Dynamika pohybu a harmonie barev jsou vzájemně propojeny ve snímku, kde hlavní roli hrají dva tanečníci, modrá stěna a číslo jedna. To vše ve velmi netradiční a přitom promyšlené kompozici.
Lidské oko ve spojení s mozkem provádí časté interpolace, takže si nevšímáme ani tak holistických skutečností světa, jako spíše vlastních představ projektovaných do něj. Proto nám často mohou unikat detaily, zajímavé věci, které se kolem nás dějí.
Náš mozek je ignoruje, protože místo nich zpracovává jinou část obrazu a ona zajímavost pro něj není až tak podstatná. Výhodou fotografie, jako nástroje na zakonzervování skutečnosti je, že si ji prohlížíme beze spěchu, můžeme se zaměřit na každý detail stejně dobře, jako analyzovat celkovou kompozici či výtvarný záměr autora. Fotografie nám dává čas, který můžeme užít pro vychutnání si obrazu. A právě s tímto konceptem pracuje eyedance na své fotografii Variace na modrou.
Základní kompozice pracuje jak s metodou zlatého řezu, do kterého umísťuje oba tanečníky, kteří jsou záměrně postaveni vlevo, čímž dostává celá scéna rozměr větší naléhavosti, tak také mírně posunuté středové kompozice, ve které se nachází číslo jedna. Všechny tři výrazné objekty – klečící muž, letící dívka i tabulka s číslem – jsou přitom precizně zasazeny do diagonály, která vede oči diváka.
Variace na modrou, foto: eyedance
Snímek výborně pracuje s konceptem dynamiky – na jedné straně je zde nehybné pozadí i klečící muž, který se zdá být bez hnutí, na straně druhé rychle se pohybující slečna, která drží vlasy statické komponenty scény, jakoby mezi nimi byla určitá silová vazba. Žena se stává rafičkou hodin, otáčející se kolem středu, kyvadlem nebo autem projíždějícím zatáčkou. Koncept vazby je pro vyznění celého snímku důležitý a je zpracován velice pěkně.
Svůj význam má také modré pozadí, které není homogenní, ale svojí strukturou vytváří pocit přirozeného prostředí, ve kterém se dvojice tanečníků více méně nenuceně nachází. Zajímavé je také spojení dvou modrých – jedné tvořící pozadí a druhé, která je spojená s cedulkami – jak číselnou, tak také tou, která je umístěna v pravém spodním rohu.
Gratuluji autorovi k mimořádně zajímavému a podařenému snímku, který integrálně rozvíjí jeho předchozí taneční a barevné kompozice, které již prezentoval na DIGIareně vícekrát a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých záběrů uplynulého týdne.
Fotografie používá světlo jako jedinečný výtvarný prostředek. Snímek nesoucí název Mezi nebem a zemí... , jehož autorem je No21, zobrazuje stíny a jejich podivnou hru s křížem a kosou. Ač stíny vždy odrážejí hmotnou realitu, nemusí být případná snaha o její zpětnou rekonstrukci vždy jednoznačná.
Mezi nebem a zemí, foto: No21
Máte rádi ne zcela tradiční portrétní snímky? Potěšující v tomto případě může být dílo Butterflies od agience. Nabízí nejen slečnu v bílých šatech kontrastující s rozvalinami, ale také pohled zaměřený na ni samotnou a ve středu kompozice motýla, jakoby nasedajícího na dívčinu ruku.
Butterflies, foto: agience
Pro milovníky makrosnímků, které se přesouvají do abstraktní tvorby, je určená černobílá fotografie s názvem okno nemocničního pokoje od Pavla Máši. Je na něm vidět fascinace geometrií, světlem i maličkostmi, které jsou běžně kolem nás.
okno nemocničního pokoje, foto: masapavel
A na závěr ještě pohled do tváře mladého muže s názvem Vychutnávač, který se snaží ukázat člověka radujícího se ze svého mladí, dostupných požitků, naplno projevujícího svoji tělesnou radost z dostupné tabákové rozkoše. Autorem snímku je millana.
Vychutnávač, foto: millana