DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: veľotec velký jako velryba

Fotografie o cestě do nitra a světle, které nemusí být vidět. Výtvarné umění snad až do poloviny devatenáctého století hledalo především cesty, jak zachytit vzhled věcí.

Každá výtvarná škola či pojetí nabízela jiné výrazové prostředky, jedna akcentovala dynamiku pohybu a emocí, druhá statickou neměnnost, třetí práci se symboly. Jazykem přírodních věd bychom avšak mohli říci, že svět viditelný studovalo umění pouze v optickém spektru.

Nikoho příliš nenapadlo sledovat nitro věcí, rozebírat je, hledat jejich vnitřní strukturu. Právě tento obrat k nitru věcí je jedním ze zásadních podnětů, které formují to, co běžně označujeme jako moderní výtvarné umění, nebo alespoň jeho podstatnou část.

V případě fotografie se většinou soustředíme na totéž. Slovo světlo a svět mají stejné jazykové kořeny – svět je to, co je osvíceno světlem. V tradici bychom pak mohli identifikovat světlo víry, světlo rozumu a světlo smyslové, jako tři základní roviny poznání. Když fotíme, pracujeme především s tím posledním. Necháváme fotony dopadnout na film nebo obrazový snímač a chemické změny či elektrické napětí transformujeme do obrazu.

Klepněte pro větší obrázek
veľotec, foto: humusak

Běžně se diskutuje o dokumentaristickém charakteru fotografií, jako o jedné svébytné škole, o snímcích abstraktních, narativních, reinterpretačních, počítačově upravených… škála je v podstatě nepřeberná, ale do nitra věcí se většinou díváme jen zprostředkovaně, vlastní fantazií nebo fyzikálním rozložením objektu.

Snímek veľotec se snaží nabídnout vtipnou fotomontáž, která jde ve šlépějích moderního umění v tom slova smyslu, že se snaží zachytit přímo nitro člověka. Primární tak nejsou jednotlivé postavy a objekty, které lze snad propojit s pojmy, kterými jsme zvyklí popisovat svět, nýbrž to, co za nimi stojí. Muž znázorněný jako velryba je sám o sobě dost symbolický na samostatnou analýzu, ale jsou tu také dvě pasažérky, voda stříkající z jeho nitra, vyčerpání a únava nebo míra ponoření.

To vše ve výsledku dává překvapivě hlubokou introspekci do vnitřního světa muže, který je zde tímto způsobem zachycen. Platí přitom, že jednotlivé prvky není možné číst odděleně, ale mají smysl jako celek. Gratuluji autorovi snímku, kterým je humusak k vtipnému dílku, jež je součástí širšího podobně zaměřeného celku, a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Nádraží jsou místem, kde se spěchá, jsou spojená s podivnými emocemi a určitou netečností lidí. Každý jde za tím svým a na druhé se úplně nedívá. Myslím, že právě na největší nádraží v Praze tato charakteristika platí poměrně přesně. Přesto existují lidé, kteří do něj jsou ochotni přinést něco ze sebe – dají k dispozici svůj čas, umění, komfort anonymity a hrají na klavír. Pro sebe, pro druhé. A najednou se vše změní, jakoby skončila pohádková zima v Narnii. Takový příběh vypraví fotografie než pojede vlak ... od oko-nomada.

Klepněte pro větší obrázek
než pojede vlak ..., foto: oko-nomada

Lukáš Pecháček si hraje s podobností symbolů a objektů, které se jimi řídí. Fotografie Dvojice většinu lidí snad pobaví či potěší, a studenty či absolventy nějakého kurzu filozofie přivede ke sporu o pojmy a věci, tedy o univerzálie.

Klepněte pro větší obrázek
dvojice, foto: Lukáš Pecháček

Clostermann nabízí snímek, jehož téma je typické pro dobu předvánoční, totiž téma nákupů a shonu. Tato činnost nemusí být jen předmětem laciného moralizování, ale také výzvou a příležitostí k hledání zajímavých úhlů a souvislostí. Stačí si jen počkat. Fotografie nese prosaický název Nákupy.

Klepněte pro větší obrázek
Nákupy, foto: clostermann

Na závěr ještě jeden snímek z širšího urbanisticko-environmentálního cyklu s názvem Krajina dotčená člověkem_3, kterou vytvořila Azhar. Vrací se k známému piagetovskému motivu – má člověk přirozené prostředí? Jakým způsobem si podmaňuje svět a svět jeho? A nemůže to vypadat jinak? Za jakou cenu?

Klepněte pro větší obrázek
Krajina dotčená človekěm_3, foto: Azhar
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.