DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vzpomínka... na cestu, na ženu, na vlak

Nic neváží, je neurčitá, šedivá, abstraktní a přesto řídí naše chování, životy i kontexty, ve kterých poznáváme svět. Taková by mohla být stručná charakteristika vzpomínky.

Rumunský spisovatel a filosof Mircea Eliade hovoří o fenoménu věčného návratu. Snaží se ukázat, že společnost se mění jen zcela nepatrně a že koncept mýtů, tedy kolektivních vzpomínek je tím, co ji nejen drží pohromadě, ale také jednoznačně určuje.

Eliade, ale také například Jung uvažují o existenci jakéhosi kolektivního nevědomí, zásobníku vzpomínek, které nemají jasný obrys a které jsme jako konkrétní lidé ani neprožili. Ty jsou uloženy do našeho dědičného kódu a kultury tak, že je nelze oddělit od toho, co běžně nazýváme lidství. Jsou v jazyce, výtvarném umění, právním myšlení i našem svědomí. Jde o mýty, které si naši předkové předávali, aby dokázali vysvětlit zákonitosti světa – proč existuje úroda, proč lidé umírají nebo jací existují bohové.

Naše běžná vzpomínka je ale dosti odlišná. Předně není něčím objektivním, ale bytostně subjektivním prožitkem. Vzpomínka je obrazem něčeho, co jsme prožili nebo si to alespoň myslíme. Je tedy vázaná na konkrétní osobu a její vědomí. Obraz je přitom dosti odlišný od reality samotné, neboť ji musí subjektivizovat, extrahovat z ní to důležité a interpretovat to v jiné formě, než v jaké došlo k samotnému prožitku.

Klepněte pro větší obrázek 
Vzpomínka, foto: Kubislav5

Fotografie vzpomínka…, kterou zachytil Kubislav5 je ukázkou toho, jak vlastně vzpomínky většinou vypadají. Mají v sobě cosi tajemného, co není snadné prozkoumat a proniknout. Opravdový klíč k jejich poznání totiž neleží v rovině striktní racionality. Jsou šedivé a neurčité, amorfně ohebné kdykoliv mají být exponovány a artikulovány, ukazují stále nové složky, vrstvy a nejasnosti. Jsou živým organismem.

Fotografie tak zachycuje právě všechna tato schémata a užívá k tomu příznačné výrazové prostředky. Černobílá barva s hrubým zrnem, spojení viditelné ruky a obličeje odrážejícího se neostře v okně vlaku, motiv cesty, jako nekončícího procesu i kupé jako intimního osobního prostoru.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Niet úniku je snímek ukazující prostor, který je podobný pracovnímu táboru či vězení. Je zde střežená hranice, ostrý plot, za který není možné jít ani vidět. Ohraničuje prostor legendami opředeného světa venku. A spolu s autorem snímku, kterým je Miro Lakota, se člověk může nechat vtáhnout do setmělé atmosféry nejistoty, strachu, útisku a práskačství, kde sice lze vést iluzi normálního života, ale ta může být v okamžiku změněna zásahem dozorce v nekončící utrpení.

Klepněte pro větší obrázek 
Niet úniku, foto: Miro Lakota

Ivanna nabízí snímek Zbloudilá zachycující dívku s červeným kloboukem v podivném šedém světě bez zeleně a dalších lidí. Postavu tak nechává prožívat existenciální úzkost samoty uprostřed nekonečných šedých hor.

Klepněte pro větší obrázek 
Zbloudilá, foto: Ivanna

Poslední stoupání… je ukázkou ze života hmyzu, který chce jít dál, ale nemusí přesně vědět kudy. Snímek od ilonag3 se stylem nachází v určitém dialektickém pnutí mezi konkrétním a abstraktním, černým a bílým, hmotou a formou.

Klepněte pro větší obrázek 
Poslední stoupání, foto: ilonag3

A na závěr ještě jeden pohled do jarní krajiny. Nese název „Jak si to nalinkujeme... ...takové to budeme mít“ a jeho autorem je No21. Nabízí nejen svěží barevnost, ale také pohled na vztah lidské přesnosti a pragmatičnosti s organickou nespoutaností přírody.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak si to nalinkujeme..., foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.