DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Karel Čapek ve své Kritice slov nabízí hned první dvě kapitolky zaměřené na vztah mezi já a my. Slavnostní aklamace my, národ Husův a Komenského, je nálepka sice pěkná, ale vlastně nezavazující, manipulativní a nijak se nevztahující k naší situaci Je to označení, které člověka k ničemu nezavazuje. V my není ukrytý žádný nátlak na jedince, jde o schéma, dané tím, kde se člověk narodil, nebo k čemu se přimknul, ale ve skutečnosti je my zbavením se vlastní zodpovědnosti.

Je to přitom paradoxní, podotýká dále Čapek, protože v běžné mluvě je my vnímané jako výraz skromnosti, jakéhosi odstoupení od požadavků pro sebe, od nároků pro osobní prospěch, pro akcentaci sociální skupiny. Ve skutečnosti jsou ale takové požadavky většinou mnohem náročnější, bezohlednější, tvrdší. Můžeme za ně schovat i to, oč bychom se sami – ze studu – neodvážili žádat.

Já, na první pohled egoistické a sobecké, je ve skutečnosti náročným a aktivním prohlášením. Když tvrdím, že já mám v sobě něco masarykovského, gödelovského, musím být schopen ukázati, co to je. Musím na sebe vložit břímě intelektuálního programu, mravní závaznosti. Ostatně i národu by mělo jít mnohem více o jednotlivá já než o povšechné my.

Klepněte pro větší obrázek
Tři králové, foto: m.time

Zatímco my je hotové a totální, já je vždy nehotové a otevřené. Je ustavičným stáváním se, zráním, dorůstáním. Je v něm obsažena svoboda. Martin Buber pak zdůrazňuje, že lidská osobnost vzniká vztahem k druhému – neexistuje čisté já, jen já-ty nebo já-ono. Já, tedy otázkou propozic, vztahů k druhým a ke svému okolí. Žádné my, které by já zbavilo zodpovědnosti a výsostné role ve světě není.

Zdá se, že člověk je odsouzen k tomu, aby primárně prožíval vlastní já, aby ho užíval a nebál se za ním a s ním. Aby přijal zodpovědnost za svůj pobyt ve světě. Znamená to ale, že by se člověk měl my zcela vzdát? Že žádná společnost neexistuje, není třeba ani vhodné na ni brát ohled, socializovat se? Myslím, že v tomto ohledu nastavuje potřebný korektiv právě Buber – je-li já konstituováno skrze propozice k druhým, znamenalo by odvržení druhých ztrátu vlastního já.

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni. V betlémech se často kreslí tak, že každý z králů nese dar vlastní. Příběh má ale odkazovat k jinému, vzácnějšímu vyobrazení. Jde o jednu společnou oběť všech tří. Není to tak, že jeden má kadidlo a druhý myrhu. Všechny tři obětiny společně vyjadřují, co mágové o Ježíši vypovídají.

Snímek Tři králové zachycuje tři stromy. Dost daleko od sebe, aby se mohly chránit a krýt, přímo si pomáhat. Je zde každý sám za sebe, nejsou schováni v pohodlí a bezpečí lesa. Ale současně spolu tvoří stromořadí, dávají cestě příjemný charakter. Sdílejí spolu hnízdící ptáky i šepot větru. Jsou pro sebe důležití.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je m.time, k pěkné černobílé fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších obrázků z uplynulého týdne.

Mrakomor nabízí pohled do exotických krajů. Nechává dívat se návštěvníka na krásu a současně odlišnost. A nabízí otázku po tom, co vlastně je to naše, jak definovat kulturní rámec, každého z nás a co již považujeme za exotické. Fotografie nese název Orchha.

Klepněte pro větší obrázek
Orchha, foto: Mrakomor

Ohňostroj patří nepochybně mezi atrakce, které ve městech vyvolávají zdaleka nejširší a nejbouřlivější diskusi. Asi tak není od věci, se na něj zkusit podívat také z druhé strany, tak jako Vlastimil Pibil na snímku Ohňostroj "zezadu"....

Klepněte pro větší obrázek
Ohňostroj “zezadu“, foto: Vlastimil Pibil

Má Praha něco společného s velkoměstem, jako je třeba Frankfurt? Pavel Kozdas se fotografování skleněných staveb mrakodrapového druhu věnuje dlouho. A zdá se, že „matka měst“ do této společnosti postupně zapadá. Fotografie nese název Nová tvář Prahy.

Klepněte pro větší obrázek
Nová tvář Prahy, foto: pavel kozdas

A na závěr ještě jeden pohled na hory a industriální stavbu v nich – snímek DSC_5521 od Ivan 76, zaujme černobílou atmosférou, která, jakoby diváka vracela do sedmdesátých let, což také tematicky silně rezonuje.​

Klepněte pro větší obrázek
DSC_5521, foto: Ivan 76
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Nová tvář Březiny to až mu rozbiju hubu a ky… Petr Luňák Mělník 9. 1. 2018, 23:02

Další podobné články

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Rok se s rokem sešel a nastal čas malé retrospektivy do naší webové galerie. Pojďte se s námi podívat a zapřemýšlet nad nejlépe hodnocenými snímky, které jste do galerie v uplynulém roce nahráli.

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.