DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

A stačí jen pár kapek. Proto také, když čteme texty národů, které mají k poušti nějaký vztah, lze se setkat s deštěm jako s něčím magickým, často spojen s božím zásahem. Je tím, který dává život, tvoří krásu a současně se nachází mimo možnosti člověka, který o tom, kdy bude nebo nebude pršet, nerozhoduje.

Je zde ale také ničivá část deště, spojená s povodněmi, záplavami, erozí půdy. Jakkoli je pro život na zemi zcela nezbytný, tak současně má možnost také ničit a život brát. Přichází pravidelně nebo náhle, může být silný nebo jemný. Je také spojený s jistou romantikou – kdo rád neposlouchá déšť bubnující na střechu s hrnkem teplého čaje v ruce? Je uklidňující, zvukomalebný, snový.

Přírodní vědy řadu takto poetických jevů dokázaly popsat a vysvětlit, dát odpověď na otázku „jak“. Zdeněk Neubauer v tomto kontextu mluvil o denaturalizované přírodě. O přírodě zbavené tajemství, krásy, sebe sama. Jakoby se z přírody stal soubor modelů a vzorců, odtržených od skutečnosti. Déšť v tomto ohledu ale jakoby chtěl tomuto přístupu vzdorovat. To jistě neznamená, že bychom nevěděli nic o struktuře mraků nebo kondenzačních jádrech, ale přesto lze říci, že ho lze velice špatně počítat. Modelování a předpovídání srážek patří mezi nejnáročnějším matematické disciplíny a s rozumnou přesností ho nelze provádět příliš dopředu.

Klepněte pro větší obrázek
V dešti, foto: MoniSan

Déšť jakoby si chtěl schovat své tajemství, uchovat si nepředvídatelnost, romantiku. Žena na snímku V dešti snad ani o prediktivních meteorologických modelech nepřemýšlí. Kráčí v dešti, nese si deštník, aby ji voda nenamočila. Chce být krásná. Stává se součástí celé scenérie – není zde déšť a ona jako dvě odlišné entity. Je zde ona v dešti a s deštěm. Najednou není možné je od sebe oddělit. Jakkoli mezi nimi stojí hradba s nepromokavého deštníku, je – díky fotografii – žena s kapkami deště tajemně provázaná.

Od analytického a přísného vnímání světa očima západní vědy se přiklání k poznání spíše syntetickému, holistickému, narativnímu. Ukazuje, že ne vše je možné denaturalizovat, že onen proces matematizace světa má sice své zásadní výhody a benefity, je potřebný a nutný, ale současně by neměl vést k představě, že obraz světa, který dává je úplný.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je MoniSan, k zajímavé, atmosférou protknuté, fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších snímků uplynulého týdne.

DSC_2274 je snímek, který může na první pohled působit jako ilustrace k Orwellovskému románu nebo zachycení světa v době nějaké industriální katastrofy. Elektrické vedení, mlha, pole. Černobílé provedení od Ivana 76 dává silný zážitek i témata k přemýšlení.

Klepněte pro větší obrázek
DSC_2274, foto: Ivan_76

Cevarom nabízí snímek v černobílém provedení, který je ale spíše zvykem vnímat barevně. A právě s napětím dynamiky oblohy, klidu lesa, potoka, rozhledy ve dvoubarevném provedení pracuje fotografie Protržená.

Klepněte pro větší obrázek
Protržená, foto: cevarom

Shimmell nabízí – pro sebe již tradiční motiv – člověka zachyceného v geometrické struktuře staveb. Zde mladého muže sedícího u stolu s kávou, telefonem a kšiltovkou. Snímek nese název moderní doba.

Klepněte pro větší obrázek
moderní doba, foto: shimmell

A na podobné téma ještě snímek Drbny... od Tchmes. Jen barevný a zrcadlivý.

Klepněte pro větší obrázek
Drbny..., foto: tchmes
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...