DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: untitled

Kam všichni zmizeli? Už neprší? To jsou jen některé z otázek, které se musí hodit hlavou každému, kdo se podívá na dnešní fotografii týdne. Prostor na fotografii dostaly deštníky, které vedou tichou konverzaci ležíc na chodbě.

Je zajímavé, jak málo péče je věnována prostorům, jako jsou šatny a převlékárny, ať již ve školách nebo firmách. Jde o prostor, kde lidé startují svůj den, vytvářejí si iniciační emocionální nastavení pro práci.

S budovou a činností se loučí a pocit šatny si odnášejí domů. Zatímco situace ve třídách škol i kancelářích na úřadech se zvolna zlepšuje, v případě místa na převlékání to většinou neplatí.

Přesto umožňují také šatny zachytit nálady a emoce, snad lépe než architektonicky precizně zpracované prostory. Jsou surové, bytostně funkční, depresivní. Člověk si v nich na nic nehraje, nic neřeší, jen konzumuje to, co mu nabízí – své místo ve skříňce.

A právě tento naturalistický přístup zvolil Erikkko se svým snímkem untitled. Kolem šatních skříněk se povaluje několik deštníků. Vypadá to, jako kdyby všichni naráz zmizeli a na místě, kde ještě před několika okamžiky panoval čilý ruch, zbyly z lidí jen deštníky. Snad jako to poslední vnější znamení, které musí opustit před vstupem do práce.

Klepněte pro větší obrázek 
untitled, foto: Erikkko

Nebo je to všechno jinak? Venku pršelo a lidé si nechali deštníky před skříňkami v důvěře, že až se vrátí, tak je tam nejen najdou, ale ještě budou suché? Jak vidno i obyčejný deštník může být – při vhodném fotografickém zachycení – určitou sociologickou sondou, která může vypovídat o tom, jak daná organizace funguje a jaké jsou vztahy mezi lidmi. Zde evidentně není pevný řád (to by deštník nikdo venku nenechal) a panuje zde alespoň elementární důvěra lidí mezi sebou. To obojí může být zajímavým pozitivním indikátorem.

Autor pracuje s určitým napětím mezi anarchií rozmístěných deštníků a pevně se opakujícím vzorem kovových boxů opatřených cedulkami. Jako kdyby chtěl říci, že je to člověk, kdo do mrtvé stavby přináší skutečný život. Ještě jednu otázku nechává autor černobílého osově téměř symetricky organisovaného snímku otevřenou, totiž zda venku stále prší.

Jak vznikla fotografie týdne untitled

Jak vznikla fotografie týdne untitled

Gratuluji autorovi k podařené, hravé, zajímavé fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Milvin nabízí typicky, pozdně podzimní obrázek stromů u jezera. Hraje si přitom nejen se světly stíny, ale také se symetrií – kde je dole a kde nahoře? Kde obloha a kde vodní plocha? To jsou jen některé z otázek, které vyvolává snímek jak nahoře tak dole.

Klepněte pro větší obrázek 
jak nahoře tak dole, foto: milvin

Hra stínů, spojení dialogu a chůze, interakce mezi mužem a ženou. Dva patníky, dvě postavy, dva lidské stíny. Liil3 ukazuje, že každé fotografování je vlastně jen rafinovanou hrou se světlem. Snímek s názvem Čtyři nabízí oněch čtveřic hned několik – čtyři skutečné objekty, čtyři stíny nebo dva lidi neodlučitelně spojené s jejich stínem, který nikdy nemohou překročit.

Klepněte pro větší obrázek 
Čtyři, foto: liil3

Jiný pohled na to, jak pracovat se stíny nabízí snímek Invaze…, jehož autorem je tchmes. Akcent je přitom kladen na hravost, fantazii a překvapivou perspektivu.

Klepněte pro větší obrázek 
Invaze, foto: tchmes

A na závěr ještě jeden snímek pocházející zřejmě z metra. Nabízí pohled na uspěchanou dobu, kdy jedním z mála míst, kde je možné odpočívat, je rychle jedoucí eskalátor. Fotografie, která zajímavě pracuje se světlem i kompozicí nese název Relax a autorem je Marselus.

Klepněte pro větší obrázek 
Relax, foto: Marselus
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne