DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: U zdi nářků

O rozdělení a štěstí měnící se v čase. V jedné povídce se mluví o sedlákovi, který měl jediného syna, který se mu narodil až na stáří. Všichni jeho sousedé mu říkali, že má veliké štěstí, avšak on odpověděl: „štěstí, smůla, kdo ví?“.

Za nějaký čas mladík při záplavách přišel o nohu a opět všichni sousedé jedním hlasem říkali, že jde o veliké neštěstí. Sám sedlák ale odpověděl znovu stejně. Neuběhla dlouhá doba a všichni mladí muži museli do války.

A mladík mohl zůstat doma, neboť o mrzáky nebyl v armádě zájem. Tehdy všichni opět přicházeli k sedlákovi a říkali mu, že má velké štěstí. Jeho odpověď byla i tentokráte stejná. Příběh pokračuje samozřejmě dále. Jeho smyslem je ukázat na fakt, který dobře znají politologové či historiografové moderních dějin. Říci, co je a co není štěstí, je velice ošemetné, pokud nemáme možnost sledovat události v širší historické perspektivě. To, co se mohlo zdát jako neštěstí, se může obrátit ve veliké beneficium a naopak.

Příběh Zdi nářků, která představuje část vnějších hradeb jeruzalémského Chrámu, je možné číst právě v takové optice. Zůstala vlastně jen nejméně důležitá část chrámu – velesvatyně, všechna nádvoří a vnitřní hradby, to vše bylo zničeno a mohlo se zdát, že podobný osud zasáhne celý národ, který sužovaný tu většími tu menšími pogromy zažil holokaust, neměl vlastní zemi, zdálo se, že je vše ztraceno. Výsledek ale dnešníma očima tak špatný není – je zde vlastní stát a zeď připomíná, že Hospodin zůstává se svým národem.

Klepněte pro větší obrázek
U Zdi nářků, foto: PetraPet

Snímek U zdi nářků obsahuje ještě jeden zajímavý moment – rozdělení světa na mužský a ženský. To, co je dnes pro většinu Středoevropanů vnímáno jako velice archaická či exotická záležitost nemá tak dávnou minulost. Vždyť po celou první republiku existovala velká část škol oddělených pro chlapce a pro dívky až po univerzitu, na které se již studovalo smíšeně. Překvapivě ku spokojenosti jak pedagogů, tak také studentů a studentek.

Zdeněk Svěrák pak tento fakt vtipně ilustruje na textu písničky Kluci, kluci s klukama, ve které se snaží vzájemné proplétání dvou světů zachytit a drobně ironizovat. Stejně jako PetraPet – jakkoli do mužské části náměstí před zdí nemůže, pozoruje jej, zachycuje obraz;  s rozdělením, které ji na první pohled limituje, vytváří zajímavé dílo. Štěstí, smůla, kdo ví?

Gratuluji autorce k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Shimmell nabízí krásný snímek s názvem @, který lze v dnešní době číst dvojím způsobem. Buď tradičně, odkazem na desítky podobných snímků schodišť a komentářem o zlatém řezu, nebo očima významu názvu snímku, tedy zavináče, který slouží pro identifikaci druhého, komunikaci, ke které dochází prostřednictvím krásy, pravidelnosti, symetrie, po schodišti, na kterém si jdou dva lidé vstříc.

Klepněte pro větší obrázek
@, foto: shimmell

Pavel 71 zachytil zážitky z prvního lednového týdne, ve kterém Česko přikryla ledovka, sníh, stromy se oděly do námrazy a vše působilo pohádkově krásným dojmem. Snímek … k tomu připojuje také citlivost, kompozici a smysl pro celek.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: Pavel 71

Adamec na toto téma navazuje a ukazuje, že život v zimě v přírodě nekončí a nutně ani nespí. V jeho přístupu, který v sobě snoubí umění a dokumentaristiku tak především svět získává nový estetický rozměr. Fotografie nese výstižný název Červenka.

Klepněte pro větší obrázek
Červenka, foto: adamec1

Miroslav Koudelka patří mezi fotografy, kteří svým přístupem zachycují zcela jiné vidění světa, než má většina ostatních lidí. Jeho abstraktně konkrétní Magnetické pole .. z tohoto rámce nevykračuje a přirozeně dokončuje zimní triptych. 

Klepněte pro větší obrázek
Magnetické pole..., foto: mikoudelka
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

hele to je ta zeď na kterou chčije a masturb… Palv 14. 1. 2016, 20:06

Další podobné články

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.