Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.
Tedy jistý prototyp těch, kteří jsou skutečně chytří. Šachy jsou hrou králů, činností vznešenou a důstojnou. Zásadní změnu v pohledu na šachy ale přinesl počítač. Šlo o první činnost, kterou si nikdo nedovedl představit, že by mohl stroj zvládnout lépe než člověk, avšak on ji zvládl.
Dokonce člověka porazil i algoritmus, na kterém nebylo nic specificky chytrého – jen měl dobrou paměť a posuzoval pravděpodobnost bodového součtu z jednotlivých variant. Žádné pochopení smyslu hry, žádná strategie, čistý kalkul, tedy to, co v běžné naivní interpretaci dělají špatní šachisté.
Tento obrat bylo možné vysvětlit ještě tím, že počítač jen bez porozumění aplikuje člověkem vytvořené strategie, že šachy vlastně sám nehraje a jen kopíruje, byť právě znalost partií je jednou ze základních odborných deviz dobrého hráče. Existují ale algoritmy, které hrají lépe než náš uvedený. Prostě se naučili hrát sami. Strategie a postupy, které volí stroj jsou paradoxně efektivnější než ty, které dokázal vyvinout člověk. Člověk hru v šachy vymyslel, ale počítači v ní nemůže vůbec konkurovat. Je v podobné situaci jako maratonský běžec, který by měl soutěžit s člověkem na motorce.
Šachy, chlouba lidského intelektu se tak staly rázem obrazu dystopických scénářů, ve kterých stroje přemůžou člověka, přechytračí ho a ovládnou. Problém šachů je v tom, že jde vlastně o velice jednoduchou hru, která má jasná pravidla. Kdyby byla pravidla složitější a méně jasná (například hráči by se museli na něčem domluvit, spolupracovat, určit si cíl hry atp.), bylo by to pro počítač mnohem těžší.
V šachu..., foto: Napol
Šachy jsou filozofy často používané jako ilustrace toho, co je to svoboda. Svoboda dělat si, co člověk chce, to je něco, co může zakusit v poušti. Ať dělá cokoli, je to vlastně celému světu jedno. Jenže svoboda jít v poušti přímo za nosem nemá s lidskou svobodou mnoho společného. Skutečná svoboda znamená schopnost žít ve světě s pravidly, dodržovat je a současně využívat prostor, který vytvářejí. Dávají svobodu k něčemu, nejen od něčeho.
Šachy tak ukazují, jak věci, do kterých vkládáme velkou důležitost, víru a pocit prestiže mohou být nestálé. Jak se může zdát, že jejich existenci a smysl rozmetá několik málo let a drobností. Než se někdo začne ptát, zda to, co na nich je krásné a zajímavé je skutečně to, že je člověk umí hrát nejlépe.
Gratuluji autorovi snímku V šachu, kterým je Napol, k fotografii, kde šachovnicí je architektura, figury jsou živí lidé a pravidla se vznášejí, jako éterické zlaté odlesky někde nad nimi. Současně si dovoluji pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Early Morning Mississippi Blues od RudyII navazuje na minulou fotografii týdne. Hraje si barvou, abstrakcí, symboličností, subjektivním vnímáním světa v elegantním rámovatelném provedení.
Early Morning Mississippi Blues, foto: RudyII
Jako vystřižená ze scény z akčního filmu je fotografie Piper At the Gates Of Dawn, jejímž autorem je hotmandarin. Nabízí velice dobré technické zpracování i tematické provedení, které běžnému divákovi nabídne patřičnou dávku asociujících emocí.
Piper At the Gates Of Dawn, foto: hotmandarin
Shimmell ukazuje, jak si lze vyhrát s jednoduchým motivem – stačí mít dobré oko, smysl pro kompozici a pak si pohrát s barvami, aby fotografie sdělovala to, co má. Zátiší je parádním dialogem mezi přírodou a kulturou, do kterého jsme autorem vtaženi.
A na závěr ještě zimní reminiscence v podobě ...modus operandi.... Autorem této symbolické dialektiky je ...rouzi....
...modus operandi..., foto:...rouzi...