DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vzpomínka... na cestu, na ženu, na vlak

Nic neváží, je neurčitá, šedivá, abstraktní a přesto řídí naše chování, životy i kontexty, ve kterých poznáváme svět. Taková by mohla být stručná charakteristika vzpomínky.

Rumunský spisovatel a filosof Mircea Eliade hovoří o fenoménu věčného návratu. Snaží se ukázat, že společnost se mění jen zcela nepatrně a že koncept mýtů, tedy kolektivních vzpomínek je tím, co ji nejen drží pohromadě, ale také jednoznačně určuje.

Eliade, ale také například Jung uvažují o existenci jakéhosi kolektivního nevědomí, zásobníku vzpomínek, které nemají jasný obrys a které jsme jako konkrétní lidé ani neprožili. Ty jsou uloženy do našeho dědičného kódu a kultury tak, že je nelze oddělit od toho, co běžně nazýváme lidství. Jsou v jazyce, výtvarném umění, právním myšlení i našem svědomí. Jde o mýty, které si naši předkové předávali, aby dokázali vysvětlit zákonitosti světa – proč existuje úroda, proč lidé umírají nebo jací existují bohové.

Naše běžná vzpomínka je ale dosti odlišná. Předně není něčím objektivním, ale bytostně subjektivním prožitkem. Vzpomínka je obrazem něčeho, co jsme prožili nebo si to alespoň myslíme. Je tedy vázaná na konkrétní osobu a její vědomí. Obraz je přitom dosti odlišný od reality samotné, neboť ji musí subjektivizovat, extrahovat z ní to důležité a interpretovat to v jiné formě, než v jaké došlo k samotnému prožitku.

Klepněte pro větší obrázek 
Vzpomínka, foto: Kubislav5

Fotografie vzpomínka…, kterou zachytil Kubislav5 je ukázkou toho, jak vlastně vzpomínky většinou vypadají. Mají v sobě cosi tajemného, co není snadné prozkoumat a proniknout. Opravdový klíč k jejich poznání totiž neleží v rovině striktní racionality. Jsou šedivé a neurčité, amorfně ohebné kdykoliv mají být exponovány a artikulovány, ukazují stále nové složky, vrstvy a nejasnosti. Jsou živým organismem.

Fotografie tak zachycuje právě všechna tato schémata a užívá k tomu příznačné výrazové prostředky. Černobílá barva s hrubým zrnem, spojení viditelné ruky a obličeje odrážejícího se neostře v okně vlaku, motiv cesty, jako nekončícího procesu i kupé jako intimního osobního prostoru.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Niet úniku je snímek ukazující prostor, který je podobný pracovnímu táboru či vězení. Je zde střežená hranice, ostrý plot, za který není možné jít ani vidět. Ohraničuje prostor legendami opředeného světa venku. A spolu s autorem snímku, kterým je Miro Lakota, se člověk může nechat vtáhnout do setmělé atmosféry nejistoty, strachu, útisku a práskačství, kde sice lze vést iluzi normálního života, ale ta může být v okamžiku změněna zásahem dozorce v nekončící utrpení.

Klepněte pro větší obrázek 
Niet úniku, foto: Miro Lakota

Ivanna nabízí snímek Zbloudilá zachycující dívku s červeným kloboukem v podivném šedém světě bez zeleně a dalších lidí. Postavu tak nechává prožívat existenciální úzkost samoty uprostřed nekonečných šedých hor.

Klepněte pro větší obrázek 
Zbloudilá, foto: Ivanna

Poslední stoupání… je ukázkou ze života hmyzu, který chce jít dál, ale nemusí přesně vědět kudy. Snímek od ilonag3 se stylem nachází v určitém dialektickém pnutí mezi konkrétním a abstraktním, černým a bílým, hmotou a formou.

Klepněte pro větší obrázek 
Poslední stoupání, foto: ilonag3

A na závěr ještě jeden pohled do jarní krajiny. Nese název „Jak si to nalinkujeme... ...takové to budeme mít“ a jeho autorem je No21. Nabízí nejen svěží barevnost, ale také pohled na vztah lidské přesnosti a pragmatičnosti s organickou nespoutaností přírody.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak si to nalinkujeme..., foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne