DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Výluky a odjezdy nejen vlakové

Fotografie o hledání krásy, matematice, ponoření se do světa nehmotných entit a koncertu v nádražní budově. Fotografie o spojení matematizace světa a harmonii v něm.

Johannes Kepler v roce 1619 napsal knihu, která nese název Harmonices Mundi. Kdybychom v díle hledali nějakou sjednocující myšlenku či červenou nit, nebylo by to příliš obtížné. Byl silně ovlivněn představou, že svět kolem nás je symetrický, dokonale harmonický a matematizovatelný.

Tak jako je dokonalý Bůh, tak lze jeho otisk vysledovat i ve stvořeném světě. Nejde přitom o představu nijak ojedinělou – na jedné straně podepřenou tradicí pythagorejců, pro které svět ve skutečnosti tvoří jen čísla; a na straně druhé moderní fyzikou vyhledávající symetrie a zákony zachování, které jsou s nimi neodmyslitelně spojené.

Je zde ale také rozměr umělecký, ponejprve renesanční architektury, která představu harmonického světa vtiskuje do staveb, později pak barokní hudby. Johann Sebastian Bach je člověkem, který hudbu dokonale matematizoval. Krása pro něj byla spojena s harmonií.

Snímek Výluky a odjezdy ... nabízí zajímavou dichotomii. Na jedné straně je zde člověk, který je ponořen do hudby. V kontextu rušného světa, nádraží, které má většinou k tichému místu rozjímání daleko, se dokáže zaměřit na krásu světa, hledá ony harmonické tóny, symetrie, půvab. A nejen že ji tímto způsobem hledá, nýbrž také ji explicitně převede do zvukových vln, které ji zprostředkují komukoli, kdo je ochotný ji naslouchat.

Klepněte pro větší obrázek
Výluky a odjezdy..., foto: ilonag3

Je zde někdo kdo věří, že krásou lze zachránit svět, jak by zřejmě řekl Dostojevský. A na straně druhé řád jen zdánlivý – totiž ten jízdní, spojený s příjezdy a zpožděními, nepravidelností a lidmi, kteří tu neživou krásu matematiky a fyziky vždycky alespoň trochu naruší.

Je zde ale ještě jedno důležité hledisko. Totiž musel tu být někdo, kdo paradoxnost celé situace zachytil. Kdo dal do souvislostí klavíristu a nástěnku, koncert a nádražní budovu, hlasatele zpoždění a klasickou symfonii. Autorka, kterou je Ilonag3, je tak osobou, která celý kontext vybudovala, někým, komu nebylo lhostejné a nezajímavé to, co se kolem něj děje.

Gratuluji autorce k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších pozoruhodných fotografií uplynulého týdne.

Konečně jaro! je radostné zvolání dívky, která je zachycena na technicky velice pěkně zpracovaném snímku, jakkoli dole poněkud těsném. Nabízí opět zajímavý paradox – výkřik a radost z toho, že zima již skončila, že půst již nemá více místa, avšak současně zakrývá dívce ústa. Jako by chtěl říci, že to důležité je slovy nepopsatelné. Autorem je Petulane.

Klepněte pro větší obrázek
Konečně jaro!, foto: Petulane

Fotografie odkud přicházíme s kým a kam chceme směřovat od Navyy se do názvu pokusila vměstnat téměř vše, co lze o tomto zajímavém pokusu říci. Jistě není bez zajímavosti onen optimistický rámec světla na konci tunelu. Život s horizontem smrti, jako definitivní tečky krajního nihilismu, je zřejmě pro autora nepřijatelným.

Klepněte pro větší obrázek
odkud přicházíme s kým a kam chceme směřovat, foto: nyvyy

Fotografie Ptáci. jakoby odkazovala na loveckou sezónu. Na výpravu lovce s puškou a psem, který mu kořist přinese. Autorem snímku je shimmell.

Klepněte pro větší obrázek
Ptáci, foto: shimmell

Na závěr ještě pohled na očí zvířete. Snímek nese název Srnec a jeho autorem je Adamec. Fotografie je od tohoto autora poněkud nezvykle černobílá, ale jinak atmosférou, tématem i rukopisem se jasně drží autorova náročného stylu.

Klepněte pro větší obrázek
Srnec, foto: adamec
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou