DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: V listopadu dušičková

Počátek listopadu je vždy spojen s dušičkami, světýlky nad hroby, často s pošmourným počasím a úvahami o významu smrti. Poslední záchvěvy říjnového babího léta jsou pryč a čeká se na příchod zimy.

O slovo se hlásí mokré a pošmourné počasí, listí ze stromů je již téměř opadané a nastává doba návštěvy hřbitovů. Jen málo křesťanských tradic se uchovalo v určité obsahové ryzosti i v sekularizované společnosti jako právě tyto svátky.

Zatímco Vánoce jsou často zatíženy shonem a konzumním životním stylem a symbolem Velikonoc se postupně stává pomlázka a slivovice, tak během svátku Všech věrných zemřelých, tedy lidově dušiček, jde stále o naše mrtvé příbuzné, přátele či jinak blízké osoby. Návštěva hřbitova je jakousi antropologickou nutností. Na jednu stranu se tam člověku přirozeně příliš nechce.

Ač jsou nejčastější výmluvy na špatné počasí, mnohem důležitější je, že nás nutí myslet na existenci vlastního konce. Avšak současně cítíme, že musíme nebo bychom měli. Součástí všech známých kultur jsou pohřební rituály a určitá úcta k předkům a potřeba s nimi „vycházet“ je spojná s přirozenou kulturní výbavou člověka, stejně, jako třeba jazyk a řeč.

Je pochopitelné, že čím je člověk starší, tak tuto potřebu pociťuje intenzivněji. Jokr7 na svém snímku dušičková velice pěkně zobrazuje vše, co k tomuto období patří. Neveselá atmosféra je podtržena omezenou barevností fotografie, chátrající zeď symbolem časnosti bytí. A starší paní s deštníkem odkazuje nejen na špatné počasí, ale také na určitou osobní účast.

Klepněte pro větší obrázek 
dušičková, foto: jokr7

Gratuluji autorovi k velice zdařilému snímku, který má nejen mimořádně zajímavé provedení, ale také silně pracuje s atmosférou a kulturním kontextem každého člověka a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Jaký bude svět v roce 2034? Na tuto otázku velice svérázně odpovídá grafik a kolážista Peter Cakovský, který si konstruuje vlastní snové světy. V tomto jde o zdroje i odpočinek. A zatímco se mění kulisy, módy i člověk zůstávají stále stejní.

Klepněte pro větší obrázek 
2034, foto: Cako_SK

Adamec tentokráte opustil jednotlivou zvířenu a zachycuje větší část krajiny – pasoucí se ovce v ranní mlze, čtveřici stromů a přístřešek. Vše v harmonicky vypadající kompozici s názvem Na pastvě.

Klepněte pro větší obrázek 
Na pastvě, foto: adamec

Šebin ukazuje černobílý snímek minimalistického ražení, do kterého může každý svobodně projektovat své pocity a postřehy. Čtyři lidé, tři stromy a dva draci. Jedna obloha, jeden prostor pro život. Tak by se dala charakterizovat fotografie s prozaickým názvem spolu, ale každý za sebe ..., která zaujme také netradiční kompozicí, která dává velký prostor zdánlivě prázdné obloze.

Klepněte pro větší obrázek 
spolu, ale každý za sebe..., foto: šebin

A na závěr ještě snímek zřetelně komerční, konzumní, se zvláštní kompozicí, který je titulním obrázkem jednoho kalendáře. V hlavní roli jsou ženy, víno a traktor, důraz je kladen na velkou barevnost a snadnou srozumitelnost snímku, jehož autorem je nejmil a který nese název Nevinná réva_ts.

Klepněte pro větší obrázek 
Nevinná réva_ts, foto: nejmil
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?