DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Towers

Architektura je něčím, co se nás denně dotýká – žijeme v ní, chodíme kolem ní a ať chceme nebo ne, jednoznačně na nás působí. Je také významným prvkem ekosystému města.

Myslím, že v naší společnosti se stále ne zcela plně projevuje reflexe toho, jak by měla architektura vypadat. Na jedné straně jsou zde často sterilní ústavy památkové péče, které se snaží jen zakonzervovat stávající prvky a na straně druhé neméně častí developeři, kteří chtějí vydělat na svých stavbách, bez ohledu na cokoli. Jistě v obou případech existují také světlé výjimky. Jak se ale pozná dobrá architektura, a k čemu ji vlastně potřebujeme?

Základním rozlišovacím principem by podle mne mělo být to, do jaké míry přispívá duchu města, zda jej podtrhuje a zvýrazňuje, nebo naopak upozaďuje. Myslím, že je to pěkně vidět na kancelářských částech měst, ve kterých nejsou obchody, kavárny, kostely ani knihovny. Jen kanceláře či výrobní haly. Ať je zabalíme do sebelepšího obalu, nebudou plnit urbanistický cíl, tedy tvořit městský ekosystém – životní prostředí, ve kterém se lidé budou cítit dobře.

Snad proto málo přemýšlíme o architektuře, neboť jde o komplexní problém. Nemůžeme posuzovat jen estetiku jedné stavby, ale musíme ji chápat v kontextu okolní zástavby či krajiny. Samozřejmým by mělo být také hledisko funkčnosti stavby, její praktické provedení, inovativnost a nápaditost. V tomto ohledu je zřejmě nepřekonatelným fenoménem funkcionalismus meziválečného Československa. Na druhou stranu se většina odborníků shoduje, že je to právě naše fascinace tímto slohem, co českou architekturu činí svázanou a neplodnou, neboť se jej snaží mladí autoři často napodobovat, aniž by reflektovali časovou a kulturní změnu ve společnosti.

A tak je pohled na Tower Pavla Kozdase ukázkou toho, jak je možné i velmi odvážný architektonický prvek implementovat do životního prostoru města, kterému přidá určitou hodnotu.

Klepněte pro větší obrázek 
Tower (foto: Pavel Kozdas)

Již jsme mluvili o přílišné svázanosti soudobé české architektury, které chybí odvaha snít (až na několik čestných výjimek). Snad je potřeba se do snů ponořit, osvobodit se od stereotypů a vzorů a jít za svým cílem. Tak jako na snímku Freedom dreams od Myrtle.

Klepněte pro větší obrázek 
Freedom dreams (foto: Myrtle)

Podzimní počasí s sebou přináší krásné mlhy a sychravá rána. Pohled na krajinu pražskou na fotografii I převozníka najdeš ukazuje Jokr7. Je zde jasně vidět, proč je podzim nejkrásnějším obdobím roku.

Klepněte pro větší obrázek 
I převozníka najdeš (foto: Jokr7)

Zajímavou úpravu fotografie na obraz přináší snímek Podzim na loukách v 790 85 od uživatele s nickem Žemla. Pouštění draků, holé stráně, na kterých ještě nedávno rostlo obilí, svěží podzimní vítr... snad ani lépe nelze tuto atmosféru dětského podzimu zachytit. Je téměř „Ladovská“, přitom vycházející z fotografického zachycení skutečnosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzim na loukách v 790 85 (foto: Žemla

A na závěr ještě pohled na snímek nesoucí název Mezi nimi, který vytvořil Jamiro73. Při prvním pohledu na něj se člověku vybaví staré ruské filmy z třicátých až padesátých let, který dýchaly často právě takto jemně opuštěným, smutně děsivým dechem svázanosti. Bez útěchy a cíle se snažili vidět naději, někde v dálce; snad mezi stromy v šumění větru.

Klepněte pro větší obrázek 
Mezi nimi (foto: Jamiro73)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Děkuji :-) Pavel Kozdas 9. 11. 2011, 21:56

Další podobné články

Fotografie týdne: Reklama na ticho...

Fotografie týdne: Reklama na ticho...

Co je ticho? Zvukař nebo fyzik by možná hledal cestu ve stanovení minimální intenzity zvuku, nabízel by počet decibelů, od kterých je možné o tichu hovořit z pohledu přírodních věd. Existuje ale takové ticho?

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Když procházíme českými městy, nelze si nevšimnout zásadního zlomu, kterými prošla nejen v době průmyslové revoluce, ale také v první třetině dvacátého století. Nejde v ní jen o růst do šířky, ale také o asanace měst.

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Snění bylo vždy tématem hovoru, náboženských zkušeností, ale postupně také zájmem psychologů. A přesto se stalo v prvé řadě nevyčerpatelnou studnicí umění. Náboženské rysy spánku jsou všeobecně známé a můžeme si dovolit zkratku, že jde o jistý význačný prvek téměř všech náboženství.

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Švýcarský filosof a psycholog Jean Piaget přišel s – na svoji dobu poměrně převratnou – myšlenkou, že člověk poznává a interaguje se světem nikoli pouze povrchově a nedůležitě, ale nesmírně významně i hluboce.


Reklama na ticho... Autor: Robson65