DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: V očekávání

Očekávat je možné téměř cokoli. Jsou lidé, kteří prorokují konec světa, další čekají na výhru v loterii či na osudovou lásku. A v neposlední řadě čekáme na Vánoce.

Moment očekávání je v lidském životě velice důležitý, neboť je spojen s nadějí a perspektivou času. Naděje je víra v lepší budoucnost, v nějaký pozitivní výsledek, v něco co nám přinese dokonalost nebo alespoň libost.

Říká se, že štěstí je velice podivný pocit, který prožíváme téměř výlučně jako deficitní – tedy jen to, že jej nemáme, když jím disponujeme, nevíme o něm. Existují náboženství či filosofické školy, které říkají, že by se člověk měl zbavit všeho, co by mu mohlo být vzato a uzavřít se v určité statičnosti. V ní totiž nemůže přijít změna k horšímu – takový člověk nepotřebuje zdraví, peníze, úspěch a snad ani lásku. Ale je šťastný?

Jiná náboženství a velká většina filosofických směrů je naopak zaměřená na budoucnost. Ptáme-li se v nich na cíl člověka, je to vždy nějaká změna – má růst ke ctnosti, zpodobňovat se s Bohem nebo nést zodpovědnost za lidství a druhé. Je zde důležité, že v lidském životě chybí totální finalita. Jde o dorůstání do něčeho.

Zajímavě se to projevuje v ekonomice, která je v neustálém procesu očekávání. Věříme, že za peníze si koupíme přiměřené množství statků, a že pokud sami odvedeme určitou práci, získáme přiměřenou mzdu. Dokonce se snažíme predikovat vývoj na trzích, abychom mohli upravit nabídku a poptávku, dobře rozvrhnout své podnikání. Kdybychom přestali očekávat, že bude vše probíhat relativně spojitě, bylo by nutné opustit svět bank i nezajištěných platidel a vrátit se ke směnnému obchodu.

Klepněte pro větší obrázek 
V očekávání (foto: Paklik)

Dnešní fotografie týdne nese název V očekávání a jejím autorem je Paklik. Lavičky chaoticky pomíchané a neuspořádané na náměstí, jako by čekaly na to, že jim někdo dá řád, a pak se na ně usadí lidé. V tomto kontextu je zajímavé, že ač chaos na první pohled vypadá složitě, velice dobře se s ním matematicky zachází – většinou podstatně snáz nežli s uspořádanými systémy.

Klepněte pro větší obrázek 
Na rybách s... (foto: Oko-nomada)

Spojení člověka a přírody může nabývat zcela netušených forem. Pěkný příklad nabízí Oko-nomada, který na fotografii Na rybách s…, zachycuje rybolov etnické skupiny Bai na jezeře Erhai. Ten je specifický tím, že lidé užívají k lovu ryb nikoli udice či sítě, ale cvičené kormorány.

Klepněte pro větší obrázek 
Emigrant (foto: František Vrba)

František Vrba nabízí netradiční obraz Emigranta, jako člověka, který se odlišuje od ostatních. Existencionalisticky prožívá své bytí, které musí reflektovat a na základě něhož je nutné žít. Nemá žádné kategorické imperativy ani formalismy praktického rozumu, jen vědomí, že sama existence musí být realizována autenticky a plně.

Klepněte pro větší obrázek 
Calm before the storm (foto: Rostislav Jirků)

Rostislav Jirků ukazuje pohled na vnitřně usebraného muže na snímku Calm before the storm. Doba adventu je časem, kdy máme možnost se ztišit a zastavit se. Obecně se rozlišují dva druhy svobody – svoboda k něčemu a od něčeho. A možná právě předvánoční čas je dobou, kdy může vyzkoušet zažít obě z nich.

Klepněte pro větší obrázek 
Zastav se člověče (foto: Jokr7)

A na závěr ještě jeden námět směrem k blížícím se Vánočním svátkům. Tento pochází z dílny Jokr7 a nese název Zastav se člověče. Snad mohl vzniknout na náměty verše z Janova evangelia: „Světlo svítí ve tmě a tma se jej nezmocnila.“ Možná i úvaha nad tím, co je naším světlem, může být v adventu poměrně podnětná.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.