DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vzpomínka... na cestu, na ženu, na vlak

Nic neváží, je neurčitá, šedivá, abstraktní a přesto řídí naše chování, životy i kontexty, ve kterých poznáváme svět. Taková by mohla být stručná charakteristika vzpomínky.

Rumunský spisovatel a filosof Mircea Eliade hovoří o fenoménu věčného návratu. Snaží se ukázat, že společnost se mění jen zcela nepatrně a že koncept mýtů, tedy kolektivních vzpomínek je tím, co ji nejen drží pohromadě, ale také jednoznačně určuje.

Eliade, ale také například Jung uvažují o existenci jakéhosi kolektivního nevědomí, zásobníku vzpomínek, které nemají jasný obrys a které jsme jako konkrétní lidé ani neprožili. Ty jsou uloženy do našeho dědičného kódu a kultury tak, že je nelze oddělit od toho, co běžně nazýváme lidství. Jsou v jazyce, výtvarném umění, právním myšlení i našem svědomí. Jde o mýty, které si naši předkové předávali, aby dokázali vysvětlit zákonitosti světa – proč existuje úroda, proč lidé umírají nebo jací existují bohové.

Naše běžná vzpomínka je ale dosti odlišná. Předně není něčím objektivním, ale bytostně subjektivním prožitkem. Vzpomínka je obrazem něčeho, co jsme prožili nebo si to alespoň myslíme. Je tedy vázaná na konkrétní osobu a její vědomí. Obraz je přitom dosti odlišný od reality samotné, neboť ji musí subjektivizovat, extrahovat z ní to důležité a interpretovat to v jiné formě, než v jaké došlo k samotnému prožitku.

Klepněte pro větší obrázek 
Vzpomínka, foto: Kubislav5

Fotografie vzpomínka…, kterou zachytil Kubislav5 je ukázkou toho, jak vlastně vzpomínky většinou vypadají. Mají v sobě cosi tajemného, co není snadné prozkoumat a proniknout. Opravdový klíč k jejich poznání totiž neleží v rovině striktní racionality. Jsou šedivé a neurčité, amorfně ohebné kdykoliv mají být exponovány a artikulovány, ukazují stále nové složky, vrstvy a nejasnosti. Jsou živým organismem.

Fotografie tak zachycuje právě všechna tato schémata a užívá k tomu příznačné výrazové prostředky. Černobílá barva s hrubým zrnem, spojení viditelné ruky a obličeje odrážejícího se neostře v okně vlaku, motiv cesty, jako nekončícího procesu i kupé jako intimního osobního prostoru.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Niet úniku je snímek ukazující prostor, který je podobný pracovnímu táboru či vězení. Je zde střežená hranice, ostrý plot, za který není možné jít ani vidět. Ohraničuje prostor legendami opředeného světa venku. A spolu s autorem snímku, kterým je Miro Lakota, se člověk může nechat vtáhnout do setmělé atmosféry nejistoty, strachu, útisku a práskačství, kde sice lze vést iluzi normálního života, ale ta může být v okamžiku změněna zásahem dozorce v nekončící utrpení.

Klepněte pro větší obrázek 
Niet úniku, foto: Miro Lakota

Ivanna nabízí snímek Zbloudilá zachycující dívku s červeným kloboukem v podivném šedém světě bez zeleně a dalších lidí. Postavu tak nechává prožívat existenciální úzkost samoty uprostřed nekonečných šedých hor.

Klepněte pro větší obrázek 
Zbloudilá, foto: Ivanna

Poslední stoupání… je ukázkou ze života hmyzu, který chce jít dál, ale nemusí přesně vědět kudy. Snímek od ilonag3 se stylem nachází v určitém dialektickém pnutí mezi konkrétním a abstraktním, černým a bílým, hmotou a formou.

Klepněte pro větší obrázek 
Poslední stoupání, foto: ilonag3

A na závěr ještě jeden pohled do jarní krajiny. Nese název „Jak si to nalinkujeme... ...takové to budeme mít“ a jeho autorem je No21. Nabízí nejen svěží barevnost, ale také pohled na vztah lidské přesnosti a pragmatičnosti s organickou nespoutaností přírody.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak si to nalinkujeme..., foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Americká státní pošta pochybila, nyní musí zaplatit 3, 5 milionu dolarů

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Pro slávu do roztrhání těla? Modelka z Instagramu se fotila mezi žraloky!

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Časopis TIME použil 985 dronů k vytvoření nejnovější titulky

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů

Američan vysoudil na největším pornografickém portálu 3 miliony dolarů

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.