DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Ústecký úl

Co má společného moderní architektura, deformace v rybím oku, riskující cyklista, čmelák a silueta baletky? Všeobjímající prostoročas, který se bez ustání mění.

Pojetí prostoru a času má zásadní vliv na to, jakým způsobem lidé realizují své architektonické výtvory. Zatímco v gotice se uplatňovalo myšlení Aristotela, že prostor je definován objekty, které jsou v něm, a proto všechny sochy a plastiky jsou tvořeny ze všech stran, v baroku dochází k zásadní změně – prostor se stává nezávislým na hmotě a rozhodující je kategorie, kterou člověk vidí – proto jsou barokní sochy často duté, neboť tak mohou být větší, krásnější a monumentálnější pro diváka.

Myslím, že vývoj představ o tom, co to čas a prostor je, není jen filosofováním bez praktických dopadů, ale zcela jednoznačně akcentuje jednotlivé aspekty toho, jakým způsobem se díváme na svět a umění kolem sebe; jak se mění stavby, ve kterých žijeme, či studujeme.

Zatímco ve středověkém chápání byl čas jasně definovaným tepem světa, který spěl od počátku k věčnosti, dnes se na čas v běžné životě díváme spíše funkčně a jeho horizont je spojen s naší smrtí. Již téměř nikdo nemá proto potřebu stavět nesmírně drahé budovy, které vydrží stovky let, neboť to neodpovídá jeho chápání času – stavba, kterou budou dokončovat generace po něm následující není perspektivním projektem, za který by mělo cenu bojovat a utrácet.

Právě toto chápání času a prostoru se tedy bytostně promítá v tom, jak vypadá současná architektura, která vždy čerpá z kulturního prostřední. Není to ani tak móda nebo striktní diktát doby, který by vycházel odněkud zvenčí, ale jde o vnitřní parametr, který člověk musí brát v potaz.

V roce 1908 prohlásil Hermann Minkowski, že nemá smysl mluvit o prostoru a času odděleně, ale že představují spojený prostoročas, ve kterém žijeme. Jistě není bez zajímavosti, že zatímco filosofie i fyzika s tímto pojetím do určité míry zápolí dodnes, fotograf s ním nemá žádný problém. On chápe spojení prostoru a času naprosto bytostně – každý jeden snímek musí obsahovat jejich sepětí. Ať již co se týče doby expozice nebo nastavení kvalitní kompozice, všude vystupují spolu spojeny.

Ústecký úl od Pavla Kozdase je ukázkou soudobé architektury, která již ono sepětí do určité míry reflektuje a ztvárňuje. Prostor pro ni není něčím neomezeným a absolutním, ale naopak velmi plastickým, ohebným a tvárným. Čas jest konečný, stejně jako tvary jednotlivých prvků. To vše v jemném sepětí jednotlivých děl.

Klepněte pro větší obrázek
Ústecký úl (foto: Pavel Kozdas) 

Poněkud jiný způsob vnímání času zachycuje snímek s názvem Rybí oko. Ukazuje, že náš pohled na svět může být často pokřiven, a že rozhodnout, jak přesně vypadá realita, není vždy snadný úkol. Autorem je RTeo.

Klepněte pro větší obrázek 
Rybí oko (foto: RTeo)

Pokud se podrobněji zamyslíme nad tím, co to je čas, zjistíme, že k jeho definici budeme docházet jen velmi těžko. Neboť to, co pozorujeme není ve skutečnosti čas, ale pohyb či změna. Čas je pak jen abstrakcí sekvence těchto změn – například řečtina slova změna a pohyb příliš nerozlišovala, především proto, že chápala jejich těsné významové sepětí. A právě jeden z možných druhů pohybuje je zachycen na fotografii Na vlně.

Klepněte pro větší obrázek 
Na vlně (foto: V-nick)

Často ve fyzice či v biologii rozlišujeme malé a velké, neboť se ukazuje, že zákonitosti z velkých rozměrů není možné vždy snadno přenést do mikrosvěta. Až do devadesátých let, nikdo nevěděl, jak je možné, že čmelák létá. Z parametrů jeho těla a tehdy známých zákonů, se to jevilo jako nemožné. Obrázek Dlouhososka velká, který vytvořil Player, je krásným pohledem do podivuhodného světa hmyzu a jeho vzrušujících zákonitostí.

Klepněte pro větší obrázek
Dlouhonoska velká (foto: Player) 

A na závěr ještě jeden pohled na pohyb. Tentokráte ve hře stínů a krásy baletního umění na snímku Tanec v Michalské, jehož autorem je 11Pavel.

Klepněte pro větší obrázek 
Tanec v Michalské (foto: 11Pavel)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Děkuji za vybrání mého snímku na foto týdne.… Pavel Kozdas 4. 5. 2011, 18:15

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.