DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Úřad

Lidské myšlení je mimořádně složité a na vysvětlení toho, jak funguje, existuje řada teorií. Ještě větším problémem, než myšlení jednotlivce, však může být myšlení úřadu.

Velice zajímavou teorii na to, jakým způsobem funguje mozek a mysl nabízí populární britský matematik a fyzik Roger Penrose. Ten si všímá v prvé řadě toho, že určité schopnosti elementárního myšlení má každá jednotlivá buňka. Jako příklad je možné uvést trepku, která má jedinou buňku a je schopná aktivně vyhledávat potravu, rozmnožovat se nebo reagovat na podněty. Je tedy evidentní, že myšlení nemůžeme redukovat na nějaký deterministický výpočet, neboť každý axon v mozku se do velké míry rozhoduje autonomním způsobem.

Zatímco u trepky tvoří základ „myšlenkového aparátu“ cytoskelet, u axonů je situace o řád složitější tím, že jsou zde mikrotubuly, které jednotlivé axony navzájem propojují. Penrose vychází z toho, že v každém mikrotubulu (či části cytoskeletu) jsou kvantově mechanické objekty, které je možné popsat pomocí vlnové funkce. Ta má různý tvar podle toho, v jakém okolí se nachází. Parametry okolí může měnit sám axon nebo například lokálně odlišné chemické složení (například hormony). Jejich sečtením (superpozicí) dochází k rozhodovacím a myšlenkovým pochodům, které mají jednoznačný výsledek.

Pokud na takový postup přistoupíme, budeme muset hledat zcela novou kvantovou mechaniku, kde redukce vlnové funkce (měření nebo její projev makroskopického charakteru) bude mít přesný výsledek. Zajímavé je, že se ukazuje, že mozek je schopen rozhodovat i matematické pravdy, které jsou algoritmicky nerozhodnutelné. To podle Gödelovy věty o neúplnosti znamená, že mozek není možné popsat algoritmicky.

Podle Penrouse je tedy za činností mozku sice jen fyzika a kvantově mechanické procesy, ale současně to nijak neznamená, že by bylo možné kdy nahradit lidské myšlení počítači. A to i přesto, že běžně již skládají velice solidní hudební díla nebo píší abstraktní básně. Dnešní fotografie týdne zachycuje Úřad a jeho určitou vnitřní strukturu. Na rozdíl od Penrose však neříká nic o tom, jak tato instituce funguje. Osobně si myslím, že také nealgoritmickým způsobem.

Klepněte pro větší obrázek 
Úřad (foto: Paklik)

Český Krumlov je považován za jedno z nejmalebnějších a nejromantičtějších míst u nás. Osobně na mne působí svojí barevností a pohádkovostí snad až příliš kýčovým dojmem. Snímek Měsíc nad řekou ale většinu těchto barevností skryl a ponechal jen pohádkovou romantiku.

Klepněte pro větší obrázek 
Měsíc nad řekou (foto: Fialový poustevník)

Michal Balada pokračuje ve své sérii snímků v černobílém provedení z Islandu, na kterých jsou důležité ostré hrany, tvary a práce s prostorem. To vše v originální atmosféře a stylistice. Taková je také fotografie Iceland XI.

Klepněte pro větší obrázek 
Iceland XI. (foto: Miiiba)

Jiná zákoutí úřadu, který výše prezentoval Paklík, nabízí Azhar na fotografii jemně zaoblenější, ale stále funkcionalisticky minimalistické, jež nese název Moje verze.

Klepněte pro větší obrázek 
Moje verze (foto: Azhar)

A na závěr ještě pozvánka na procházku, v podání Řeřichy a jeho Podzimního toulání.

Klepněte pro větší obrázek 
Podzimní toulání (foto: Řeřicha)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Ten Krumlov je uzasna fotka. Martiner 17. 11. 2011, 22:24

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.