DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne v pohybu: Klusáci

Dostihové prostředí je přitažlivé řadou věcí – od extravagantních klobouků dam, přes vzrušení ze sázek až po estetický vjem, který člověk získá pohledem na krásné závodící koně.

Myslím, že dostihy patřily a stále patří k jednomu z nejelegantnějších a nejkultivovanějších sportovních kláních, kde fanoušky polévající se pivem a skandující pochybná hesla střídají lidé (s notnou mírou generalizace) jemní, citliví, až poetičtí.

Návštěva dostihů byla vždy něčím vznešeným a rituálním – dámy vybíraly dlouho dopředu klobouky, které by je dostatečným způsobem reprezentovaly a dokázaly zaujmout i okouzlit. Pánové navštěvovali okýnka příjmů sázek a na základě předchozích výsledků se snažili mezi koni najít svého favorita. Ač tato rituálnost v posledních letech poměrně značně ustupuje, udržují si dostihy jistý punc jedinečnosti a kvality.

Do určité míry pro ně hraje také skutečnost, že je to sport, ve kterém nepobíhají zmatečně zpocení mužové odplivující všude kolem, ale běží zde krásná ušlechtilá zvířata, jejichž pohyb je na první pohled ladný a plynulý. Žokej, oděn v tradičním oblečku vystupuje poměrně seriózně a dotváří tak scenérii důstojného a zajímavého sportovního okamžiku.

Osobně za královskou disciplínu dostihů považuji klusáky, kteří nabízejí volně běžící koně doplněné o „kočár“, ve kterém se veze – jako by nic – žokej. V této disciplíně si může divák vychutnat dynamiku, napětí i vzrušení ze závodu v mimořádně vzhledově kvalitním provedení. Právě to ukazuje na svém snímku Klusáci Martin Kozák. Fotografie je technicky téměř dokonalá, kompozičně precizní a krásná v tom, jakým způsobem se v ní podařilo zachytit pohyb koně, který doslova letí.

Klepněte pro větší obrázek 
Klusáci (foto: Martin Kozák)

Jednou z nejpodivuhodnějších vlastností člověka je zvědavost. Tomáš Akvinský o ní píše, že je to duchovní obžerství. Tedy neschopnost člověka poznávat v takovém pořadí, jak by to bylo správné a přirozené – kdo nikdy nenahlédl na konec knihy než je dočetl? Kdo nikdy nehledal výsledek příkladu dříve, než jej po nemalé námaze spočítal? A právě v této pozici je i mladý muž, který s dychtivostí a napětím nazírá do vyšších pater domu, tak je patrné na snímku O tajemných pokojích, který vytvořil uživatel Path.the.

Klepněte pro větší obrázek 
O tajemných pokojích (foto: Path.the)

Staršímu pánovi na fotografii s názvem Hena je na první pohled vcelku lhostejné, zdali zdobí ruku ženy nebo talíř před sebou. Avšak soudě dle vzhledu výzdoby keramické mísy, mu tato rukodělná umělecká činnost poměrně dobře jde. A to zřejmě v obou případech. Autorem snímku je Uhler.

Klepněte pro větší obrázek 
Hena (foto: Uhler)

Víte, jak by vypadala Zima v létě? Pokud ne, můžete se podívat na stejnojmenný infračervený snímek, který vytvořil Fotomape. Jednoduché, rychlé ale působivé.

Klepněte pro větší obrázek
Zima v létě (foto: Fotomape) 

A na závěr ještě fotografie, která upozorňuje na to, že pohybu a lehkosti v žití není nikdy dost. I Martin Heidegger si uvědomoval, že není možné žít život naplno stále, že je potřeba si někdy také odpočinout. A právě radost z tohoto odpočinku, osvobození se od potřeby neustálého aktualizování „seriózního bytí“ zachytil uživatel Cirga na snímku Mikele.

Klepněte pro větší obrázek 
Mikele (foto: Cirga)
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Subject: Prosím o okamžité trestní stíhání. … Jaroslav Kvasnička 30. 12. 2012, 15:04
Jen bych k textu o dostizích dodal, že dámy … Martin Kozak 11. 5. 2011, 08:24

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.