Modrá barva dokáže být neuvěřitelně uklidňující. Stejně jako horizontály, připomínající zvlněnou hladinu moře. Že jste nic takového v zimě neviděli?
Peter Drančák se mezi autory těch nejlepších fotografií neobjevuje poprvé náhodou. Tento člověk se dívá na svět zcela jedinečným způsobem a díky tomu dokáže i nám, divákům, zprostředkovat ze svého světa ojedinělé záběry. A stejně jako on, i zima dovede zjednodušovat až abstrahovat věci kolem nás. Na nás je, abychom hledali skrytý význam těchto obrazů.
A ledová modř prostě k zimě patří – podporuje její chlad a prohlubuje její stíny. Když se zahledíme na jemně zvlněné linie na fotografii, je nám jasné, že tuhle hru slunce nejspíš prohrálo a neodbytné modravé pruhy se brzy změní v jednolitý stín. Obvykle bychom tuto scénu přešli bez povšimnutí, ale autor snímku dokázal vše zdůraznit naprosto reálnou větvičkou, kterou promyšleně přizval do záběru. Ten strohý kousek reality nám chladnou abstrakci rázem přiblížil. V geometrii najednou začneme tušit kopce a kopečky, širší pruh stínu možná skrývá lesní cestu... A najednou se rozpomeneme, že takovou situaci přece známe. A že by nás pravděpodobně nenapadlo něco podobného nafotit.
„Stíny zimy“ patří mezi díla, která otvírají pozorovateli netušenou čtvrtou dimenzi, kolem níž dosud jen procházel. Také dokazuje, jak dokáže být jednoduchost ohromující. Široké rámečky, do nichž autor svoji tvorbu v posledních měsících situuje, mohou někomu možná připadat přehnané, ale jejich úkolem je jen izolovat fotografii od okolí. Díky úpravám a zarámování tvoří snímky tohoto autora velmi decentní soubor. Pokud dostanete chuť na uklidňující kompozice, které zároveň působí silně výtvarným dojmem, navštivte galerii Petera Drančáka. Jeho svět je kouzelný.
Možná i to je důvodem, proč Peter Drančák zvítězil ve Velké fotografické soutěži DIGIfota a Nikonu. Umí se zkrátka dívat na svět jinýma očima...