DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Vlastní světy

Počitky nebo požitky? Kdyby měl život smysl jen pro požitky, asi by nemělo smysl jej žít... avšak mít život plný malých radostí je příjemné a krásné.

Někdy můžeme potkat lidi, jejíchž životu nemůže porozumět. Chovají se, dle našeho názoru, nerozumným způsobem, který zhoršuje kvalitu jejich života. Asi většina z nás, kteří žijeme ve velkých městech, se setkáváme s bezdomovci a žebráky. Často mladými, ne vždy závislými na drogách či alkoholu. Podstupují život v zimě, mokru, nepohodlí, zbavení naších životních „jistot.“ Zdálo by se, že ponižují své lidství, jsou plně odkázáni na almužny. Ale přesto by takový život neměnili. Většina jich neumí říci proč, ale zřejmě jim dává určitou svobodu a volnost, kterou osmihodinová pracovní doba a péče o domácnost nenabízí. Žijí ve vlastním podivuhodném světě, do kterého nelze přijít z venku, s žebříčky hodnot které máme zformulované již od mládí, ale chceme-li je pochopit, musíme do nich proniknout z jejich prožívání a pocitů.

Kousek od nich procházejí utilitaristé. Lidé, pro které je dobrý život takový, u kterého převládá balík libostí nad balíkem nelibostí, jak by napsal slavný filosof Peter Singer. Cílem života je pro něj maximální štěstí pro sebe samého a minimalizace jakéhokoli utrpení. Nic ostatního v jejich životě nemůže hrát roli.

Přesto je tu stará žena na schodech. Nemá již ani neurvalou svobodu ani pozitivní bilanci libostí na nelibostí. Nemá mládí, peníze, moc. Nemůže již jít kam chce ani dělat co se jí zlíbí. Může jen sedět a čekat. Přesto není takový život bezútěšný, prázdný a zbytečný. Kolik zajímavých lidí kolem projde, kolik drobností jí může udělat radost. Při vší chudobě je zde radost ze života, že ještě mohla vstát ráno z postele, že má ještě jeden den, kdy se může usadit na stoličku na schodišti.

Snad není ani skutečná, je možná jen mlhavou připomínkou toho, že si máme všímat prostých maličkostí, které činní život krásným. Je jedno, zda vyrazíme na vycházku do lesa, nebo se jen projdeme městem. Ale vidět ony drobnosti všední krásy je zážitek, který jistě stojí za to. Někdy se může zdát, vše přestalo dávat smysl, že není důvodu k radosti. Ale pak je možné si vzpomenout na sedící ženu na schodech, která má jen počitky. A přesto může být šťastná.

Klepněte pro větší obrázek
Vlastní světy; foto shimmell

Blahopřeji fotografovi s nikem shimmell ke krásné fotografii Vlastní světy, na které se spojuje motiv živé ulice, jedinečnosti a příběhu člověka s uměleckou krásnou světelného ztvárnění schodů, které dávají fotografii širší rozměr a perspektivu. Nyní si ještě dovolím upozornit ještě na některé další zajímavé fotografie uplynulého týdne.

Přes všechno řečené výše jistě platí, že dopřát si nějaký požitek není nic špatného. Naopak, mít život plný malých radostí je příjemné a krásné. Kdo někdy prožil návrat od propisky k plnícímu peru, jistě ví, že zážitkem a požitkem mimořádně krásným je i obyčejné psaní tímto perem. Jemné klouzání pera po papíře, lehké tahy plné svobody. Takový je i snímek List (sepia) od mato18.

Klepněte pro větší obrázek
List (sepia); foto mato18

Jiným požitkem může být pro mnohé z nás káva. Pro krásnou vůni, teplo i chuť. Kolik lidí si bez ní nedovede představit ráno či pracovní den. Přesto, jak málo je však těch, kteří si jí umí opravdu užít? Snad vás inspiruje originální fotografie kava od myreska.

Klepněte pro větší obrázek
Kava; foto myreska

K tématice vlastních světů se vrací i fotrhol se snímkem Rozjímání, ke kterému netřeba cokoli dodávat. Snad jen že útěk do vlastní světů nemusí být něčím vynucený nouzí, ale krokem, který činní umělce umělcem a přemýšlivého člověka aristokratem ducha.

Klepněte pro větší obrázek
Rozjímání; foto fotrhol

Na závěr zmíňme fotografii Vyhnanec... od Ťulky. Osobně mě nejvíce zaujala poznámka v komentáři autora k snímku: „co se dalo dělat, když zlobila...:).“ Kolik jsme měli vyhnaných umělců, spisovatelů, politiků, novinářů, intelektuálů, kteří zlobily? Vyhnancem se lze stát v každém věku, ale asi nikdy to není snadné. A ne vždy vždy musí být vyhnanství opuštění nějakého území. Často jsou ta nejhorší vyhnanství skryta uvnitř člověka.

Klepněte pro větší obrázek
Vyhnanec...; foto Ťulka
Další článek




celkem 6 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: šedý výběr radej 28. 5. 2010, 22:59
Re: šedý výběr Radek71 28. 5. 2010, 14:01
Re: šedý výběr Michal Černý 27. 5. 2010, 20:24
šedý výběr arg 27. 5. 2010, 18:34
Re: Skvělý výběr Pan neurčitý 27. 5. 2010, 16:59

Další podobné články

Fotografie týdne: Podvečer

Fotografie týdne: Podvečer

Podvečer je časem mimořádně romantickým – končí denní shon, lidé se vracejí ze svých prací a jsou současně dost čerství a silní na to, aby se mohli ponořit do podvečera s druhými. Aby objevovali krásu, sdíleli se s druhými, aby byly vtaženi do víru žití, než je čas povolá na lože.

Fotografie týdne: Blackberry

Fotografie týdne: Blackberry

Aristoteles ve své Metafyzice hledá nejobecnější principy, něco, na co se lze ve světě spolehnout, i když nás smysly šálí. Tento přístup budování ontologie na základě substance či esence se pak stal přirozeným programem filozofie v podstatě až do současnosti.

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Fotografie týdne: Rozhlédnu se po kraji, co mi na zob chystají

Dekonstrukce reality je jedním z dominantních směrů filosofie druhé poloviny 20. století. Reaguje na analytickou filosofii a na pragmatismus, což jsou dva klíčové prameny, které dávají právě dekonstrukci významné myšlenkové pozadí.

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Od samotného začátku filozofie existoval spor o to, jak je možné, že něco poznáváme, respektive, jaký je vztah mezi poznávaným a poznávajícím. Člověk v naivním pohledu může propadnout dvěma extrémům, které jsou ale dlouhodobě obtížně udržitelné.

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.