DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Tváře zdí VIII aneb kam až pes dohlédne

Zeď je nástrojem obrany, rozdělení, prostředkem pro zajištění si vlastního soukromí, ale také odstupu od druhých nebo určité segregace. Dnešní fotografie týdne ukazuje, že toto dělení nemusí být tak absolutní.

Zeď byla vždy vnímaná jako určitá ochrana před vnějším nebezpečím. Oddělovala ty, kteří měli privilegium žít uvnitř, od těch, kdo museli zůstat venku. Starověké město bylo od přírody odděleno hradbou, která mu zajišťovala klid.

Mohli bychom dokonce říci, že jsou to právě hradební zdi, které kreslí první čáru mezi přírodu a kulturu, které vydělují člověka od ostatních zvířat.

Středověk pak zná právo stavět hradby jako jeden z městských atributů. Člověk renesanční začíná vnímat dům jako místo určitého soukromí, prostoru, kam veřejná moc může jen ve velice omezené míře. Kalvínské a později ještě více rozšířené pravidlo zakazující záclony v oknech je vstupem obce do intimity jednotlivců. Ti si již nemohou dělat, co chtějí, jsou pod veřejnou kontrolou.

Stavba hradeb se netýká jen měst, ale celých zemí či oblastí. Hadriánův val, Velká čínská zeď nebo ta mezi palestinskými a izraelskými územími mají ochránit celou říši, ne jen ty, kteří žijí za zdí. Ostatně zatímco u města něco takového lze snadno definovat, může někdo říci, kdo je za, a kdo před, v případě, že jde o mnohakilometrové lineární útvary?

Klepněte pro větší obrázek 
Tváře zdí VIII, foto: tchmes

Snímek Tváře zdí VIII.... se snaží nabídnout odlišný pohled na zeď. Ne jako na symbol neproniknutelného opevnění, ale jako na prostor setkávání. Tázání se, zda jsou lidé za hranicí stejní, jako ti, které známe běžně, jakým mluví jazykem, co řeší za problémy. Jako na symbol určité polopropustné membrány, která zajišťuje látkovou i informační výměnu s okolím.

Tchmes, který je autorem tohoto černobílého snímku, zachytil dvojici psů, kteří se snaží zvědavě nakukovat přes balkón do velkého světa. Jako by chtěli manifestovat, že bezpečí a soukromí jsou potřebné a žádoucí, ale že většina života se musí odehrávat mimo zdi, v prostoru, který urbanisté a sociologové měst označují jako veřejný.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Snímek Ještě spí a spí a spí... se vrací k problematice zdi, jako prvku rozdělení v architektuře města. Často tvrdé předěly ve městech jsou způsobeny řadou faktorů – od asanace starých staveb, až po bombardování za druhé světové války. A je to opět příroda, která dokáže chladným stavbám propůjčit alespoň trochu emocí. Autorem snímku je No21.

Klepněte pro větší obrázek 
Ještě spí a spí a spí..., foto: No21

Fotografie V klidu lesa je podzimní meditací šebina, který se rozhodl opustit hradby a podívat se do světa přírody, světa ve kterém se skrývá krása doslova na každém kroku. Pokud se člověk umí dívat.

Klepněte pro větší obrázek 
V klidu lesa, foto: šebin

Pro milovníky abstraktní fotografie je určený snímek Dušana 124, který nese název ...pavučina II.... Obrázek zaujme až mystickou neostrostí, která vytváří prostor pro fantazii každého diváka.

Klepněte pro větší obrázek 
...pavučina II..., foto: dusan124

Na závěr pak ještě jeden pohled na lidské základní potřeby. Toaleta a automat na kávu je v prostředí letiště ilustrují snad nejlépe. Fotografie nese název TOI a pořídila ji ilonag3.

Klepněte pro větší obrázek 
TOI, foto: ilonag3
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Velký potlesk všem, kteří se jakýmkoliv způs… Stepan Maheu 31. 10. 2014, 19:36

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.