DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tváře zdí VIII aneb kam až pes dohlédne

Zeď je nástrojem obrany, rozdělení, prostředkem pro zajištění si vlastního soukromí, ale také odstupu od druhých nebo určité segregace. Dnešní fotografie týdne ukazuje, že toto dělení nemusí být tak absolutní.

Zeď byla vždy vnímaná jako určitá ochrana před vnějším nebezpečím. Oddělovala ty, kteří měli privilegium žít uvnitř, od těch, kdo museli zůstat venku. Starověké město bylo od přírody odděleno hradbou, která mu zajišťovala klid.

Mohli bychom dokonce říci, že jsou to právě hradební zdi, které kreslí první čáru mezi přírodu a kulturu, které vydělují člověka od ostatních zvířat.

Středověk pak zná právo stavět hradby jako jeden z městských atributů. Člověk renesanční začíná vnímat dům jako místo určitého soukromí, prostoru, kam veřejná moc může jen ve velice omezené míře. Kalvínské a později ještě více rozšířené pravidlo zakazující záclony v oknech je vstupem obce do intimity jednotlivců. Ti si již nemohou dělat, co chtějí, jsou pod veřejnou kontrolou.

Stavba hradeb se netýká jen měst, ale celých zemí či oblastí. Hadriánův val, Velká čínská zeď nebo ta mezi palestinskými a izraelskými územími mají ochránit celou říši, ne jen ty, kteří žijí za zdí. Ostatně zatímco u města něco takového lze snadno definovat, může někdo říci, kdo je za, a kdo před, v případě, že jde o mnohakilometrové lineární útvary?

Klepněte pro větší obrázek 
Tváře zdí VIII, foto: tchmes

Snímek Tváře zdí VIII.... se snaží nabídnout odlišný pohled na zeď. Ne jako na symbol neproniknutelného opevnění, ale jako na prostor setkávání. Tázání se, zda jsou lidé za hranicí stejní, jako ti, které známe běžně, jakým mluví jazykem, co řeší za problémy. Jako na symbol určité polopropustné membrány, která zajišťuje látkovou i informační výměnu s okolím.

Tchmes, který je autorem tohoto černobílého snímku, zachytil dvojici psů, kteří se snaží zvědavě nakukovat přes balkón do velkého světa. Jako by chtěli manifestovat, že bezpečí a soukromí jsou potřebné a žádoucí, ale že většina života se musí odehrávat mimo zdi, v prostoru, který urbanisté a sociologové měst označují jako veřejný.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Snímek Ještě spí a spí a spí... se vrací k problematice zdi, jako prvku rozdělení v architektuře města. Často tvrdé předěly ve městech jsou způsobeny řadou faktorů – od asanace starých staveb, až po bombardování za druhé světové války. A je to opět příroda, která dokáže chladným stavbám propůjčit alespoň trochu emocí. Autorem snímku je No21.

Klepněte pro větší obrázek 
Ještě spí a spí a spí..., foto: No21

Fotografie V klidu lesa je podzimní meditací šebina, který se rozhodl opustit hradby a podívat se do světa přírody, světa ve kterém se skrývá krása doslova na každém kroku. Pokud se člověk umí dívat.

Klepněte pro větší obrázek 
V klidu lesa, foto: šebin

Pro milovníky abstraktní fotografie je určený snímek Dušana 124, který nese název ...pavučina II.... Obrázek zaujme až mystickou neostrostí, která vytváří prostor pro fantazii každého diváka.

Klepněte pro větší obrázek 
...pavučina II..., foto: dusan124

Na závěr pak ještě jeden pohled na lidské základní potřeby. Toaleta a automat na kávu je v prostředí letiště ilustrují snad nejlépe. Fotografie nese název TOI a pořídila ji ilonag3.

Klepněte pro větší obrázek 
TOI, foto: ilonag3
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Velký potlesk všem, kteří se jakýmkoliv způs… Stepan Maheu 31. 10. 2014, 19:36

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?