DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Towers

Architektura je něčím, co se nás denně dotýká – žijeme v ní, chodíme kolem ní a ať chceme nebo ne, jednoznačně na nás působí. Je také významným prvkem ekosystému města.

Myslím, že v naší společnosti se stále ne zcela plně projevuje reflexe toho, jak by měla architektura vypadat. Na jedné straně jsou zde často sterilní ústavy památkové péče, které se snaží jen zakonzervovat stávající prvky a na straně druhé neméně častí developeři, kteří chtějí vydělat na svých stavbách, bez ohledu na cokoli. Jistě v obou případech existují také světlé výjimky. Jak se ale pozná dobrá architektura, a k čemu ji vlastně potřebujeme?

Základním rozlišovacím principem by podle mne mělo být to, do jaké míry přispívá duchu města, zda jej podtrhuje a zvýrazňuje, nebo naopak upozaďuje. Myslím, že je to pěkně vidět na kancelářských částech měst, ve kterých nejsou obchody, kavárny, kostely ani knihovny. Jen kanceláře či výrobní haly. Ať je zabalíme do sebelepšího obalu, nebudou plnit urbanistický cíl, tedy tvořit městský ekosystém – životní prostředí, ve kterém se lidé budou cítit dobře.

Snad proto málo přemýšlíme o architektuře, neboť jde o komplexní problém. Nemůžeme posuzovat jen estetiku jedné stavby, ale musíme ji chápat v kontextu okolní zástavby či krajiny. Samozřejmým by mělo být také hledisko funkčnosti stavby, její praktické provedení, inovativnost a nápaditost. V tomto ohledu je zřejmě nepřekonatelným fenoménem funkcionalismus meziválečného Československa. Na druhou stranu se většina odborníků shoduje, že je to právě naše fascinace tímto slohem, co českou architekturu činí svázanou a neplodnou, neboť se jej snaží mladí autoři často napodobovat, aniž by reflektovali časovou a kulturní změnu ve společnosti.

A tak je pohled na Tower Pavla Kozdase ukázkou toho, jak je možné i velmi odvážný architektonický prvek implementovat do životního prostoru města, kterému přidá určitou hodnotu.

Klepněte pro větší obrázek 
Tower (foto: Pavel Kozdas)

Již jsme mluvili o přílišné svázanosti soudobé české architektury, které chybí odvaha snít (až na několik čestných výjimek). Snad je potřeba se do snů ponořit, osvobodit se od stereotypů a vzorů a jít za svým cílem. Tak jako na snímku Freedom dreams od Myrtle.

Klepněte pro větší obrázek 
Freedom dreams (foto: Myrtle)

Podzimní počasí s sebou přináší krásné mlhy a sychravá rána. Pohled na krajinu pražskou na fotografii I převozníka najdeš ukazuje Jokr7. Je zde jasně vidět, proč je podzim nejkrásnějším obdobím roku.

Klepněte pro větší obrázek 
I převozníka najdeš (foto: Jokr7)

Zajímavou úpravu fotografie na obraz přináší snímek Podzim na loukách v 790 85 od uživatele s nickem Žemla. Pouštění draků, holé stráně, na kterých ještě nedávno rostlo obilí, svěží podzimní vítr... snad ani lépe nelze tuto atmosféru dětského podzimu zachytit. Je téměř „Ladovská“, přitom vycházející z fotografického zachycení skutečnosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzim na loukách v 790 85 (foto: Žemla

A na závěr ještě pohled na snímek nesoucí název Mezi nimi, který vytvořil Jamiro73. Při prvním pohledu na něj se člověku vybaví staré ruské filmy z třicátých až padesátých let, který dýchaly často právě takto jemně opuštěným, smutně děsivým dechem svázanosti. Bez útěchy a cíle se snažili vidět naději, někde v dálce; snad mezi stromy v šumění větru.

Klepněte pro větší obrázek 
Mezi nimi (foto: Jamiro73)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Děkuji :-) Pavel Kozdas 9. 11. 2011, 21:56

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.