DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Vzpomínky na modelku

Jedním ze specifik práce umělce je, že je typicky svobodný. Lidové rčení, že má někdo hlad jako spisovatel, znamená pochopitelný odkaz na bídu a nedostatek, na straně druhé je odkazem k určité svobodě tvorby.

Být dvorním malířem nebo hudebním skladatelem znamenalo, že měl člověk většinou dostatek materiálního zabezpečení, ale neměl možnost dělat jen to, co se mu líbilo a po čem toužil.

Tato svoboda dává prostor k určitému vyhranění se. Umělec je člověk, který podává výpověď o světě a světu, většinou jazykem kritickým a káravým. Není svázán konvencemi, nemusí oslavovat zadavatele, jen nabízí svůj pohled. Je sice chudý, ale může vůči sobě zůstat autentický a pravdivý.

V tomto ohledu je fotografování nejsvobodnější ze všech forem umění. Profesionálů, kteří by usilovali nejen o dobré řemeslo, ale také o umění jako takové, je málo. Nejsou zde placená divadla či hudební tělesa, ale je zde autentická svoboda tvorby. Pořídit si fotoaparát a pustit se do hledání určitého pohledu na svět, který bude překračovat zrak běžného diváka, může každý. Nemusí se ohlížet na výstavní sítě, granty, projekty, zadání.

Klepněte pro větší obrázek
Vzpomínky na modelku....(...MuMu...),-jéje ta byla ale černááá, foto: sluník

Fotograf stále může hledět na ulici a poznávat její tvář, usilovat o nezávislé a autentické sondy do života lidí, aniž by za tuto činnost čekal odměnu. Snímek Vzpomínky na modelku....(...MuMu...),-jéje ta byla ale černááá zachycuje pouličního umělce v jeho přirozeném prostředí a světě. Na nic nevázaného, pracujícího jen pro jeden každý kontrakt. Chudého, osamělého, ale svobodného.

Gratuluji autorovi, kterým je Sluník, ke snímku, který je na jedné straně obyčejný, ale současně vnímavý a citlivý pro kontext, životní příběh i konkrétní situaci a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Fotografie, jejímž autorem je Auge, přirozeně navazuje na předchozí snímek. Jde o zátiší, na kterém je zachycen džbán se sušenou květinou a nese název O malování. Pracuje přitom s technickou dokonalostí a velice přesným provedením – od kompozice po barevné provedení.

Klepněte pro větší obrázek
O malování, foto: auge

Mlhavé ráno na Ostaši... dává – opět technicky dokonale – pohlédnout do lesa, který po jarní vlhkosti nabral sílu a v sytě zeleném kabátu se odhodlává k vrcholu svého růstu, maximu aktivity, k plnosti života. Autorem je Vlastimil Pibil.

Klepněte pro větší obrázek
Mlhavé ráno na Ostaši..., foto: Vlastimil Pibil

Líbám není jen dichotomickým snímkem s obličejem, ale především synergickou symbiózou interuměleckého prožitku. Jde mu o spojení slova básně a vizuálního vjemu, který se Snopa snaží vnořit do jednoho celku, který je natolik propojený, že každý sám ztrácí svůj smysl a význam samostatné existence.

Klepněte pro větší obrázek
Líbám, foto: snopa

K výročí justiční vraždy Milady Horáková se může vztahovat snímek bez názvu, který nabízí překvapivou odpověď na oprátku. Nikoli surovou tečku a pocit, že smrtí vše končí, ale pouhou čárku. Proti tezi, že smrt je konec, za kterým nic není, staví myšlenku, že krev mučedníků se stává semenem vyznavačů, že nejde o konec, ale o předěl. Že i oprátka může být vnímána symbolicky, nenaturalisticky, snově. Že může být příležitostí pro vlastní nový začátek, určité znovu čtení příběhu života, pro axiologické zastavení. Že … Autorem snímku je db strenický.

Klepněte pro větší obrázek
,, foto: db strenický
Další článek




celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Šak takových modelek tu za chvíli bude :… Květoslav 1. 8. 2015, 08:42
Šak takových modelek tu za chvíli bude :-) valsoj 30. 6. 2015, 22:45
"Vzpomínky na modelku" a jako titulní foto n… mk 30. 6. 2015, 08:14
Hlad jak spisovatel? To se někde říká? Vždyc… Karel Kahovec 30. 6. 2015, 07:21
To je ale ošklivá opice... Fuj, fuj 30. 6. 2015, 07:06

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.