Každý má bohatství v něčem jiném – jeden jej měří tituly, druhý penězi, třetí vlastním štěstím.
Asi každý člověk si dříve nebo později položí otázku, co je pro něj zdrojem štěstí. Respektive, co musí mít, aby byl šťastný. Někdo najde uspokojení v hromadění peněz či nemovitostí. Druhý, neméně okázalým způsobem prahne po akademických titulech nebo olympijských medailích. Jsou tací, kteří nebudou spokojení nikdy a jiní, kteří budou spokojeni téměř pořád.
Muž na fotografii jistě není bohatý při pohledu na bankovní konto. Přesto v jeho obličeji spatřujeme výraz naprosté spokojenosti a hrdosti. Jistě by se dalo uvažovat o kontrastu techniky a přírody, mezi kterými muž žije. O tom, co se skrývá za dveřmi do světnice nebo o rodině tohoto staršího pána. Myslím, ale že téma nastavené názvem snímku a hrdým pohledem starce je více než výmluvné.
Kdosi o Tomáši Špidlíkovi napsal, že to byl skutečný aristokrat ducha. K tomuto termínu můžeme pochopitelně přistoupit různě a jeden z možných výkladů přesvědčivě sedí na hlavní postavu dnešního textu. Člověk je bohatý tím, co má uvnitř – ať se stane cokoli, nemůže být o to připraven, nepostihne to inflace ani úpadek bank. Vnitřní svět muže na snímku je protknut tvrdou prací, ale také schopnosti se radovat s maličkostí. S pocitem, že to co má, mu stačí. Již nepotřebuje více, není hnán nějakou spěšnou touhou po věcech, a může si, tak jako v jednom z příběhů Malý Princ, ve volném čase jen tak zajít ke studánce. Protože má čas.
Snímek nabízí zajímavou světelnou skladbu i nesmírně citlivou kompozici, ve které vynikne velké množství detailů, aniž by ale byl zastřen celek. Za muže, který ve svých očích má vše potřebné, si se snímkem Všetko čo mám, jistě jege zaslouží titul fotografie týdne.
Všetko čo mám; jege
A nyní si dovolím ještě pozvat na prohlídku některých dalších snímků, které se v posledních čtrnácti dnech objevily a stojí za krátké zastavení a komentář.
Fotografie Tichá debata, jejímž autorem je Gallileo666, by mohla být ilustrací písně Monology od Karla Kryla. Stejně jako v ní, jsou zde dva, kousek od sebe a přesto odděleni zdí. Vidí si do očí a přesto každý myslí na něco jiného. Ani jeden nemá strach, ač by ho měli míti oba.
Tichá debata; Gallileo666
Ukázkou zajímavého nápadu a originální kompozice je také ...duše jako řešeto..., jejímž autorem je jamiro73. Téma i zpracování je poměrně blízké současnému spirituálnímu mainstreamu – světlo, které proniká do duše, září skrze temnoty, atp. Přesto autor přichází s novým pohledem – to co se trhá není nevědomost či hřích, ale vlastní látka duchovna, totiž duše.
...suše jako řešeto...;jamiro73
Další snímek snad ani nepotřebuje dalšího komentáře, neboť nás zavádí do doby a mentality, která definitivně pohřbila poslední zbytky humanistické filosofie, která se ukázala být jako naivní a mylná – do doby druhé světové války. Snímek ordinace v koncentráku v Terezíně od gustaw, je dokreslen sugestivní otázkou – co dodat?.
Ordinace v koncentráku v Terezíně; gustaw
Další interiérovou fotografií je pevnost sv. Nicola 4 od agent 00. Představuje velice dobrou práci ze světlem, které jen dokresluje masivnost stavby. Výborné technické zpracování založené na impresi a nikoli na obvyklé dokonalé ostrosti jistě stojí za pozornost.
pevnost sv.Nicola 4; agent 00
Zajímavé zastavení se v krajině nabízí Robert Adamec na svém snímku Haná. Není zde nic mimořádného, originální kompozice či netradičně pojaté zpracování snímku. Přesto je zachycením krásy, povzdechu na cestě či upomínkou toho, že všude kolem nás jsou krásná místa.
Haná; Robert Adamec