají.

V takto koncipované interpretaci je pak celý obraz jeskyně nápadně podobný Popperovi a pozitivistické filosofii, která říká, že věda nedává žádné definitivní soudy, ale pouze se snaží přiblížit k pravdě.

Obraz stínu tak nemusí mít hororový či strašidelný charakter, se kterým často pracují filmaři, ale může být stimulujícím k otázkám po předmětu (ostatně z tohoto důvodu jsou děsivé i zmíněné filmové stíny). Na druhou stranu může velkou část lidí naplnit určitým smutkem – pravda je nedosažitelná, nespolehlivá, problematická.

Naše poznání nikdy není pravé, není zde nic, na co by bylo možné se skutečně spolehnout. V tomto ohledu je asi jedinou vědou, kterou má smysl provozovat při vnitřním požadavku na absolutní pravdu matematika, která – jak se zdá – na vnějším světě záleží jen velice málo.

Fotografie tienohry ulice... zachycuje ještě dva zajímavé momenty, kterým bych rád věnoval prostor. Předně je to obraz mříží, tedy jakýchsi pravidel, která nám říkají, jak se můžeme a máme pohybovat. Už u Čapka přitom vidíme, že zákon nemusí být něčím omezujícím, ale naopak nám může vytyčit program práce, zábavy, přemýšlení. Ve fyzice platí, že problémy, ve kterých neexistují žádná speciální omezení – volná částice, prázdný vesmír atp. – nejsou příliš zajímavé. Až složitost vnějšího světa, okrajové a počáteční podmínky – ono zábradlí ze snímku – dávají celému poznání skutečně poutavý náboj.

Klepněte pro větší obrázek
tienohry ulice..., foto: Gabriel Mego

Druhá poznámka souvisí s nadšením – dítě na snímku touží poznávat svět, dívá se, co je za zábradlím. Na jednu stranu respektuje pravidla, která jsou mu světem dána, ale současně chce vědět více, lační po poznání, pochopení, znalosti. Člověk by měl dělat vše proto, aby tento vnitřní pocit mladého člověka nikdy neopustil, aby měl neutuchající snahu poznávat svět a učit se. U toho všeho pak aby cítil onu radost vycházející z přirozené zvídavosti, naladění člověka k poznávání a růstu.

Gratuluji autorovi, kterým je Gabriel Mego k zajímavému, se stíny a geometrií si hrajícímu snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších fotografií uplynulého týdne.

Fotografie impresionisticky laděná s názvem Nelly nás vrací do zimního času, kdy sníh čaruje a člověk je často jen divákem uprostřed představení. Říká se, že oblasti za polárním kruhem jsou zajímavé tím, že je na nich příroda silnější než člověk, že je to počasí, které určuje řád dne i jízdní časy. Ale i ve Střední Evropě si těchto záchvěvů síly přírody můžeme užít. Autorem je jege.

Klepněte pro větší obrázek
Nelly, foto: jege

Jeste se protahnu a pak frnknu od ermartana nabízí krásný detail ze světa kolibříků. Technicky precizně provedený snímek rozhodně stojí za pozornost.

Klepněte pro větší obrázek
jeste se protahnu a pak frnknu, foto: ermartan

Naopak pro ty, které přesné linky a jasné křivky neprovokují k přemýšlení a od realistických vyobrazení utíkají k avantgardnímu či modernímu umění, je určený snímek Něco visí ve vzduchu…, jehož autorem je No21.

Klepněte pro větší obrázek
něco visí ve vzduchu..., foto: No21

Na závěr ještě jeden krajinářský zážitek. Nese název Kde se mraky země dotýkají a zřejmě první věc, která člověka při pohledu na něj napadne je plnost barev. Autorem snímku je Subal.

Klepněte pro větší obrázek
Kde se mraky země dotýkají, foto: subal
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

tak potom by to muselo byť Tieňohry... Pokia… Peter Ditrich 13. 5. 2015, 12:08
Že by proto, že tak fotku nazval autor (prot… mk 6. 5. 2015, 16:56
Tienohry? Automatický korektor mně to slovo … Vaněk 6. 5. 2015, 16:07

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.