DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Vlak duchů

Ztemnělé nádraží je zahaleno v mrtvolné záři deseticípých hvězd - lamp. Ticho, tma, chlad. A pak se ozve sykot proráženého vzduchu a kolem prosviští noční rychlík. Nebo to byl obyčejný nákladní vlak? Na tom nezáleží - prosmykl se tak rychle, že za ním vlají cáry potrhané noci ještě dlouho potom, co jeho vagóny polkla temnota.
Fotografie týdne: Vlak duchů

Samota, opuštěnost, krása v obyčejnosti... Snad právě tato slova by mohla spojovat čtyři fotografie, které se během minulého týdne ocitly v naší webové galerii coby dílko skromné, leč úžasné. Ať už jde o kolo, utopené v temnotě zapomnění, zábradlí na schodech, vedoucích ven ze stínu, nebo například o prastarý autobus - všechny snímky spojuje melancholie, snaha nezakrývat špínu skutečnosti a tok neúprosného času. A takový je i Vlak duchů, který se stává fotografií tohoto týdne - snad díky své atmosféře, díky poselství, kterým k nám promlouvá... a nebo jen proto, že prostě jde o velmi povedený snímek.

Klepněte pro větší obrázek
Život je spirála, ale čas je přímka

Tvůrcem této hříčky s časem je fotograf, ukrývající se pod nickem Crate. Autor snímku tentokrát neoslňuje promyšlenou hrou světel a stínů, ani významně nemává kompozicí. Jediné, s čím si skutečně pohrál, byla perspektiva. Linie nástupiště, kolejí a projíždějících průsvitných vagónů se v dáli sbíhají v jediný pomyslný bod. Oči sledují děj - zleva doprava - a vlak je tím, na čem nám Crate demonstruje lhostejnou pomíjivost času: v dálce mizí záře vagónů, stín a světlo ji ruku v ruce následují. Tam, kde před okamžikem byla překážka, není nic, než prázdný prostor. I tak může vypadat pohyb a pomíjivost. Vlak ilustruje onu prostou skutečnost, že v každém okamžiku našeho života se může vše bleskurychle změnit. Nač ale honit bycha... nebo ducha?

"Paráda, výborné, mazec, prostě bomba," nešetří superlativy čtenáři webu. Hodnocení nezůstává pozadu. Přidáváme se tedy a gratulujeme autorovi k ocenění Fotografie týdne a přejeme dobré světlo a spoustu dalších zdařilých fotografií.

Další článek




celkem 6 komentářů

Nejnovější komentáře

Cheche Martin Vagner 13. 5. 2009, 14:20
kópia bubo 27. 11. 2005, 20:02
Re: díky Jana Strakerlová 28. 9. 2005, 20:54
No prostě úžasné! interFernet 23. 9. 2005, 20:21
Re: díky David 22. 9. 2005, 14:34

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.