DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Karel Čapek ve své Kritice slov nabízí hned první dvě kapitolky zaměřené na vztah mezi já a my. Slavnostní aklamace my, národ Husův a Komenského, je nálepka sice pěkná, ale vlastně nezavazující, manipulativní a nijak se nevztahující k naší situaci Je to označení, které člověka k ničemu nezavazuje. V my není ukrytý žádný nátlak na jedince, jde o schéma, dané tím, kde se člověk narodil, nebo k čemu se přimknul, ale ve skutečnosti je my zbavením se vlastní zodpovědnosti.

Je to přitom paradoxní, podotýká dále Čapek, protože v běžné mluvě je my vnímané jako výraz skromnosti, jakéhosi odstoupení od požadavků pro sebe, od nároků pro osobní prospěch, pro akcentaci sociální skupiny. Ve skutečnosti jsou ale takové požadavky většinou mnohem náročnější, bezohlednější, tvrdší. Můžeme za ně schovat i to, oč bychom se sami – ze studu – neodvážili žádat.

Já, na první pohled egoistické a sobecké, je ve skutečnosti náročným a aktivním prohlášením. Když tvrdím, že já mám v sobě něco masarykovského, gödelovského, musím být schopen ukázati, co to je. Musím na sebe vložit břímě intelektuálního programu, mravní závaznosti. Ostatně i národu by mělo jít mnohem více o jednotlivá já než o povšechné my.

Klepněte pro větší obrázek
Tři králové, foto: m.time

Zatímco my je hotové a totální, já je vždy nehotové a otevřené. Je ustavičným stáváním se, zráním, dorůstáním. Je v něm obsažena svoboda. Martin Buber pak zdůrazňuje, že lidská osobnost vzniká vztahem k druhému – neexistuje čisté já, jen já-ty nebo já-ono. Já, tedy otázkou propozic, vztahů k druhým a ke svému okolí. Žádné my, které by já zbavilo zodpovědnosti a výsostné role ve světě není.

Zdá se, že člověk je odsouzen k tomu, aby primárně prožíval vlastní já, aby ho užíval a nebál se za ním a s ním. Aby přijal zodpovědnost za svůj pobyt ve světě. Znamená to ale, že by se člověk měl my zcela vzdát? Že žádná společnost neexistuje, není třeba ani vhodné na ni brát ohled, socializovat se? Myslím, že v tomto ohledu nastavuje potřebný korektiv právě Buber – je-li já konstituováno skrze propozice k druhým, znamenalo by odvržení druhých ztrátu vlastního já.

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni. V betlémech se často kreslí tak, že každý z králů nese dar vlastní. Příběh má ale odkazovat k jinému, vzácnějšímu vyobrazení. Jde o jednu společnou oběť všech tří. Není to tak, že jeden má kadidlo a druhý myrhu. Všechny tři obětiny společně vyjadřují, co mágové o Ježíši vypovídají.

Snímek Tři králové zachycuje tři stromy. Dost daleko od sebe, aby se mohly chránit a krýt, přímo si pomáhat. Je zde každý sám za sebe, nejsou schováni v pohodlí a bezpečí lesa. Ale současně spolu tvoří stromořadí, dávají cestě příjemný charakter. Sdílejí spolu hnízdící ptáky i šepot větru. Jsou pro sebe důležití.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je m.time, k pěkné černobílé fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších obrázků z uplynulého týdne.

Mrakomor nabízí pohled do exotických krajů. Nechává dívat se návštěvníka na krásu a současně odlišnost. A nabízí otázku po tom, co vlastně je to naše, jak definovat kulturní rámec, každého z nás a co již považujeme za exotické. Fotografie nese název Orchha.

Klepněte pro větší obrázek
Orchha, foto: Mrakomor

Ohňostroj patří nepochybně mezi atrakce, které ve městech vyvolávají zdaleka nejširší a nejbouřlivější diskusi. Asi tak není od věci, se na něj zkusit podívat také z druhé strany, tak jako Vlastimil Pibil na snímku Ohňostroj "zezadu"....

Klepněte pro větší obrázek
Ohňostroj “zezadu“, foto: Vlastimil Pibil

Má Praha něco společného s velkoměstem, jako je třeba Frankfurt? Pavel Kozdas se fotografování skleněných staveb mrakodrapového druhu věnuje dlouho. A zdá se, že „matka měst“ do této společnosti postupně zapadá. Fotografie nese název Nová tvář Prahy.

Klepněte pro větší obrázek
Nová tvář Prahy, foto: pavel kozdas

A na závěr ještě jeden pohled na hory a industriální stavbu v nich – snímek DSC_5521 od Ivan 76, zaujme černobílou atmosférou, která, jakoby diváka vracela do sedmdesátých let, což také tematicky silně rezonuje.​

Klepněte pro větší obrázek
DSC_5521, foto: Ivan 76
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Nová tvář Březiny to až mu rozbiju hubu a ky… Petr Luňák Mělník 9. 1. 2018, 23:02

Další podobné články

World Press Photo 2018 v komentované galerii

World Press Photo 2018 v komentované galerii

Minulý týden byli vyhlášeni vítězové 61. ročníku prestižní soutěže World Press Photo. Porota vybírala ze 73 044 snímků od 4 548 fotografů ze 125 zemí. Z jednotlivých, celkově devíti, kategorií jsme vybrali ty nejzajímavější fotografie.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.

Louis Mendes – 40 let v New Yorku se starým fotoaparátem

Louis Mendes – 40 let v New Yorku se starým fotoaparátem

15 nejlepších březnových snímků z galerie DIGIareny

15 nejlepších březnových snímků z galerie DIGIareny

Prohlédněte si nejlepší fotografie, které jste společně s dalšími uživateli nahráli v měsíci březnu do galerie DIGIareny. Tentokrát ve znamení probouzení jara a odcházející zimy.