DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Towers

Architektura je něčím, co se nás denně dotýká – žijeme v ní, chodíme kolem ní a ať chceme nebo ne, jednoznačně na nás působí. Je také významným prvkem ekosystému města.

Myslím, že v naší společnosti se stále ne zcela plně projevuje reflexe toho, jak by měla architektura vypadat. Na jedné straně jsou zde často sterilní ústavy památkové péče, které se snaží jen zakonzervovat stávající prvky a na straně druhé neméně častí developeři, kteří chtějí vydělat na svých stavbách, bez ohledu na cokoli. Jistě v obou případech existují také světlé výjimky. Jak se ale pozná dobrá architektura, a k čemu ji vlastně potřebujeme?

Základním rozlišovacím principem by podle mne mělo být to, do jaké míry přispívá duchu města, zda jej podtrhuje a zvýrazňuje, nebo naopak upozaďuje. Myslím, že je to pěkně vidět na kancelářských částech měst, ve kterých nejsou obchody, kavárny, kostely ani knihovny. Jen kanceláře či výrobní haly. Ať je zabalíme do sebelepšího obalu, nebudou plnit urbanistický cíl, tedy tvořit městský ekosystém – životní prostředí, ve kterém se lidé budou cítit dobře.

Snad proto málo přemýšlíme o architektuře, neboť jde o komplexní problém. Nemůžeme posuzovat jen estetiku jedné stavby, ale musíme ji chápat v kontextu okolní zástavby či krajiny. Samozřejmým by mělo být také hledisko funkčnosti stavby, její praktické provedení, inovativnost a nápaditost. V tomto ohledu je zřejmě nepřekonatelným fenoménem funkcionalismus meziválečného Československa. Na druhou stranu se většina odborníků shoduje, že je to právě naše fascinace tímto slohem, co českou architekturu činí svázanou a neplodnou, neboť se jej snaží mladí autoři často napodobovat, aniž by reflektovali časovou a kulturní změnu ve společnosti.

A tak je pohled na Tower Pavla Kozdase ukázkou toho, jak je možné i velmi odvážný architektonický prvek implementovat do životního prostoru města, kterému přidá určitou hodnotu.

Klepněte pro větší obrázek 
Tower (foto: Pavel Kozdas)

Již jsme mluvili o přílišné svázanosti soudobé české architektury, které chybí odvaha snít (až na několik čestných výjimek). Snad je potřeba se do snů ponořit, osvobodit se od stereotypů a vzorů a jít za svým cílem. Tak jako na snímku Freedom dreams od Myrtle.

Klepněte pro větší obrázek 
Freedom dreams (foto: Myrtle)

Podzimní počasí s sebou přináší krásné mlhy a sychravá rána. Pohled na krajinu pražskou na fotografii I převozníka najdeš ukazuje Jokr7. Je zde jasně vidět, proč je podzim nejkrásnějším obdobím roku.

Klepněte pro větší obrázek 
I převozníka najdeš (foto: Jokr7)

Zajímavou úpravu fotografie na obraz přináší snímek Podzim na loukách v 790 85 od uživatele s nickem Žemla. Pouštění draků, holé stráně, na kterých ještě nedávno rostlo obilí, svěží podzimní vítr... snad ani lépe nelze tuto atmosféru dětského podzimu zachytit. Je téměř „Ladovská“, přitom vycházející z fotografického zachycení skutečnosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzim na loukách v 790 85 (foto: Žemla

A na závěr ještě pohled na snímek nesoucí název Mezi nimi, který vytvořil Jamiro73. Při prvním pohledu na něj se člověku vybaví staré ruské filmy z třicátých až padesátých let, který dýchaly často právě takto jemně opuštěným, smutně děsivým dechem svázanosti. Bez útěchy a cíle se snažili vidět naději, někde v dálce; snad mezi stromy v šumění větru.

Klepněte pro větší obrázek 
Mezi nimi (foto: Jamiro73)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Děkuji :-) Pavel Kozdas 9. 11. 2011, 21:56

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.