DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne ve sněhu zasazená

Snímek o sněhu, potopě světa a naději, která se skrývá pod viditelným povrchem. Asi každý zná biblický příběh po potopě světa (který má analogie v řadě okolních posvátných textech či mýtech), ve kterém je země zaplavena vodou a Noe, který je na své arše a nevidí žádné míso, kde by bylo možné přistát.

Je uprostřed vodní pouště, o které ví, že ji nemůže sám překonat. Nedohlédne na její konec, nemůže se spolehnout jen na sebe, je vržen plně všanc a svobodu Hospodina. Noe vysílá havrana a ten se vrací bez výsledku. Chvíli vyčkává a pak vysílá holubici. A ta se vrací s olivovou ratolestí.

Přináší zprávu, že někde již voda opadla a život pučí, že žádná potopa není trvalá a nepřináší úplnou smrt. Že je spíše očistou než záhubou, spíše šancí nežli smrtí.

Snímek … od Daniela Vlka je svým způsobem ilustrací téhož. Uprostřed zimy a sněhu, nevlídného počasí a záhuby je zde větev, která ukazuje na naději, na to, že vše není ztraceno. Zima není definitivní a jakmile přijde jaro, bude vše ještě krásnější a zelenější než dříve. Literární obraz zimy, jako času smrti, který měl těsný vztah k životům závislým na rozmarech počasí, je v tomto směru jasným vodítkem spojující zimu a potopu. Oba fenomény jsou závislé na silách mimo člověka, oba znamenají smrt, na obě se lze připravit jen částečně. Ale současně oba v sobě nesou očistnou naději. Ukazují smrt a život jako dvě stránky jedné mince.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: danyjelvlk

Hora sněhu a větvička může působit jako stokráte zpracovaný, fádní, koncept, jako floskule, bezobsažné kopírování něčeho již mnohokráte spatřeného, ale současně může znovu nabízet nový obsah a kontext, zvát diváka k interakci, vlastnímu přemýšlení, úvahám nad sebou samým, k hledání a tázání. Tento snímek současně zaujme výborným technickým i kompozičním zpracováním, hrou se světlem, které až patočkovsky odkazuje ke světu postupně se ukazujícímu, po kouskách, každému jinak a jindy.

Gratuluji autorovi k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Mila… ukazuje, že přišlo jaro. Jeho snímek s názvem, jako by dovyprávěl ten předchozí. Pracuje s pěkným technickým zpracováním, ale především ukazuje výborné oko fotografa při výběru zajímavého místa. Stromu uprostřed kruhů. Elipsovitě se vrací od sněhu zpět k potopě, kterou jsme začínali, jen do jejího středu klade strom, jako pevný záchytný bod.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: mila...

K tématu přechodu ročních období a klimatických podmínek se věnuje více pěkných fotografií. Kupříkladu Jaro přichází právě včas... od No21, je krásná, tichá, poetická, osobní, a také svým námětem již téměř klasická.

Klepněte pro větší obrázek
Jaro přichází právě včas..., foto: No21

Pan Adamec nabízí pohled na řeku v barvách svítání, kdy je vše ospalé, studené, tiché. Kde jen šepot řeky může narušovat dokonalé ponoření se do samoty a bytí se sebou samým. Z fotografa činní lovce, číhajícího na optimální světelný okamžik. Výsledkem je snímek kombinující krásu viděnou očima autora s dokumentaristickým zachycením světa. Nese přitom strohý a popisný název Bečva.

Klepněte pro větší obrázek
Bečva, foto: adamec1

A také Vlastimil Pibil loví u tekoucí vody, hraje si s řekou. Výsledkem je další jeho zastavení momentkové, barevné, malebné, jemné, se jménem Potůčková zimní 4....

Klepněte pro větší obrázek
Potůčková zimní 4..., foto: Vlastimil Pibil
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát