DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Všichni hledáme ..

Ve známé české pohádkové písni se zpívá, že do dýní a do lidí nikdo z venku nevidí, což je poměrně přesná charakteristika toho, že člověk sám o sobě je do velké míry neproniknutelným tajemstvím.

 V etice se díky tomu vytvořila diference mezi pojmy mravný a morální. Zatímco první pojem označuje shodu chování s nějakou společensky kodifikovanou představou o správném chování, pojem morality se vztahuje ke svědomí člověka.

První rozměr tajemství lidské osoby je tak v tomto pohledu v neschopnosti predikce, druhý se jeví jako určité mystérium, které se sice navenek určitým způsobem projevuje, ale není možné jej pohledem proniknout celého. Jak v pravoslavné, tak v katolické církevní tradici se objevují světci, kteří disponovali určitou mimořádnou schopností – kardiognose. Dokázali vidět do srdce druhého, poznat jeho smýšlení i motivy jednání.

Je zde ale ještě jedna rovina tajemství člověka, kterou zmíněná píseň nepopisuje. Když se vedou rozhovory s různými pamětníky, často se zdůrazňuje, že bychom neměli člověka soudit, protože nevíme, jak bychom se v takové situaci zachovali sami. Člověk je sám před sebou určitým mysteriem, záhadou. Nikdo nemůže říci, že se dokonale zná. Díky této rovině neznalosti je možný růst člověka, jeho profilace, získávání ctností a veškerá lidská změna.

Kant na jednom místě své Kritiky čistého rozumu říká, že není dovoleno použít člověka jako prostředek k dosažení cíle, cílem chování musí být člověk samotný, nikoli nějaký profit. Tato myšlenka jakoby upozorňovala na tuto dichotomii tajemství člověka, jako přírodního fenoménu – jak vůči sobě samotnému, tak také vůči druhým. Zajímavé přitom je, že není možné říci, že tajemství vůči druhým je prostou extenzí tajemství před sebou samým.

Klepněte pro větší obrázek
Všichni hledáme .. , foto: mikoudelka

Snímek Všichni hledáme .., jehož autorem je mikoudelka, je v tomto ohledu velice zajímavý. A to především zvoleným formátem i ořezem. Nutkání věci udělat jinak, než jak je provedl autor, je silné snad pro každého diváka. Přitom zřejmě nebude existovat jediné správné řešení.

Gratuluji autorovi k zajímavému, dialogicky koncipovanému snímku, který zachycuje cestu v chodbě domu. Cestu, jejíž ukončení je – alespoň pro některé živé tvory – nebezpečné, nebo alespoň strach vyvolávající. Cesty, kterou lze označit za vykročení k poznání tajemství.

2 + (1 + 1) + 1 + 1 je snímek o dvou lavičkách, dvou mužích a dvou holubech, které nejen není možné snadno sečíst, ale vztahy mezi nimi nejsou ekvivalentní. Fotografie pěkně ukazuje, že aritmetika je otázkou světa abstrakce a ideálu, spíše než nástroj na popis komplikovaného přirozeného světa. Autorem je Paklík.

Klepněte pro větší obrázek
2 + (1 +1) + 1 +1, foto: shimmell

Ve vyhozených věcech lze najít poklady. Tato věta by mohla být mottem všech vetešníků a sběratelů „krámů“ všeho druhu. Fotografie úsměv pro popeláře tomu ale dává krásný vtipný rozměr. Snímek pořídil vhumanik a je součástí širšího autorského celku.

Klepněte pro větší obrázek
úsměv pro popeláře, foto: vhumanik

URBAN STORY 19 Dvojí tvář města(aneb do puntíku přesně) od sluníka také není izolovaným fotografickým projektem, ale je součástí širšího mapování vlastního pohledu na město, jako na komplexní a nesmírně zajímavý fenomén.

Klepněte pro větší obrázek
URBAN STORY 19 Dvojí tvář města(aneb do puntíku přesně), foto: sluník

Z města na závěr zamíříme k vodě – Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje..., je fotografickým dílem No21. Snímek zachycuje strom, který se zrcadlí ve vodě a aktivně a tvůrčím způsobem se snaží pracovat s atmosférou a emocionálním naladěním diváka.

Klepněte pro větší obrázek
Nevesely, truchlivy jsou ty vodní kraje..., foto: No21
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Som sám, komu sa zdá, že to vôbec nemá hodno… Jozef 11. 9. 2015, 12:44

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu