DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Ústecký úl

Co má společného moderní architektura, deformace v rybím oku, riskující cyklista, čmelák a silueta baletky? Všeobjímající prostoročas, který se bez ustání mění.

Pojetí prostoru a času má zásadní vliv na to, jakým způsobem lidé realizují své architektonické výtvory. Zatímco v gotice se uplatňovalo myšlení Aristotela, že prostor je definován objekty, které jsou v něm, a proto všechny sochy a plastiky jsou tvořeny ze všech stran, v baroku dochází k zásadní změně – prostor se stává nezávislým na hmotě a rozhodující je kategorie, kterou člověk vidí – proto jsou barokní sochy často duté, neboť tak mohou být větší, krásnější a monumentálnější pro diváka.

Myslím, že vývoj představ o tom, co to čas a prostor je, není jen filosofováním bez praktických dopadů, ale zcela jednoznačně akcentuje jednotlivé aspekty toho, jakým způsobem se díváme na svět a umění kolem sebe; jak se mění stavby, ve kterých žijeme, či studujeme.

Zatímco ve středověkém chápání byl čas jasně definovaným tepem světa, který spěl od počátku k věčnosti, dnes se na čas v běžné životě díváme spíše funkčně a jeho horizont je spojen s naší smrtí. Již téměř nikdo nemá proto potřebu stavět nesmírně drahé budovy, které vydrží stovky let, neboť to neodpovídá jeho chápání času – stavba, kterou budou dokončovat generace po něm následující není perspektivním projektem, za který by mělo cenu bojovat a utrácet.

Právě toto chápání času a prostoru se tedy bytostně promítá v tom, jak vypadá současná architektura, která vždy čerpá z kulturního prostřední. Není to ani tak móda nebo striktní diktát doby, který by vycházel odněkud zvenčí, ale jde o vnitřní parametr, který člověk musí brát v potaz.

V roce 1908 prohlásil Hermann Minkowski, že nemá smysl mluvit o prostoru a času odděleně, ale že představují spojený prostoročas, ve kterém žijeme. Jistě není bez zajímavosti, že zatímco filosofie i fyzika s tímto pojetím do určité míry zápolí dodnes, fotograf s ním nemá žádný problém. On chápe spojení prostoru a času naprosto bytostně – každý jeden snímek musí obsahovat jejich sepětí. Ať již co se týče doby expozice nebo nastavení kvalitní kompozice, všude vystupují spolu spojeny.

Ústecký úl od Pavla Kozdase je ukázkou soudobé architektury, která již ono sepětí do určité míry reflektuje a ztvárňuje. Prostor pro ni není něčím neomezeným a absolutním, ale naopak velmi plastickým, ohebným a tvárným. Čas jest konečný, stejně jako tvary jednotlivých prvků. To vše v jemném sepětí jednotlivých děl.

Klepněte pro větší obrázek
Ústecký úl (foto: Pavel Kozdas) 

Poněkud jiný způsob vnímání času zachycuje snímek s názvem Rybí oko. Ukazuje, že náš pohled na svět může být často pokřiven, a že rozhodnout, jak přesně vypadá realita, není vždy snadný úkol. Autorem je RTeo.

Klepněte pro větší obrázek 
Rybí oko (foto: RTeo)

Pokud se podrobněji zamyslíme nad tím, co to je čas, zjistíme, že k jeho definici budeme docházet jen velmi těžko. Neboť to, co pozorujeme není ve skutečnosti čas, ale pohyb či změna. Čas je pak jen abstrakcí sekvence těchto změn – například řečtina slova změna a pohyb příliš nerozlišovala, především proto, že chápala jejich těsné významové sepětí. A právě jeden z možných druhů pohybuje je zachycen na fotografii Na vlně.

Klepněte pro větší obrázek 
Na vlně (foto: V-nick)

Často ve fyzice či v biologii rozlišujeme malé a velké, neboť se ukazuje, že zákonitosti z velkých rozměrů není možné vždy snadno přenést do mikrosvěta. Až do devadesátých let, nikdo nevěděl, jak je možné, že čmelák létá. Z parametrů jeho těla a tehdy známých zákonů, se to jevilo jako nemožné. Obrázek Dlouhososka velká, který vytvořil Player, je krásným pohledem do podivuhodného světa hmyzu a jeho vzrušujících zákonitostí.

Klepněte pro větší obrázek
Dlouhonoska velká (foto: Player) 

A na závěr ještě jeden pohled na pohyb. Tentokráte ve hře stínů a krásy baletního umění na snímku Tanec v Michalské, jehož autorem je 11Pavel.

Klepněte pro větší obrázek 
Tanec v Michalské (foto: 11Pavel)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Děkuji za vybrání mého snímku na foto týdne.… Pavel Kozdas 4. 5. 2011, 18:15

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.