DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vánoční křeslo

Jakkoli je lidský mozek mimořádně zajímavý a výkonný výpočetní nástroj, ukazuje se, že ani jeho veškerá kapacita by rozhodně nestačila na zpracovávání všech zrakových vjemů, které mu mohou dodávat jeho primární detektory světa, tedy oči.

Mozek si tak z vizuálních dat bere jen relativně malou část informací – pečlivě se dívá jen na malý výsek reality a ve zbytku dat hledá pohyb a narušení symetrie či struktury. Zbytek si pak elegantně domyslí. Na tomto principu je ostatně založená většina optických klamů.

Mnohem více se tedy přirozeně zaměřujeme na věci, které nás překvapují, než na ty, se kterými počítáme. Snímek … jedno takové překvapení nabízí. U silnice, po které jezdí automobily a nikdo nemá potřebu se zastavit, leží křeslo. Jakoby čekalo na někoho, kdo se do něj posadí a bude sledovat vše, co se kolem děje.

Není těžké si vzpomenout na píseň Ztráty a nálezy, kde autor nachází prostor pro vlastní zastavení se zvednutí na mezi, když přišel o křeslo zlatý. Snímek, jehož autorem je Mila, nabízí vlastně kombinaci obojího. Možnost pohodlně se posadit do křesla a být přitom na mezi. Napětí mezi komfortem plyše a nepřízní sychravého podzimního počasí.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: mila

Fotografie je časově pěkně zasazena do doby předvánočního kvasu, ve kterém člověk osciluje mezi rychlostí a spěchem a určitým požadavkem komfortu, pohodlí a bezpečí. Neckářova píseň Půlnoční to vyjadřuje obrazem, že všechny starosti nechal ve městě a ujíždí domů, do určitého světa ideálu a klidu. Tato přirozená potřeba se může projevit oscilací mezi dvěma extrémy – můžeme upadnout do rizika konzumu, kdy si vše prostě zaplatíme a doufáme, že nikdy nekončící nával zážitků a požitků nám dodá onu pohodu a klid. Jenže už starozákonní Kazatel upozorňuje na to, že to člověku dlouho nevydrží, že jde o pomíjivost či marnost, která stejně radost nepřinese.

Druhá varianta spočívá ve vystoupení z komfortní zóny stereotypu a spěchu, z rituálů, které nám zajišťují pocit bezpečí, protože nás nenutí se zastavit a být sami se sebou. Jde o obraz člověka, který svůj vůz u křesla zastaví, vystoupí a alespoň na chvíli si do něj sedne. A dopřeje si možnost ztišení, nadhledu a možná si jednou za rok položí otázku, kam to vlastně jede a proč. A pokud se i přiměje k tomu, na ni odpovědět, má šanci pokračovat v jízdě správným směrem.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Cesta je něco, po čem máme pocit, že lze bezpečně odněkud někam cestovat. Snímek tou cestou necestou je obrazem středověké cesty – často neostré, nebezpečné, neurčité, ale s tušením jisté cesty za světlem. Autorem je francoaise.

Klepněte pro větší obrázek
tou cestou necestou, foto: francoaise

Ptáci, molo a rybník se nemusejí nutně stát objektem tuctové a kýčové populární fotografie. Lze s nimi pracovat také jinak, dát jim příběh, překvapivou kompozici a prostor pro fantazii. Tak jako Hned jsem u tebe... od No21.

Klepněte pro větší obrázek
Hned jsem u tebe, foto: No21

Fialový poustevník zachycuje krmení i hru jednoho černého mládence – tedy kosa. Snímek nese název Kosíkova podzimní házená a zaujme barevností i postřehem s jakým je vyfocena.

Klepněte pro větší obrázek
Kosíkova podzimní házená, foto: Fialový poustevník

A na závěr jeden snímek městský, podzimní a apokalyptický. Technicky dokonalý, s výbornou atmosférou. Autorem je fotografie city series je tenario.

Klepněte pro větší obrázek
city series, foto: tenario

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Petr Luňák se svými pejsci, taky se mi líbí,… Mysel_1 16. 12. 2015, 21:12
kde je Petr Lunák se svými psy ? KEN ROCELL 16. 12. 2015, 19:17

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou