Fotograf musí umět zapojit nejen fantazii diváka, ale také další smysly, jako třeba čich a chuť. Teprve pak bude snímek tím pravým požitkem.
Možností, jak může fotograf oslovit diváka je mnoho a vždy záleží na tom, kdo a jakým způsobem obrázky nakonec k pohledu veřejnosti předkládá. Někdo sází na detail, jiný na sociální problematiku, třetí na krásné scenérie.
Jednou z možných cest je pracovat s divákem jako s komplexním konzumentem obsahu. Fotografie je samozřejmě především záležitostí vizuální. Nevidomý člověk se může těžko kochat tím, co nevidí. Přesto ale dobrý snímek dokáže jít skrze obraz za jeho vlastní hranice. Probudit v divákovy další smysly – čich, chuť, hmat. Nebo si jen tak hrát s jeho fantasií.
Uvádí se známý případ toho, jak jedna velká společnost chtěla naučit Japonce pít kávu. Žádný dospělý ji nechtěl, protože měl svůj čaj. A tak začala výrobou tyčinek a sladkostí pro děti. Ty si postupně na chuť kávy zvykli a za deset či patnáct let ji začali konzumovat v tekuté podobě. Její chuť v nich vyvolávala vzpomínky na dětství, pracovala s příběhem každého z nich, aniž by jej musela znát.
Veľká kávová kríza, foto: humusak
Také autor dnešní fotografie týdne veľká kávová kríza jde touto cestou. Divák dostává nejen pěknou minimalisticky koncipovanou fotografii čtvercového formátu v dobrém provedení, ale především odezvu svých smyslů – kávové zrnko cítí, ví, jaký má tvar, jako by se sám mohl dotknout hrnku. Rozvíjí se zde tak celý ranní rituál pití, který má každý spojený s intenzivními smyslovými vjemy, ale současně je silně individuální. A toto intimní tajemství kávového obřadu, které se před jednotlivcem otvírá, autor plně respektuje.
Gratuluji autorovi, kterým je humusak, k podařenému snímku, který obrazem obraz překračuje. Současně si dovoluji pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
David Olšan se snaží na svém snímku Haunted Fantasy Fashion ukázat, že portrétní ateliérové foto nemusí být prostým prefabrikátem, ale může mít styl, výtvarné provedení a v neposlední řadě také určitý příběh, který dokreslí charakterové rysy toho, kdo je fotografován.
Haunted Fantasy Fashion, foto: David Olšan
Fotografie dětí patří nepochybně mezi nejvděčnější, a to jak mezi folkovými fotografy, kteří se snaží získat památku do rodinného alba, tak také mezi profesionály. S trochou nadsázky bychom mohli říci, že právě děti a zvířátka jsou objekty, které jsou téměř vždy pěkné. Snímek Za oknem zachycuje děti hned dvě. Děti, které na něco čekají nebo někoho vyhlížejí. Mládí zde stojí v kontrastu se starým oprýskaným rámem. Autorem je tracytomsickova.
Ruka jako obraz činnosti, aktualizace vůle člověka. Tak by se dalo stručně shrnout základní moto snímku Losing My Religion..., který pořídila Hannah12. Vyjadřovací síle pak přidává jistě také výrazné provedení v černobílé barvě a intenzivní práce se stíny.
Losing My Religion, foto: Hannah12
A na závěr ještě jeden snímek retro provedeného portrétu s názvem ...Š... od Zdeňka Kozy. Možná inspirace pro ty, kteří by se rádi vrátili do dob, kdy se rodičům vykalo, oslovovalo se „milost paní“ a fráze „ruku líbám“, byla na denním pořádku.