DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: v hlavní roli tučňáci

Okouzlující záběr z písčitého afrického břehu dokázal všechny naprosto odzbrojit – i ty, kdo mají radši moře trochu jinak.
Fotografie týdne: v hlavní roli tučňáci

aJedné z nejpůsobivějších fotografií posledního týdne dominuje moře. Nádherné, rozbouřené, v barvách indiga i tyrkysu. Moře, které se nikdy nezastaví, nikdy nezklidní a navždy bude narážet ve zpěněných vlnách na kameny posetou pláž. Snímek takového širého a osamělého moře by mohl být jistě také pěkný a zajímavý. V tomto případě je ale výřez krajiny ještě o něco obohacen. Jsou to právě ti čtyři tučňáci, kteří dodávají celé fotce punc „jinakosti“. Tohle tu tedy ještě nebylo.

Je to tak, bez tučňáků by to zkrátka nemělo říz... Jsou roztomilí, jsou neobvyklí, propůjčují snímku život. Ale ke cti autorovi musíme poznamenat, že „Penguin“ není fotografie postavená jen a pouze na zachycených batolících se postavičkách. V žádném případě se tu nejedná o prvoplánové použití zvířecí roztomilosti, která přitáhne pozornost. Naopak – v maličkém náhledu snímku vypadají tučňáci jen jako čtyři černobílé tečky.

Klepněte pro větší obrázek 
Penguin; foto: zahorec

Čím déle člověk na fotku hledí, tím méně důležitým prvkem se mu tučňáci zdají. Je tu přece i to moře – širé, mnohovrstevnaté, pestré a hluboké. Vítr čeřil jeho hladinu, když se vzedmulo na pozadí ve veliké vlně, která omyla pobřeží. Snímek je velice razantně ořezán a tak vidíme z celé scenérie jen několik vrstev, žijících vlastním životem. Vše má svůj vlastní pohyb – i na tom vzdáleném nebi se cosi děje, zatímco v popředí stydlivě přešlapují tučňáci. Celá fotka je vlastně takovým gigantickým sendvičem plným dojmů. O děj skutečně není nouze.

I když není vše postaveno jen na existenci tučňáků v dolní části kompozice, faktem je, že jejich komická zavalitá tělíčka kuriózně vyvažují majestát mořské hladiny a snímek působí svěže a vesele. Někteří kvůli tomu mávnou rukou i nad případnou neostrostí nebo ořezem, který by jinak nepřijali. „Paráda! Mistrovský kousek! Na plakát!“ ozývají se jiní. Možná, že se nejedná o úplně nejdokonalejší ze všech snímků, jaké kdy tento autor předvedl. Je však emocionální, působivá a za poslední týden rozhodně nejlepší. A o to jde. Gratulujeme!

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

penguin sx 29. 4. 2008, 11:08

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.