Abychom neupadli do stereotypu, vrhneme se po předchozí návštěvě ve světě fotografických experimentů opět do klidnějších vod. Tato krajina a skaliska, halící se do hřejivých tónů uhasínajícího léta, pochází z rukou autora, který se skrývá se pod přezdívkou vitaberanek.
Hlavní a stěžejní prvek, díky kterému si tento záběr může na seznam svých kladů přidat i originalitu a působivou atmosféru, je bezpochyby způsob pohledu na danou krajinu. Mnoho amatérských fotografů – krajinářů již zalkalo, když zjistili, že onen skvělý výřez z nádherného kraje, plného hor, vod a luk, který si chtěli ve svých digitálech odnést domů, není zdaleka tak plastický a prostorově uchvacující, jako jeho živý originál.
Tento záběr je však od tohoto nešvaru vzdálen na zcela opačném konci spektra. O plasticitu se postaral jak krásný přírodní „rámeček“ ze sluncem ozářené skály, tak i lomené odstíny vzdálenějších kopců. Důležitou úlohu zde má i zatahující se nebe, obsahující nejsvětlejší prvky obrazu. Dominantou obrazu jsou však tři různě vysoké hřebeny, jejichž ostré okraje se zakusují do oblak. Přidejme ještě promyšlené umístění do formátu a velmi příjemné tónování snímku a máme fotku týdne jako vyšitou.
Konec léta v Dolomitech
Autor tohoto kousku má v Galerii ještě další tři a všechny dosahují velmi slušného hodnocení. Z jeho tvorby je znát kladný vztah k horám, lesům a přírodě vůbec – a také ke slunci, jehož západ se často objevuje na pozadí jeho tvorby. V tomto případě však nepůsobí jako přeslazený kýč, ale spíše jako působivá, barevně i tvarově funkční součást kompozice, vystupující z okolních temnot a polostínů. Jsou to snímky, které předvádějí to, co je dosud nedotčené. Tvůrci poslední říjnové fotografie týdne tímto tedy gratulujeme k tomuto ocenění spolu s přáním dobrého světla a zdaru v hledání nových, překvapivých přírodních zákoutí v tomto světě.