DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: veľká kávová kríza

Fotograf musí umět zapojit nejen fantazii diváka, ale také další smysly, jako třeba čich a chuť. Teprve pak bude snímek tím pravým požitkem.

Možností, jak může fotograf oslovit diváka je mnoho a vždy záleží na tom, kdo a jakým způsobem obrázky nakonec k pohledu veřejnosti předkládá. Někdo sází na detail, jiný na sociální problematiku, třetí na krásné scenérie.

Jednou z možných cest je pracovat s divákem jako s komplexním konzumentem obsahu. Fotografie je samozřejmě především záležitostí vizuální. Nevidomý člověk se může těžko kochat tím, co nevidí. Přesto ale dobrý snímek dokáže jít skrze obraz za jeho vlastní hranice. Probudit v divákovy další smysly – čich, chuť, hmat. Nebo si jen tak hrát s jeho fantasií.

Uvádí se známý případ toho, jak jedna velká společnost chtěla naučit Japonce pít kávu. Žádný dospělý ji nechtěl, protože měl svůj čaj. A tak začala výrobou tyčinek a sladkostí pro děti. Ty si postupně na chuť kávy zvykli a za deset či patnáct let ji začali konzumovat v tekuté podobě. Její chuť v nich vyvolávala vzpomínky na dětství, pracovala s příběhem každého z nich, aniž by jej musela znát.

Klepněte pro větší obrázek 
Veľká kávová kríza, foto: humusak

Také autor dnešní fotografie týdne veľká kávová kríza jde touto cestou. Divák dostává nejen pěknou minimalisticky koncipovanou fotografii čtvercového formátu v dobrém provedení, ale především odezvu svých smyslů – kávové zrnko cítí, ví, jaký má tvar, jako by se sám mohl dotknout hrnku. Rozvíjí se zde tak celý ranní rituál pití, který má každý spojený s intenzivními smyslovými vjemy, ale současně je silně individuální. A toto intimní tajemství kávového obřadu, které se před jednotlivcem otvírá, autor plně respektuje.

Jak vznikla fotografie týdne kávová krize

Jak vznikla fotografie týdne kávová krize

Gratuluji autorovi, kterým je humusak, k podařenému snímku, který obrazem obraz překračuje. Současně si dovoluji pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

David Olšan se snaží na svém snímku Haunted Fantasy Fashion ukázat, že portrétní ateliérové foto nemusí být prostým prefabrikátem, ale může mít styl, výtvarné provedení a v neposlední řadě také určitý příběh, který dokreslí charakterové rysy toho, kdo je fotografován.

Klepněte pro větší obrázek 
Haunted Fantasy Fashion, foto: David Olšan

Fotografie dětí patří nepochybně mezi nejvděčnější, a to jak mezi folkovými fotografy, kteří se snaží získat památku do rodinného alba, tak také mezi profesionály. S trochou nadsázky bychom mohli říci, že právě děti a zvířátka jsou objekty, které jsou téměř vždy pěkné. Snímek Za oknem zachycuje děti hned dvě. Děti, které na něco čekají nebo někoho vyhlížejí. Mládí zde stojí v kontrastu se starým oprýskaným rámem. Autorem je tracytomsickova.

Klepněte pro větší obrázek 
Za oknem, foto: tracytomsickova

Ruka jako obraz činnosti, aktualizace vůle člověka. Tak by se dalo stručně shrnout základní moto snímku Losing My Religion..., který pořídila Hannah12. Vyjadřovací síle pak přidává jistě také výrazné provedení v černobílé barvě a intenzivní práce se stíny.

Klepněte pro větší obrázek 
Losing My Religion, foto: Hannah12

A na závěr ještě jeden snímek retro provedeného portrétu s názvem ...Š... od Zdeňka Kozy. Možná inspirace pro ty, kteří by se rádi vrátili do dob, kdy se rodičům vykalo, oslovovalo se „milost paní“ a fráze „ruku líbám“, byla na denním pořádku.

Klepněte pro větší obrázek 
...Š..., foto: zdenekkoza
Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Hmmm, velmistr a umělecký nanebevzatý kritik… marek kucera 23. 3. 2013, 12:01
Alespoň ten první obrázek má nápad, vtip a n… Josef Jerabek 21. 3. 2013, 19:57
Re: Mozna by nebylo uplne od veci vzdycky do… Martin 20. 3. 2013, 22:26
Mozna by nebylo uplne od veci vzdycky do cla… Martin 20. 3. 2013, 22:21

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát