DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: V očekávání

Očekávat je možné téměř cokoli. Jsou lidé, kteří prorokují konec světa, další čekají na výhru v loterii či na osudovou lásku. A v neposlední řadě čekáme na Vánoce.

Moment očekávání je v lidském životě velice důležitý, neboť je spojen s nadějí a perspektivou času. Naděje je víra v lepší budoucnost, v nějaký pozitivní výsledek, v něco co nám přinese dokonalost nebo alespoň libost.

Říká se, že štěstí je velice podivný pocit, který prožíváme téměř výlučně jako deficitní – tedy jen to, že jej nemáme, když jím disponujeme, nevíme o něm. Existují náboženství či filosofické školy, které říkají, že by se člověk měl zbavit všeho, co by mu mohlo být vzato a uzavřít se v určité statičnosti. V ní totiž nemůže přijít změna k horšímu – takový člověk nepotřebuje zdraví, peníze, úspěch a snad ani lásku. Ale je šťastný?

Jiná náboženství a velká většina filosofických směrů je naopak zaměřená na budoucnost. Ptáme-li se v nich na cíl člověka, je to vždy nějaká změna – má růst ke ctnosti, zpodobňovat se s Bohem nebo nést zodpovědnost za lidství a druhé. Je zde důležité, že v lidském životě chybí totální finalita. Jde o dorůstání do něčeho.

Zajímavě se to projevuje v ekonomice, která je v neustálém procesu očekávání. Věříme, že za peníze si koupíme přiměřené množství statků, a že pokud sami odvedeme určitou práci, získáme přiměřenou mzdu. Dokonce se snažíme predikovat vývoj na trzích, abychom mohli upravit nabídku a poptávku, dobře rozvrhnout své podnikání. Kdybychom přestali očekávat, že bude vše probíhat relativně spojitě, bylo by nutné opustit svět bank i nezajištěných platidel a vrátit se ke směnnému obchodu.

Klepněte pro větší obrázek 
V očekávání (foto: Paklik)

Dnešní fotografie týdne nese název V očekávání a jejím autorem je Paklik. Lavičky chaoticky pomíchané a neuspořádané na náměstí, jako by čekaly na to, že jim někdo dá řád, a pak se na ně usadí lidé. V tomto kontextu je zajímavé, že ač chaos na první pohled vypadá složitě, velice dobře se s ním matematicky zachází – většinou podstatně snáz nežli s uspořádanými systémy.

Klepněte pro větší obrázek 
Na rybách s... (foto: Oko-nomada)

Spojení člověka a přírody může nabývat zcela netušených forem. Pěkný příklad nabízí Oko-nomada, který na fotografii Na rybách s…, zachycuje rybolov etnické skupiny Bai na jezeře Erhai. Ten je specifický tím, že lidé užívají k lovu ryb nikoli udice či sítě, ale cvičené kormorány.

Klepněte pro větší obrázek 
Emigrant (foto: František Vrba)

František Vrba nabízí netradiční obraz Emigranta, jako člověka, který se odlišuje od ostatních. Existencionalisticky prožívá své bytí, které musí reflektovat a na základě něhož je nutné žít. Nemá žádné kategorické imperativy ani formalismy praktického rozumu, jen vědomí, že sama existence musí být realizována autenticky a plně.

Klepněte pro větší obrázek 
Calm before the storm (foto: Rostislav Jirků)

Rostislav Jirků ukazuje pohled na vnitřně usebraného muže na snímku Calm before the storm. Doba adventu je časem, kdy máme možnost se ztišit a zastavit se. Obecně se rozlišují dva druhy svobody – svoboda k něčemu a od něčeho. A možná právě předvánoční čas je dobou, kdy může vyzkoušet zažít obě z nich.

Klepněte pro větší obrázek 
Zastav se člověče (foto: Jokr7)

A na závěr ještě jeden námět směrem k blížícím se Vánočním svátkům. Tento pochází z dílny Jokr7 a nese název Zastav se člověče. Snad mohl vzniknout na náměty verše z Janova evangelia: „Světlo svítí ve tmě a tma se jej nezmocnila.“ Možná i úvaha nad tím, co je naším světlem, může být v adventu poměrně podnětná.

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Fotografie týdne: Marcel Bruckmann

Moderní umění je vždy specifické tím, že aby se člověku líbilo, musí se ho naučit konzumovat. Někdy se s nadsázkou říká, že je třeba sníst sto oliv, aby nám zachutnaly. S uměním je to přitom podobné. To, co nekopíruje dlouhodobě zažité vzory se může jevit nedostupně či nepěkně.

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.