DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Úřad

Lidské myšlení je mimořádně složité a na vysvětlení toho, jak funguje, existuje řada teorií. Ještě větším problémem, než myšlení jednotlivce, však může být myšlení úřadu.

Velice zajímavou teorii na to, jakým způsobem funguje mozek a mysl nabízí populární britský matematik a fyzik Roger Penrose. Ten si všímá v prvé řadě toho, že určité schopnosti elementárního myšlení má každá jednotlivá buňka. Jako příklad je možné uvést trepku, která má jedinou buňku a je schopná aktivně vyhledávat potravu, rozmnožovat se nebo reagovat na podněty. Je tedy evidentní, že myšlení nemůžeme redukovat na nějaký deterministický výpočet, neboť každý axon v mozku se do velké míry rozhoduje autonomním způsobem.

Zatímco u trepky tvoří základ „myšlenkového aparátu“ cytoskelet, u axonů je situace o řád složitější tím, že jsou zde mikrotubuly, které jednotlivé axony navzájem propojují. Penrose vychází z toho, že v každém mikrotubulu (či části cytoskeletu) jsou kvantově mechanické objekty, které je možné popsat pomocí vlnové funkce. Ta má různý tvar podle toho, v jakém okolí se nachází. Parametry okolí může měnit sám axon nebo například lokálně odlišné chemické složení (například hormony). Jejich sečtením (superpozicí) dochází k rozhodovacím a myšlenkovým pochodům, které mají jednoznačný výsledek.

Pokud na takový postup přistoupíme, budeme muset hledat zcela novou kvantovou mechaniku, kde redukce vlnové funkce (měření nebo její projev makroskopického charakteru) bude mít přesný výsledek. Zajímavé je, že se ukazuje, že mozek je schopen rozhodovat i matematické pravdy, které jsou algoritmicky nerozhodnutelné. To podle Gödelovy věty o neúplnosti znamená, že mozek není možné popsat algoritmicky.

Podle Penrouse je tedy za činností mozku sice jen fyzika a kvantově mechanické procesy, ale současně to nijak neznamená, že by bylo možné kdy nahradit lidské myšlení počítači. A to i přesto, že běžně již skládají velice solidní hudební díla nebo píší abstraktní básně. Dnešní fotografie týdne zachycuje Úřad a jeho určitou vnitřní strukturu. Na rozdíl od Penrose však neříká nic o tom, jak tato instituce funguje. Osobně si myslím, že také nealgoritmickým způsobem.

Klepněte pro větší obrázek 
Úřad (foto: Paklik)

Český Krumlov je považován za jedno z nejmalebnějších a nejromantičtějších míst u nás. Osobně na mne působí svojí barevností a pohádkovostí snad až příliš kýčovým dojmem. Snímek Měsíc nad řekou ale většinu těchto barevností skryl a ponechal jen pohádkovou romantiku.

Klepněte pro větší obrázek 
Měsíc nad řekou (foto: Fialový poustevník)

Michal Balada pokračuje ve své sérii snímků v černobílém provedení z Islandu, na kterých jsou důležité ostré hrany, tvary a práce s prostorem. To vše v originální atmosféře a stylistice. Taková je také fotografie Iceland XI.

Klepněte pro větší obrázek 
Iceland XI. (foto: Miiiba)

Jiná zákoutí úřadu, který výše prezentoval Paklík, nabízí Azhar na fotografii jemně zaoblenější, ale stále funkcionalisticky minimalistické, jež nese název Moje verze.

Klepněte pro větší obrázek 
Moje verze (foto: Azhar)

A na závěr ještě pozvánka na procházku, v podání Řeřichy a jeho Podzimního toulání.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzimní toulání (foto: Řeřicha)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Ten Krumlov je uzasna fotka. Martiner 17. 11. 2011, 22:24

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.