DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vánoční křeslo

Jakkoli je lidský mozek mimořádně zajímavý a výkonný výpočetní nástroj, ukazuje se, že ani jeho veškerá kapacita by rozhodně nestačila na zpracovávání všech zrakových vjemů, které mu mohou dodávat jeho primární detektory světa, tedy oči.

Mozek si tak z vizuálních dat bere jen relativně malou část informací – pečlivě se dívá jen na malý výsek reality a ve zbytku dat hledá pohyb a narušení symetrie či struktury. Zbytek si pak elegantně domyslí. Na tomto principu je ostatně založená většina optických klamů.

Mnohem více se tedy přirozeně zaměřujeme na věci, které nás překvapují, než na ty, se kterými počítáme. Snímek … jedno takové překvapení nabízí. U silnice, po které jezdí automobily a nikdo nemá potřebu se zastavit, leží křeslo. Jakoby čekalo na někoho, kdo se do něj posadí a bude sledovat vše, co se kolem děje.

Není těžké si vzpomenout na píseň Ztráty a nálezy, kde autor nachází prostor pro vlastní zastavení se zvednutí na mezi, když přišel o křeslo zlatý. Snímek, jehož autorem je Mila, nabízí vlastně kombinaci obojího. Možnost pohodlně se posadit do křesla a být přitom na mezi. Napětí mezi komfortem plyše a nepřízní sychravého podzimního počasí.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: mila

Fotografie je časově pěkně zasazena do doby předvánočního kvasu, ve kterém člověk osciluje mezi rychlostí a spěchem a určitým požadavkem komfortu, pohodlí a bezpečí. Neckářova píseň Půlnoční to vyjadřuje obrazem, že všechny starosti nechal ve městě a ujíždí domů, do určitého světa ideálu a klidu. Tato přirozená potřeba se může projevit oscilací mezi dvěma extrémy – můžeme upadnout do rizika konzumu, kdy si vše prostě zaplatíme a doufáme, že nikdy nekončící nával zážitků a požitků nám dodá onu pohodu a klid. Jenže už starozákonní Kazatel upozorňuje na to, že to člověku dlouho nevydrží, že jde o pomíjivost či marnost, která stejně radost nepřinese.

Druhá varianta spočívá ve vystoupení z komfortní zóny stereotypu a spěchu, z rituálů, které nám zajišťují pocit bezpečí, protože nás nenutí se zastavit a být sami se sebou. Jde o obraz člověka, který svůj vůz u křesla zastaví, vystoupí a alespoň na chvíli si do něj sedne. A dopřeje si možnost ztišení, nadhledu a možná si jednou za rok položí otázku, kam to vlastně jede a proč. A pokud se i přiměje k tomu, na ni odpovědět, má šanci pokračovat v jízdě správným směrem.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Cesta je něco, po čem máme pocit, že lze bezpečně odněkud někam cestovat. Snímek tou cestou necestou je obrazem středověké cesty – často neostré, nebezpečné, neurčité, ale s tušením jisté cesty za světlem. Autorem je francoaise.

Klepněte pro větší obrázek
tou cestou necestou, foto: francoaise

Ptáci, molo a rybník se nemusejí nutně stát objektem tuctové a kýčové populární fotografie. Lze s nimi pracovat také jinak, dát jim příběh, překvapivou kompozici a prostor pro fantazii. Tak jako Hned jsem u tebe... od No21.

Klepněte pro větší obrázek
Hned jsem u tebe, foto: No21

Fialový poustevník zachycuje krmení i hru jednoho černého mládence – tedy kosa. Snímek nese název Kosíkova podzimní házená a zaujme barevností i postřehem s jakým je vyfocena.

Klepněte pro větší obrázek
Kosíkova podzimní házená, foto: Fialový poustevník

A na závěr jeden snímek městský, podzimní a apokalyptický. Technicky dokonalý, s výbornou atmosférou. Autorem je fotografie city series je tenario.

Klepněte pro větší obrázek
city series, foto: tenario

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Petr Luňák se svými pejsci, taky se mi líbí,… Mysel_1 16. 12. 2015, 21:12
kde je Petr Lunák se svými psy ? KEN ROCELL 16. 12. 2015, 19:17

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.