DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne ve sněhu zasazená

Snímek o sněhu, potopě světa a naději, která se skrývá pod viditelným povrchem. Asi každý zná biblický příběh po potopě světa (který má analogie v řadě okolních posvátných textech či mýtech), ve kterém je země zaplavena vodou a Noe, který je na své arše a nevidí žádné míso, kde by bylo možné přistát.

Je uprostřed vodní pouště, o které ví, že ji nemůže sám překonat. Nedohlédne na její konec, nemůže se spolehnout jen na sebe, je vržen plně všanc a svobodu Hospodina. Noe vysílá havrana a ten se vrací bez výsledku. Chvíli vyčkává a pak vysílá holubici. A ta se vrací s olivovou ratolestí.

Přináší zprávu, že někde již voda opadla a život pučí, že žádná potopa není trvalá a nepřináší úplnou smrt. Že je spíše očistou než záhubou, spíše šancí nežli smrtí.

Snímek … od Daniela Vlka je svým způsobem ilustrací téhož. Uprostřed zimy a sněhu, nevlídného počasí a záhuby je zde větev, která ukazuje na naději, na to, že vše není ztraceno. Zima není definitivní a jakmile přijde jaro, bude vše ještě krásnější a zelenější než dříve. Literární obraz zimy, jako času smrti, který měl těsný vztah k životům závislým na rozmarech počasí, je v tomto směru jasným vodítkem spojující zimu a potopu. Oba fenomény jsou závislé na silách mimo člověka, oba znamenají smrt, na obě se lze připravit jen částečně. Ale současně oba v sobě nesou očistnou naději. Ukazují smrt a život jako dvě stránky jedné mince.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: danyjelvlk

Hora sněhu a větvička může působit jako stokráte zpracovaný, fádní, koncept, jako floskule, bezobsažné kopírování něčeho již mnohokráte spatřeného, ale současně může znovu nabízet nový obsah a kontext, zvát diváka k interakci, vlastnímu přemýšlení, úvahám nad sebou samým, k hledání a tázání. Tento snímek současně zaujme výborným technickým i kompozičním zpracováním, hrou se světlem, které až patočkovsky odkazuje ke světu postupně se ukazujícímu, po kouskách, každému jinak a jindy.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Mila… ukazuje, že přišlo jaro. Jeho snímek s názvem, jako by dovyprávěl ten předchozí. Pracuje s pěkným technickým zpracováním, ale především ukazuje výborné oko fotografa při výběru zajímavého místa. Stromu uprostřed kruhů. Elipsovitě se vrací od sněhu zpět k potopě, kterou jsme začínali, jen do jejího středu klade strom, jako pevný záchytný bod.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: mila...

K tématu přechodu ročních období a klimatických podmínek se věnuje více pěkných fotografií. Kupříkladu Jaro přichází právě včas... od No21, je krásná, tichá, poetická, osobní, a také svým námětem již téměř klasická.

Klepněte pro větší obrázek
Jaro přichází právě včas..., foto: No21

Pan Adamec nabízí pohled na řeku v barvách svítání, kdy je vše ospalé, studené, tiché. Kde jen šepot řeky může narušovat dokonalé ponoření se do samoty a bytí se sebou samým. Z fotografa činní lovce, číhajícího na optimální světelný okamžik. Výsledkem je snímek kombinující krásu viděnou očima autora s dokumentaristickým zachycením světa. Nese přitom strohý a popisný název Bečva.

Klepněte pro větší obrázek
Bečva, foto: adamec1

A také Vlastimil Pibil loví u tekoucí vody, hraje si s řekou. Výsledkem je další jeho zastavení momentkové, barevné, malebné, jemné, se jménem Potůčková zimní 4....

Klepněte pro větší obrázek
Potůčková zimní 4..., foto: Vlastimil Pibil
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.