DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: U zdi nářků

O rozdělení a štěstí měnící se v čase. V jedné povídce se mluví o sedlákovi, který měl jediného syna, který se mu narodil až na stáří. Všichni jeho sousedé mu říkali, že má veliké štěstí, avšak on odpověděl: „štěstí, smůla, kdo ví?“.

Za nějaký čas mladík při záplavách přišel o nohu a opět všichni sousedé jedním hlasem říkali, že jde o veliké neštěstí. Sám sedlák ale odpověděl znovu stejně. Neuběhla dlouhá doba a všichni mladí muži museli do války.

A mladík mohl zůstat doma, neboť o mrzáky nebyl v armádě zájem. Tehdy všichni opět přicházeli k sedlákovi a říkali mu, že má velké štěstí. Jeho odpověď byla i tentokráte stejná. Příběh pokračuje samozřejmě dále. Jeho smyslem je ukázat na fakt, který dobře znají politologové či historiografové moderních dějin. Říci, co je a co není štěstí, je velice ošemetné, pokud nemáme možnost sledovat události v širší historické perspektivě. To, co se mohlo zdát jako neštěstí, se může obrátit ve veliké beneficium a naopak.

Příběh Zdi nářků, která představuje část vnějších hradeb jeruzalémského Chrámu, je možné číst právě v takové optice. Zůstala vlastně jen nejméně důležitá část chrámu – velesvatyně, všechna nádvoří a vnitřní hradby, to vše bylo zničeno a mohlo se zdát, že podobný osud zasáhne celý národ, který sužovaný tu většími tu menšími pogromy zažil holokaust, neměl vlastní zemi, zdálo se, že je vše ztraceno. Výsledek ale dnešníma očima tak špatný není – je zde vlastní stát a zeď připomíná, že Hospodin zůstává se svým národem.

Klepněte pro větší obrázek
U Zdi nářků, foto: PetraPet

Snímek U zdi nářků obsahuje ještě jeden zajímavý moment – rozdělení světa na mužský a ženský. To, co je dnes pro většinu Středoevropanů vnímáno jako velice archaická či exotická záležitost nemá tak dávnou minulost. Vždyť po celou první republiku existovala velká část škol oddělených pro chlapce a pro dívky až po univerzitu, na které se již studovalo smíšeně. Překvapivě ku spokojenosti jak pedagogů, tak také studentů a studentek.

Zdeněk Svěrák pak tento fakt vtipně ilustruje na textu písničky Kluci, kluci s klukama, ve které se snaží vzájemné proplétání dvou světů zachytit a drobně ironizovat. Stejně jako PetraPet – jakkoli do mužské části náměstí před zdí nemůže, pozoruje jej, zachycuje obraz;  s rozdělením, které ji na první pohled limituje, vytváří zajímavé dílo. Štěstí, smůla, kdo ví?

Gratuluji autorce k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Shimmell nabízí krásný snímek s názvem @, který lze v dnešní době číst dvojím způsobem. Buď tradičně, odkazem na desítky podobných snímků schodišť a komentářem o zlatém řezu, nebo očima významu názvu snímku, tedy zavináče, který slouží pro identifikaci druhého, komunikaci, ke které dochází prostřednictvím krásy, pravidelnosti, symetrie, po schodišti, na kterém si jdou dva lidé vstříc.

Klepněte pro větší obrázek
@, foto: shimmell

Pavel 71 zachytil zážitky z prvního lednového týdne, ve kterém Česko přikryla ledovka, sníh, stromy se oděly do námrazy a vše působilo pohádkově krásným dojmem. Snímek … k tomu připojuje také citlivost, kompozici a smysl pro celek.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: Pavel 71

Adamec na toto téma navazuje a ukazuje, že život v zimě v přírodě nekončí a nutně ani nespí. V jeho přístupu, který v sobě snoubí umění a dokumentaristiku tak především svět získává nový estetický rozměr. Fotografie nese výstižný název Červenka.

Klepněte pro větší obrázek
Červenka, foto: adamec1

Miroslav Koudelka patří mezi fotografy, kteří svým přístupem zachycují zcela jiné vidění světa, než má většina ostatních lidí. Jeho abstraktně konkrétní Magnetické pole .. z tohoto rámce nevykračuje a přirozeně dokončuje zimní triptych. 

Klepněte pro větší obrázek
Magnetické pole..., foto: mikoudelka
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

hele to je ta zeď na kterou chčije a masturb… Palv 14. 1. 2016, 20:06

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.