DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vanity fair... a polemika nad domovem

Když se řekne domov, většina lidí si přirozeně představí nějaký byt či dům, případně skupinu osob. Koncept domova je ale mnohem obsáhlejší a komplexnější...

... a především psychologové v posledním půlstoletí se mu věnují velice pečlivě. Mít svůj vlastní domov je totiž jedním z nezbytných předpokladů pro to, aby člověk mohl ve světě rozumným způsobem žít.

Domov je především místem, kde jsou uspokojovány základní lidské potřeby – musí v něm být bezpečí, je třeba mít zde možnost saturovat základní fyziologické potřeby, ale je to také prostor seberealizace a vztahů, místo, kde člověk může zjevovat své autentické já a nemusí se přetvářet. Jde tedy o půdu, kde se formuje vlastní já člověka. Bylo by chybou se domnívat, že jde o nějakou záležitost přechodnou – domov je něco, co potřebuje člověk v každém věku. Jedním z důvodů, proč jsou nemocnice, věznice či dětské domovy tak problematickými místy je právě absence rozměru domova.

Co ale domov tvoří mimo oné pyramidy potřeb? Asi každý, kdo se někdy stěhoval, potvrdí, že existuje několik málo věcí, které nemusí být pro člověka ani na první pohled tak jasné, ale které dohromady pocit domova na novém místě rychle vytvoří – může jít o obraz, čaj, květinu nebo oblíbené křeslo a gramofonové desky. Domov má tedy jak určitou duchovní rovinu, tak také rovinu materiální.

Domov má avšak ještě jednu důležitou roli – je určitou životní jistotou, místem, které pomáhá člověku se orientovat, strukturovat svět. Celé poznávání světa by se dalo možná analogicky připodobnit k tomu, že do doma své mysli vkládáme a třídíme různé věci, dáváme jim řád a učíme se v nich orientovat a něco hledat. Ztráta domova je tak současně ztrátou tohoto kognitivního rámce.

Klepněte pro větší obrázek
Vanity fair, foto: coida

Snímek vanity fair.. , jehož autorem je coida je ukázkou právě také dekompozice všeho. Dívka stojí uprostřed ruiny, kterou prorůstá křoví. Ztracená, opuštěná, trpící, mlčící. V ruce má panenku, jako pokus o onen domov tvořící artefakt, ale fatálně nefungující. Tím, jak se změnil kontext, změnila se i ona. Je bez domova, bez řádu, vše kolem ní se zhroutilo. Svým zjevem i pohledem děsí druhé, neboť oni domov mají. Je vykřičníkem, že to nemusí být trvalé, že to co se stalo jí, může potkat každého. A změnit to.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Fotografie domácí úkoly z geometrie  od Paklíka jsou krásnou ukázkou fotografického minimalismu i toho, jak funguje CAD a kompozice objektů v něm.

Klepněte pro větší obrázek
domácí úkoly z geometrie, foto: shimmell

Lenka k. nabízí snímek …, který jakoby byl oknem do duše, pohledem do vnitřního světa dvou lidí, který je sice plný nejasností, fragmentů a různých drobností, ale přesto v něm oni dva hrají spolu důležitou roli.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: lenka k.

Vlastimil Pibil v podvečer pořídil fotografii Těsně pozápadová, polní..., na které je strouha, které se již nedostává ani slunečních paprsků, ani vodních bystřin. Jakoby čekala na zázrak, na něco, co způsobí, že její existence nebude zbytečná.

Klepněte pro větší obrázek
Těsně pozápadová, polní..., foto: Vlastimil Pibil

Na závěr ještě snadno rozpoznatelný autor, kterým je technicky precizní, byť tentokráte poněkud těsný, pan Adamec a jeho Kachnička mandarínská.

Klepněte pro větší obrázek
Kachnička mandarínská, foto: adamec1
Další článek




celkem 18 komentářů

Nejnovější komentáře

Až teraz som pochopil, že ty si autorom fotk… Ja 31. 3. 2016, 13:58
respektuju ho Petře..pohledy a názory jsou s… coida 31. 3. 2016, 10:42
tvůj názor respektuju..jen mi je divné kde b… coida 31. 3. 2016, 10:40
Nie je to fantázia ani kreativita, pretože t… Ja 31. 3. 2016, 10:14
sorry ale článek je blábol, stejně jako mnoh… petr 30. 3. 2016, 17:37

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu