DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: umelec

Příroda dělá věci krásně a pečlivě. A právě tuto skutečnost zachycuje na makrosnímku vosy dnešní fotografie týdne.

Je zcela přirozené, že člověk disponuje dobrými představami o tom, jak vypadá svět v měřítku, ve kterém se sám zcela běžně pohybuje. George Gamow to pěkně ilustruje ve své knize Pan Tompkins, kde se hlavní postava zmenšuje a zvětšuje podle toho, jakou oblast světa chce pozorovat.

Fotografie je jistě omezená vlnovou délkou viditelného světla, která ji neumožňuje zachytit úplně malé objekty, ale přesto lze s makrosnímkem nacházet detaily, které běžným okem ne vždy vidíme. Pěkným příkladem může být systematická práce Dolittle, která se věnuje fotografování hmyzu a také dnešní snímek s názvem umelec na toto téma integrálně navazuje.

Autorka velice dobře pracuje s vlastnostmi kapalin, které se v měřítku snímků chovají poněkud nečekaně, především díky povrchovému napětí, které dokáže udržet kapku pohromadě i ve chvíli, kdy je relativně silně napínána či stlačována.

Klepněte pro větší obrázek 
Umelec, foto: Dolittle

Ve středu snímku je tak možné vidět vosu, která sedí na kovové tyčince, která opticky zmenšuje oblast snímku, kde se děje něco zajímavého. Prim pak hrají již zmíněné dvě kapky, které se díky povrchovému napětí pěkně modelují a vytvářejí nečekaný efekt. Jako by vosa byla sklářem, který vyfukuje horké sklo, nebo nafukovala balónek.

Jak vznikla fotografie týdne: umelec

Jak vznikla fotografie týdne: umelec

Z technického hlediska je třeba pochválit precizní zpracování. Od práce s ostrostí snímku, přes kompozici až po celkovou scénickou úpravu. Fotografovat makrosnímky tohoto druhu není úplně snadné a autorka v této oblasti dlouhodobě ukazuje mimořádnou kvalitu. Celý snímek tak působí hravým, dynamickým, ale přesto klidným dojmem. Kontrast mezi kmitajícími křídly a pevnou kovovou tyčinkou, kapalina, která vypadá, jakoby ztuhla. To vše dává snímku nečekaný rozměr, který musí diváka bavit.

Shimmell nabízí vzpomínku na konec loňského roku z Polska. Do kontrastu staví rázný krok postavy, která je na snímku a organicky klikatou dlážděnou cestu, pravidelně se vinoucí náměstím. Jako by se otočil vztah mezi podnapilou osobou a chodníkem. Zde se objektivně vlní chodník a člověk jde přímo vpřed. Taková je fotografie s názvem kupředu pravá.

Klepněte pro větší obrázek 
Kupředu pravá, foto: Shimmell

Pro všechny milovníky mimozemských civilizací může být zážitkem pohled na snímek Unprotected, který pořídil zahorko. Výborná atmosféra, práce se světlem i dobrý nápad spojení osoby a deštníku, včetně drobných prvků, které dávají snímku punc výjimečnosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Unprotected, foto: zahorko

Olda Polda pokračuje ve svých snímcích, kde procházející lidé interagují s výlohami obchodů a dalšími městskými objekty. Tentokráte ve variaci, jež nese název Správný směr, ve které hrají prim dvě figuríny a jedna živá paní.

Klepněte pro větší obrázek 
Správný směr, foto: Olda Polda

A na závěr ještě pohled na slečnu, která má možná stejné jméno, jako H_onzíkova fotografie Zuzka. Slečnu, která hledí skrze zavřené dveře kamsi ven, kde snad je její milý.

Klepněte pro větší obrázek 
Zuzka, foto: H_onzík
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Co je to za podivny blaboly, vzdyt ta vosa t… sundialer 28. 11. 2012, 12:50
Být chvilku nahoře a pak zase dole, je prost… Olda Polda 27. 11. 2012, 20:18
Zahorko a Paklík určitě ano, to jsou výstavn… Josef Jerabek 27. 11. 2012, 10:19

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.