DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: umelec

Příroda dělá věci krásně a pečlivě. A právě tuto skutečnost zachycuje na makrosnímku vosy dnešní fotografie týdne.

Je zcela přirozené, že člověk disponuje dobrými představami o tom, jak vypadá svět v měřítku, ve kterém se sám zcela běžně pohybuje. George Gamow to pěkně ilustruje ve své knize Pan Tompkins, kde se hlavní postava zmenšuje a zvětšuje podle toho, jakou oblast světa chce pozorovat.

Fotografie je jistě omezená vlnovou délkou viditelného světla, která ji neumožňuje zachytit úplně malé objekty, ale přesto lze s makrosnímkem nacházet detaily, které běžným okem ne vždy vidíme. Pěkným příkladem může být systematická práce Dolittle, která se věnuje fotografování hmyzu a také dnešní snímek s názvem umelec na toto téma integrálně navazuje.

Autorka velice dobře pracuje s vlastnostmi kapalin, které se v měřítku snímků chovají poněkud nečekaně, především díky povrchovému napětí, které dokáže udržet kapku pohromadě i ve chvíli, kdy je relativně silně napínána či stlačována.

Klepněte pro větší obrázek 
Umelec, foto: Dolittle

Ve středu snímku je tak možné vidět vosu, která sedí na kovové tyčince, která opticky zmenšuje oblast snímku, kde se děje něco zajímavého. Prim pak hrají již zmíněné dvě kapky, které se díky povrchovému napětí pěkně modelují a vytvářejí nečekaný efekt. Jako by vosa byla sklářem, který vyfukuje horké sklo, nebo nafukovala balónek.

Jak vznikla fotografie týdne: umelec

Jak vznikla fotografie týdne: umelec

Z technického hlediska je třeba pochválit precizní zpracování. Od práce s ostrostí snímku, přes kompozici až po celkovou scénickou úpravu. Fotografovat makrosnímky tohoto druhu není úplně snadné a autorka v této oblasti dlouhodobě ukazuje mimořádnou kvalitu. Celý snímek tak působí hravým, dynamickým, ale přesto klidným dojmem. Kontrast mezi kmitajícími křídly a pevnou kovovou tyčinkou, kapalina, která vypadá, jakoby ztuhla. To vše dává snímku nečekaný rozměr, který musí diváka bavit.

Shimmell nabízí vzpomínku na konec loňského roku z Polska. Do kontrastu staví rázný krok postavy, která je na snímku a organicky klikatou dlážděnou cestu, pravidelně se vinoucí náměstím. Jako by se otočil vztah mezi podnapilou osobou a chodníkem. Zde se objektivně vlní chodník a člověk jde přímo vpřed. Taková je fotografie s názvem kupředu pravá.

Klepněte pro větší obrázek 
Kupředu pravá, foto: Shimmell

Pro všechny milovníky mimozemských civilizací může být zážitkem pohled na snímek Unprotected, který pořídil zahorko. Výborná atmosféra, práce se světlem i dobrý nápad spojení osoby a deštníku, včetně drobných prvků, které dávají snímku punc výjimečnosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Unprotected, foto: zahorko

Olda Polda pokračuje ve svých snímcích, kde procházející lidé interagují s výlohami obchodů a dalšími městskými objekty. Tentokráte ve variaci, jež nese název Správný směr, ve které hrají prim dvě figuríny a jedna živá paní.

Klepněte pro větší obrázek 
Správný směr, foto: Olda Polda

A na závěr ještě pohled na slečnu, která má možná stejné jméno, jako H_onzíkova fotografie Zuzka. Slečnu, která hledí skrze zavřené dveře kamsi ven, kde snad je její milý.

Klepněte pro větší obrázek 
Zuzka, foto: H_onzík
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Co je to za podivny blaboly, vzdyt ta vosa t… sundialer 28. 11. 2012, 12:50
Být chvilku nahoře a pak zase dole, je prost… Olda Polda 27. 11. 2012, 20:18
Zahorko a Paklík určitě ano, to jsou výstavn… Josef Jerabek 27. 11. 2012, 10:19

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.