DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vlnka – o neobyčejné obyčejnosti a kráse každodennosti

Šaty dělají člověka. Toto pořekadlo či fráze, může být interpretována různými způsoby. Ten tradiční, který je zřejmě blíže etymologickému významu by odkazoval na to, že kvalita a druh ošacení určují společenskou kategorii daného člověka

Princ a chuďas jsou pěknou ilustrací tohoto fenoménu – podle toho, v čem byl člověk oděn, tak se na něj nahlíželo. Dnešní doba tento rozměr do značné míry stírá – jakkoli existují módní vzory, rozdíly v tom, jak se většina populace může oblékat, tak aby oděv byl funkční, jsou velice malé.

On-line galerie Europeana nabízí volně na 2,2 milionu historických snímků

On-line galerie Europeana nabízí volně na 2,2 milionu historických snímků

Pokud hledáte inspiraci, chcete si rozšířit obzory a třeba se i něco naučit, Europeana Collections vám nabídne více jak dva miliony fotografií. Ty pocházejí ponejvíce z prvních sto let vzniku fotografie a zahrnují díla významných fotografů z celého světa.

Druhá možná rovina je psychologická a komunikační. Člověk se obléká do toho, v čem se chce ukazovat druhým. To, jaké volí oblečení na jednu stranu zachycuje jeho psychologický profil, snad náladu či to, co má rád, ale současně odkazují k tomu, jak chce, aby byl společností vnímán. Oblečení je prvním a silným komunikačním prvkem, o daném člověku může, v tomto ohledu mnohé vypovědět. Od oblíbeného stylu, až po preferovanou barvu. Zdá se, že bychom mohli toto úsloví téměř obrátit a říci, že člověk je takový, jak a co si obléká.

V tomto ohledu může být sledování toho, jak druhý člověk věší své prádlo zajímavým vstupem do jeho intimity. Komunikaci volíme totéž vždy ve směru ke konkrétnímu mluvčímu – jinak ji vedeme v práci, jinak na party, jinak v přírodě. Pohled na prádelní šňůru ale umožňuje všechny tyto komunikační roviny vidět naráz. Jako by člověk vyložil všechny své karty na stůl, multidimenzionalitu svého komunikačního rámce vyskládal na jedno místo, které je často veřejně viditelné a nechal druhého si ho prohlížet.

Klepněte pro větší obrázek
~. foto: Luděk B.

Možná bude některým kouskům chybět příběh, interpretační rámec nebo pojítko, snad budou vyvolávat asociace v mysli a spekulace ve fantazii, ale každopádně člověka odkrývají. A možná ještě více pokud nevidíme jen akt visícího prádla, ale můžeme se dotýkat procesu. Máme člověka, jeho dynamiku a podobu, spatřujeme, jak s jednotlivými kousky zachází, které jsou pro něj cenné, jak se kterým nakládá.

Snímek ~ Luďka B. zachycuje právě takovou situaci. Hraje si přitom nejen se zmíněnou intimitou, ale mimořádně pracuje s barevným kontrastem a plasticitou celé scény. Gratuluji autorovi k pěknému hravému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Snímek . z Italské Verony zachycuje podivuhodně komponovaný dialog v těsném kontaktu se sochou. Ukazuje, jak moc může být člověk utvářen a ovlivňován gesty objektů, které má kolem sebe, bourá hranici mezi živým a neživým, architekturou a člověkem. V tomto kontextu dokonale zapadá do širšího dlouhodobého tvůrčího rámce autorské tvorby Shimmella.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: shimmell

Ku světlu beznaděje je snímek, do kterého se podařilo krásně protknout příběh, poetiku barev a celkovou nápaditou kompozici. Autorem je francoaise a diváka jistě potěší spojení proužků a barevných ploch, přechodů i dialog světla a motýla jako osudové přitažlivostní entity.

Klepněte pro větší obrázek
ku světlu beznaděje, foto: francoaise

Sluník si hraje s pohledem do oken, které nechává dvojbarevné. Jen černá a bílá dohromady vykreslují celé sdělení. Jen v binární opozici pravdy a nepravdy, světla a stínu, života a smrti, může být vykreslené celé fotografické sdělení. Snímek nese název Mystická....

Klepněte pro větší obrázek
Mystická, foto: sluník

Z ranních rituálů... od No21 ukazuje, jak se může lišit pojem všednosti a každodennosti. Na první pohled snad označující totéž, ale zatímco první sklouzává k šedi průměru a nezajímavosti, každodennost je pozvánkou k objevování krásy, zajímavosti, struktur, všímání si neobvyklostí.

Klepněte pro větší obrázek
Z ranních rituálů, foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát