DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tuscany aneb na skok na italský venkov

Fotografie o roli mostů mezi světy a schopnosti užívat si krásy. O vinicích, cypřiších a kráse italského venkova, který je plný kouzelných míst a zákoutí.

Říká se, že Itálie jsou dvě. Ta první je severní, mnohem více podobná Švýcarsku či Rakousku (jehož byla ostatně součástí), je místem poměrně bohatým a přesným, ve kterém se jižanský duch projevuje jen velice málo.

Druhá jižní je mentalitou téměř africká, na vše je zde čas, je horko, odpolední siesty a večerní život rámují denní rytmus neochvějnou pomalou a radostnou rukou. A někde mezi těmito dvěma světy se nachází Toskánsko, které si z obou mentalit vzalo to nejlepší.

Tak jako Československo meziválečné chtělo být mostem mezi východem a západem, tak také Toskánsko lze označit za určitý překlenovací prostor mezi přesností a bohatstvím severu a uměním a radosti ze života jihu. Na tomto místě se udála umělecká renesance a města jako je Florencie či Pisa se stala symbolem rozmachu této formy umění. Zřejmě bychom v Evropě jen obtížně hledali místo, které by tak spojovalo tradici osídlení a vrcholné dobové kultury s krásnou krajinou plnou vinic a cypřišů.

Klepněte pro větší obrázek
Tuscany, foto: lennyl_2

Právě idea stavění mostu je v tomto kontextu zajímavá. Ukazuje se, že jde o činnost na jednu stranu velice lákavou a potenciálně plodnou, ale také riskantní a to hned ve dvou směrech. Prvním může být politické riziko, kdy subjekt nepatří ani k jedné ze stran a nemůže tak počítat s jejich ochranou a čerpat z toho patřičné benefity. Druhým rizikem může být strach ze ztráty vlastní identity, do které se budou integrovat vlivy z obou břehů.

Snímek Tuscany velice pěkně zachycuje venkovskou část tohoto italského kraje. Na jedné straně jsou zde ona malebná renesanční města přetékající krásnou a uměním, na straně druhé kopce, které jsou spojené malými cestičkami a na nich jsou rozeseta vinařství, kde je možné najít nejen vinný nápoj či hrozny k jídlu, ale také určitý klid a ticho, bez toho, aby byl člověk čímkoli rušen. Do ticha zde jen zaznívají cikády a člověk si může vychutnávat zážitek dokonalé krásy od brzkého jara až do pozdního podzimu.

Gratuluji autorovi, kterým je lennyl_2, k podařenému snímku, který svoji atmosféru podtrhává pěknou prací se světlem, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Jiný krajinářský pohled nabízí fotografie ztraceni v mlze, která nás přesouvá do prostoru na sever od Alp, teplé slunce mění za chlad a mlhu a místo cypřišů a vína nabízí obyčejné stromy a pole. Krajinu Petrarky a Cicera střídá krajina Demla a Březiny. Autorem je klimaxp.

Klepněte pro větší obrázek
ztraceni v mlze, foto: klimaxp

Dolittle nabízí fotografickou klasiku, ale ve velice pěkném provedení, totiž pavučinovou síť pokrytou kapkami rosy. Snímek nese název Zarosena Pavucina a člověku se při pohledu na něj vybaví Spinozova teorie monád, kdy v každém mikrokosmu člověka, je ukryt celek skutečnosti.

Klepněte pro větší obrázek
Zarosena Pavucina, foto: Dolittle

Snímek Na okraji spolecnosti a ve tme nabízí pohled na žebráky a osoby bez domova ve městě. Výrazovým prostředkem je tma, která těmto osobám bere tvář, význam, ukazuje, že před nimi zavíráme oči a děláme, že zde nejsou. Nevytlačujeme je na okraj společnosti, nýbrž zapíráme jejich existenci a naši zodpovědnost. Na rozdíl od osoby, která se – opět ve tmě a bez pozornosti ostatních – rozhodla pomoci. Autorem je moslerwi.

Klepněte pro větší obrázek
Na okraji spolecnosti a ve tme, foto: moslerwi

Na závěr pak ještě jedna minimalistická hříčka. Autorem je Šebin a nese název .. vzdálená. Je příkladem snímku, kdy jde obsah sdělení na dřeň, kdy není možné již nic odebrat, aniž by se ztratila výpověď díla.

Klepněte pro větší obrázek
...vzdálená, foto: šebin
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.