DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Úřad

Lidské myšlení je mimořádně složité a na vysvětlení toho, jak funguje, existuje řada teorií. Ještě větším problémem, než myšlení jednotlivce, však může být myšlení úřadu.

Velice zajímavou teorii na to, jakým způsobem funguje mozek a mysl nabízí populární britský matematik a fyzik Roger Penrose. Ten si všímá v prvé řadě toho, že určité schopnosti elementárního myšlení má každá jednotlivá buňka. Jako příklad je možné uvést trepku, která má jedinou buňku a je schopná aktivně vyhledávat potravu, rozmnožovat se nebo reagovat na podněty. Je tedy evidentní, že myšlení nemůžeme redukovat na nějaký deterministický výpočet, neboť každý axon v mozku se do velké míry rozhoduje autonomním způsobem.

Zatímco u trepky tvoří základ „myšlenkového aparátu“ cytoskelet, u axonů je situace o řád složitější tím, že jsou zde mikrotubuly, které jednotlivé axony navzájem propojují. Penrose vychází z toho, že v každém mikrotubulu (či části cytoskeletu) jsou kvantově mechanické objekty, které je možné popsat pomocí vlnové funkce. Ta má různý tvar podle toho, v jakém okolí se nachází. Parametry okolí může měnit sám axon nebo například lokálně odlišné chemické složení (například hormony). Jejich sečtením (superpozicí) dochází k rozhodovacím a myšlenkovým pochodům, které mají jednoznačný výsledek.

Pokud na takový postup přistoupíme, budeme muset hledat zcela novou kvantovou mechaniku, kde redukce vlnové funkce (měření nebo její projev makroskopického charakteru) bude mít přesný výsledek. Zajímavé je, že se ukazuje, že mozek je schopen rozhodovat i matematické pravdy, které jsou algoritmicky nerozhodnutelné. To podle Gödelovy věty o neúplnosti znamená, že mozek není možné popsat algoritmicky.

Podle Penrouse je tedy za činností mozku sice jen fyzika a kvantově mechanické procesy, ale současně to nijak neznamená, že by bylo možné kdy nahradit lidské myšlení počítači. A to i přesto, že běžně již skládají velice solidní hudební díla nebo píší abstraktní básně. Dnešní fotografie týdne zachycuje Úřad a jeho určitou vnitřní strukturu. Na rozdíl od Penrose však neříká nic o tom, jak tato instituce funguje. Osobně si myslím, že také nealgoritmickým způsobem.

Klepněte pro větší obrázek 
Úřad (foto: Paklik)

Český Krumlov je považován za jedno z nejmalebnějších a nejromantičtějších míst u nás. Osobně na mne působí svojí barevností a pohádkovostí snad až příliš kýčovým dojmem. Snímek Měsíc nad řekou ale většinu těchto barevností skryl a ponechal jen pohádkovou romantiku.

Klepněte pro větší obrázek 
Měsíc nad řekou (foto: Fialový poustevník)

Michal Balada pokračuje ve své sérii snímků v černobílém provedení z Islandu, na kterých jsou důležité ostré hrany, tvary a práce s prostorem. To vše v originální atmosféře a stylistice. Taková je také fotografie Iceland XI.

Klepněte pro větší obrázek 
Iceland XI. (foto: Miiiba)

Jiná zákoutí úřadu, který výše prezentoval Paklík, nabízí Azhar na fotografii jemně zaoblenější, ale stále funkcionalisticky minimalistické, jež nese název Moje verze.

Klepněte pro větší obrázek 
Moje verze (foto: Azhar)

A na závěr ještě pozvánka na procházku, v podání Řeřichy a jeho Podzimního toulání.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzimní toulání (foto: Řeřicha)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Ten Krumlov je uzasna fotka. Martiner 17. 11. 2011, 22:24

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.