DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Vlak duchů

Ztemnělé nádraží je zahaleno v mrtvolné záři deseticípých hvězd - lamp. Ticho, tma, chlad. A pak se ozve sykot proráženého vzduchu a kolem prosviští noční rychlík. Nebo to byl obyčejný nákladní vlak? Na tom nezáleží - prosmykl se tak rychle, že za ním vlají cáry potrhané noci ještě dlouho potom, co jeho vagóny polkla temnota.
Fotografie týdne: Vlak duchů

Samota, opuštěnost, krása v obyčejnosti... Snad právě tato slova by mohla spojovat čtyři fotografie, které se během minulého týdne ocitly v naší webové galerii coby dílko skromné, leč úžasné. Ať už jde o kolo, utopené v temnotě zapomnění, zábradlí na schodech, vedoucích ven ze stínu, nebo například o prastarý autobus - všechny snímky spojuje melancholie, snaha nezakrývat špínu skutečnosti a tok neúprosného času. A takový je i Vlak duchů, který se stává fotografií tohoto týdne - snad díky své atmosféře, díky poselství, kterým k nám promlouvá... a nebo jen proto, že prostě jde o velmi povedený snímek.

Klepněte pro větší obrázek
Život je spirála, ale čas je přímka

Tvůrcem této hříčky s časem je fotograf, ukrývající se pod nickem Crate. Autor snímku tentokrát neoslňuje promyšlenou hrou světel a stínů, ani významně nemává kompozicí. Jediné, s čím si skutečně pohrál, byla perspektiva. Linie nástupiště, kolejí a projíždějících průsvitných vagónů se v dáli sbíhají v jediný pomyslný bod. Oči sledují děj - zleva doprava - a vlak je tím, na čem nám Crate demonstruje lhostejnou pomíjivost času: v dálce mizí záře vagónů, stín a světlo ji ruku v ruce následují. Tam, kde před okamžikem byla překážka, není nic, než prázdný prostor. I tak může vypadat pohyb a pomíjivost. Vlak ilustruje onu prostou skutečnost, že v každém okamžiku našeho života se může vše bleskurychle změnit. Nač ale honit bycha... nebo ducha?

"Paráda, výborné, mazec, prostě bomba," nešetří superlativy čtenáři webu. Hodnocení nezůstává pozadu. Přidáváme se tedy a gratulujeme autorovi k ocenění Fotografie týdne a přejeme dobré světlo a spoustu dalších zdařilých fotografií.

Další článek




celkem 6 komentářů

Nejnovější komentáře

Cheche Martin Vagner 13. 5. 2009, 14:20
kópia bubo 27. 11. 2005, 20:02
Re: díky Jana Strakerlová 28. 9. 2005, 20:54
No prostě úžasné! interFernet 23. 9. 2005, 20:21
Re: díky David 22. 9. 2005, 14:34

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.