DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Výluky a odjezdy nejen vlakové

Fotografie o hledání krásy, matematice, ponoření se do světa nehmotných entit a koncertu v nádražní budově. Fotografie o spojení matematizace světa a harmonii v něm.

Johannes Kepler v roce 1619 napsal knihu, která nese název Harmonices Mundi. Kdybychom v díle hledali nějakou sjednocující myšlenku či červenou nit, nebylo by to příliš obtížné. Byl silně ovlivněn představou, že svět kolem nás je symetrický, dokonale harmonický a matematizovatelný.

Tak jako je dokonalý Bůh, tak lze jeho otisk vysledovat i ve stvořeném světě. Nejde přitom o představu nijak ojedinělou – na jedné straně podepřenou tradicí pythagorejců, pro které svět ve skutečnosti tvoří jen čísla; a na straně druhé moderní fyzikou vyhledávající symetrie a zákony zachování, které jsou s nimi neodmyslitelně spojené.

Je zde ale také rozměr umělecký, ponejprve renesanční architektury, která představu harmonického světa vtiskuje do staveb, později pak barokní hudby. Johann Sebastian Bach je člověkem, který hudbu dokonale matematizoval. Krása pro něj byla spojena s harmonií.

Snímek Výluky a odjezdy ... nabízí zajímavou dichotomii. Na jedné straně je zde člověk, který je ponořen do hudby. V kontextu rušného světa, nádraží, které má většinou k tichému místu rozjímání daleko, se dokáže zaměřit na krásu světa, hledá ony harmonické tóny, symetrie, půvab. A nejen že ji tímto způsobem hledá, nýbrž také ji explicitně převede do zvukových vln, které ji zprostředkují komukoli, kdo je ochotný ji naslouchat.

Klepněte pro větší obrázek
Výluky a odjezdy..., foto: ilonag3

Je zde někdo kdo věří, že krásou lze zachránit svět, jak by zřejmě řekl Dostojevský. A na straně druhé řád jen zdánlivý – totiž ten jízdní, spojený s příjezdy a zpožděními, nepravidelností a lidmi, kteří tu neživou krásu matematiky a fyziky vždycky alespoň trochu naruší.

Je zde ale ještě jedno důležité hledisko. Totiž musel tu být někdo, kdo paradoxnost celé situace zachytil. Kdo dal do souvislostí klavíristu a nástěnku, koncert a nádražní budovu, hlasatele zpoždění a klasickou symfonii. Autorka, kterou je Ilonag3, je tak osobou, která celý kontext vybudovala, někým, komu nebylo lhostejné a nezajímavé to, co se kolem něj děje.

Gratuluji autorce k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších pozoruhodných fotografií uplynulého týdne.

Konečně jaro! je radostné zvolání dívky, která je zachycena na technicky velice pěkně zpracovaném snímku, jakkoli dole poněkud těsném. Nabízí opět zajímavý paradox – výkřik a radost z toho, že zima již skončila, že půst již nemá více místa, avšak současně zakrývá dívce ústa. Jako by chtěl říci, že to důležité je slovy nepopsatelné. Autorem je Petulane.

Klepněte pro větší obrázek
Konečně jaro!, foto: Petulane

Fotografie odkud přicházíme s kým a kam chceme směřovat od Navyy se do názvu pokusila vměstnat téměř vše, co lze o tomto zajímavém pokusu říci. Jistě není bez zajímavosti onen optimistický rámec světla na konci tunelu. Život s horizontem smrti, jako definitivní tečky krajního nihilismu, je zřejmě pro autora nepřijatelným.

Klepněte pro větší obrázek
odkud přicházíme s kým a kam chceme směřovat, foto: nyvyy

Fotografie Ptáci. jakoby odkazovala na loveckou sezónu. Na výpravu lovce s puškou a psem, který mu kořist přinese. Autorem snímku je shimmell.

Klepněte pro větší obrázek
Ptáci, foto: shimmell

Na závěr ještě pohled na očí zvířete. Snímek nese název Srnec a jeho autorem je Adamec. Fotografie je od tohoto autora poněkud nezvykle černobílá, ale jinak atmosférou, tématem i rukopisem se jasně drží autorova náročného stylu.

Klepněte pro větší obrázek
Srnec, foto: adamec
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.