DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Vlastní světy

Počitky nebo požitky? Kdyby měl život smysl jen pro požitky, asi by nemělo smysl jej žít... avšak mít život plný malých radostí je příjemné a krásné.

Někdy můžeme potkat lidi, jejíchž životu nemůže porozumět. Chovají se, dle našeho názoru, nerozumným způsobem, který zhoršuje kvalitu jejich života. Asi většina z nás, kteří žijeme ve velkých městech, se setkáváme s bezdomovci a žebráky. Často mladými, ne vždy závislými na drogách či alkoholu. Podstupují život v zimě, mokru, nepohodlí, zbavení naších životních „jistot.“ Zdálo by se, že ponižují své lidství, jsou plně odkázáni na almužny. Ale přesto by takový život neměnili. Většina jich neumí říci proč, ale zřejmě jim dává určitou svobodu a volnost, kterou osmihodinová pracovní doba a péče o domácnost nenabízí. Žijí ve vlastním podivuhodném světě, do kterého nelze přijít z venku, s žebříčky hodnot které máme zformulované již od mládí, ale chceme-li je pochopit, musíme do nich proniknout z jejich prožívání a pocitů.

Kousek od nich procházejí utilitaristé. Lidé, pro které je dobrý život takový, u kterého převládá balík libostí nad balíkem nelibostí, jak by napsal slavný filosof Peter Singer. Cílem života je pro něj maximální štěstí pro sebe samého a minimalizace jakéhokoli utrpení. Nic ostatního v jejich životě nemůže hrát roli.

Přesto je tu stará žena na schodech. Nemá již ani neurvalou svobodu ani pozitivní bilanci libostí na nelibostí. Nemá mládí, peníze, moc. Nemůže již jít kam chce ani dělat co se jí zlíbí. Může jen sedět a čekat. Přesto není takový život bezútěšný, prázdný a zbytečný. Kolik zajímavých lidí kolem projde, kolik drobností jí může udělat radost. Při vší chudobě je zde radost ze života, že ještě mohla vstát ráno z postele, že má ještě jeden den, kdy se může usadit na stoličku na schodišti.

Snad není ani skutečná, je možná jen mlhavou připomínkou toho, že si máme všímat prostých maličkostí, které činní život krásným. Je jedno, zda vyrazíme na vycházku do lesa, nebo se jen projdeme městem. Ale vidět ony drobnosti všední krásy je zážitek, který jistě stojí za to. Někdy se může zdát, vše přestalo dávat smysl, že není důvodu k radosti. Ale pak je možné si vzpomenout na sedící ženu na schodech, která má jen počitky. A přesto může být šťastná.

Klepněte pro větší obrázek
Vlastní světy; foto shimmell

Blahopřeji fotografovi s nikem shimmell ke krásné fotografii Vlastní světy, na které se spojuje motiv živé ulice, jedinečnosti a příběhu člověka s uměleckou krásnou světelného ztvárnění schodů, které dávají fotografii širší rozměr a perspektivu. Nyní si ještě dovolím upozornit ještě na některé další zajímavé fotografie uplynulého týdne.

Přes všechno řečené výše jistě platí, že dopřát si nějaký požitek není nic špatného. Naopak, mít život plný malých radostí je příjemné a krásné. Kdo někdy prožil návrat od propisky k plnícímu peru, jistě ví, že zážitkem a požitkem mimořádně krásným je i obyčejné psaní tímto perem. Jemné klouzání pera po papíře, lehké tahy plné svobody. Takový je i snímek List (sepia) od mato18.

Klepněte pro větší obrázek
List (sepia); foto mato18

Jiným požitkem může být pro mnohé z nás káva. Pro krásnou vůni, teplo i chuť. Kolik lidí si bez ní nedovede představit ráno či pracovní den. Přesto, jak málo je však těch, kteří si jí umí opravdu užít? Snad vás inspiruje originální fotografie kava od myreska.

Klepněte pro větší obrázek
Kava; foto myreska

K tématice vlastních světů se vrací i fotrhol se snímkem Rozjímání, ke kterému netřeba cokoli dodávat. Snad jen že útěk do vlastní světů nemusí být něčím vynucený nouzí, ale krokem, který činní umělce umělcem a přemýšlivého člověka aristokratem ducha.

Klepněte pro větší obrázek
Rozjímání; foto fotrhol

Na závěr zmíňme fotografii Vyhnanec... od Ťulky. Osobně mě nejvíce zaujala poznámka v komentáři autora k snímku: „co se dalo dělat, když zlobila...:).“ Kolik jsme měli vyhnaných umělců, spisovatelů, politiků, novinářů, intelektuálů, kteří zlobily? Vyhnancem se lze stát v každém věku, ale asi nikdy to není snadné. A ne vždy vždy musí být vyhnanství opuštění nějakého území. Často jsou ta nejhorší vyhnanství skryta uvnitř člověka.

Klepněte pro větší obrázek
Vyhnanec...; foto Ťulka
Další článek




celkem 6 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: šedý výběr radej 28. 5. 2010, 22:59
Re: šedý výběr Radek71 28. 5. 2010, 14:01
Re: šedý výběr Michal Černý 27. 5. 2010, 20:24
šedý výběr arg 27. 5. 2010, 18:34
Re: Skvělý výběr Pan neurčitý 27. 5. 2010, 16:59

Další podobné články

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.