DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: vzpomínka... na cestu, na ženu, na vlak

Nic neváží, je neurčitá, šedivá, abstraktní a přesto řídí naše chování, životy i kontexty, ve kterých poznáváme svět. Taková by mohla být stručná charakteristika vzpomínky.

Rumunský spisovatel a filosof Mircea Eliade hovoří o fenoménu věčného návratu. Snaží se ukázat, že společnost se mění jen zcela nepatrně a že koncept mýtů, tedy kolektivních vzpomínek je tím, co ji nejen drží pohromadě, ale také jednoznačně určuje.

Eliade, ale také například Jung uvažují o existenci jakéhosi kolektivního nevědomí, zásobníku vzpomínek, které nemají jasný obrys a které jsme jako konkrétní lidé ani neprožili. Ty jsou uloženy do našeho dědičného kódu a kultury tak, že je nelze oddělit od toho, co běžně nazýváme lidství. Jsou v jazyce, výtvarném umění, právním myšlení i našem svědomí. Jde o mýty, které si naši předkové předávali, aby dokázali vysvětlit zákonitosti světa – proč existuje úroda, proč lidé umírají nebo jací existují bohové.

Naše běžná vzpomínka je ale dosti odlišná. Předně není něčím objektivním, ale bytostně subjektivním prožitkem. Vzpomínka je obrazem něčeho, co jsme prožili nebo si to alespoň myslíme. Je tedy vázaná na konkrétní osobu a její vědomí. Obraz je přitom dosti odlišný od reality samotné, neboť ji musí subjektivizovat, extrahovat z ní to důležité a interpretovat to v jiné formě, než v jaké došlo k samotnému prožitku.

Klepněte pro větší obrázek 
Vzpomínka, foto: Kubislav5

Fotografie vzpomínka…, kterou zachytil Kubislav5 je ukázkou toho, jak vlastně vzpomínky většinou vypadají. Mají v sobě cosi tajemného, co není snadné prozkoumat a proniknout. Opravdový klíč k jejich poznání totiž neleží v rovině striktní racionality. Jsou šedivé a neurčité, amorfně ohebné kdykoliv mají být exponovány a artikulovány, ukazují stále nové složky, vrstvy a nejasnosti. Jsou živým organismem.

Fotografie tak zachycuje právě všechna tato schémata a užívá k tomu příznačné výrazové prostředky. Černobílá barva s hrubým zrnem, spojení viditelné ruky a obličeje odrážejícího se neostře v okně vlaku, motiv cesty, jako nekončícího procesu i kupé jako intimního osobního prostoru.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Niet úniku je snímek ukazující prostor, který je podobný pracovnímu táboru či vězení. Je zde střežená hranice, ostrý plot, za který není možné jít ani vidět. Ohraničuje prostor legendami opředeného světa venku. A spolu s autorem snímku, kterým je Miro Lakota, se člověk může nechat vtáhnout do setmělé atmosféry nejistoty, strachu, útisku a práskačství, kde sice lze vést iluzi normálního života, ale ta může být v okamžiku změněna zásahem dozorce v nekončící utrpení.

Klepněte pro větší obrázek 
Niet úniku, foto: Miro Lakota

Ivanna nabízí snímek Zbloudilá zachycující dívku s červeným kloboukem v podivném šedém světě bez zeleně a dalších lidí. Postavu tak nechává prožívat existenciální úzkost samoty uprostřed nekonečných šedých hor.

Klepněte pro větší obrázek 
Zbloudilá, foto: Ivanna

Poslední stoupání… je ukázkou ze života hmyzu, který chce jít dál, ale nemusí přesně vědět kudy. Snímek od ilonag3 se stylem nachází v určitém dialektickém pnutí mezi konkrétním a abstraktním, černým a bílým, hmotou a formou.

Klepněte pro větší obrázek 
Poslední stoupání, foto: ilonag3

A na závěr ještě jeden pohled do jarní krajiny. Nese název „Jak si to nalinkujeme... ...takové to budeme mít“ a jeho autorem je No21. Nabízí nejen svěží barevnost, ale také pohled na vztah lidské přesnosti a pragmatičnosti s organickou nespoutaností přírody.

Klepněte pro větší obrázek 
Jak si to nalinkujeme..., foto: No21
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.