DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: welt aneb o porozumění historii

O kolektivním vědomí a nevědomí a rychlé době, kterou nestačíme promýšlet. To všechno se může honit hlavou muži na dnešní fotografii týdne. mezigenerační zkušenosti jsou někdy bohužel nepřenosné.

Carl Gustav Jung přišel se zajímavým konceptem kolektivního vědomí a nevědomí. Lidstvo jako biologický druh má určitou společnou paměť, něco co nás spojuje přes generace, rozdíly ve vzdělání, kultuře a jazyku.

S touto myšlenkou si pak pohrával také Mircea Eliade, který se snažil ukázat, že téměř všechny kultury a náboženství obsahují určité společné příběhy a struktury, které jsou spojené s lidským myšlením jako takovým.

Například souboj dobra a zla, sběračů a lovců, vztah člověka k božstvům, vůči kterým se chce osamostatnit nebo třeba fenomén velkých přírodních katastrof jako trestu za špatnosti jsou něčím, co z našeho vědomí vytěsnit nemůžeme. Každá doba a kultura ale tento mýtus vypráví jinak. Romantismus v literatuře i dalších oblastech klade do popředí zájmu stáří. Je to stejně legitimní, jako obrat k dětství po druhé světové válce.

Téma mezigeneračních vazeb a předávání moudrosti či vědomí je velice silné, zvláště pokud je spojené s příběhy a historickými událostmi. A jedním z takových je také téma války a genocidy. Všechny pomníky a muzea holocaustu mají být nejen připomínkou konkrétních událostí, ale také (a v tom berlínském je to kurátorsky velice pěkně vidět) určitým mementem, že něco takového se v žádném případě již nesmí opakovat. Upozorněním, kam vedou – dříve zcela nezávazné – diskuse o národním sebeurčení a eugenice.

Jenže společnost se velice rychle mění – dnes si lze v Evropském prostředí jen obtížně představit dlouhou válku klasického stylu a střihu, děti někdy okolo desátého roku běžně své rodiče předčí v řadě důležitých gramotností a kompetencí. Krize autorit, o které se mluví v pedagogice, je něčím zcela nutným a nezbytným. Je přitom krizí především těch, kteří by autoritami býti měli, nikoli zkažeností těch, jenž se o ně potřebují a chtějí opřít.

Klepněte pro větší obrázek 
welt, foto: shimmell

Snímek welt právě do tohoto dialogu vstupuje. Zachycuje mladého muže, který si prohlíží památník před Muzeem holocaustu. Za sebou má moderní reklamní balón a přemýšlí, jak porozumět příběhu, který psali jeho rodiče a prarodiče. Jak vstoupit do prostoru bludiště, najít správné hodnoty, jazyk a postoje, které by mu umožňovaly svět před ním pochopit. Ač se tváří sebevědomě, neví. A jde zřejmě o nejpravdivější postoj, který k tomu může zaujmout. Jungovo kolektivní vědomí je – viděno dnešníma očima – příliš neostré a dlouho se tvořící.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku s pěkným příběhem a kompozicí, která není u tohoto objektu právě typická i akcentem na geometrii jako jednu z forem tradičního poznání a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Ač pavlačové domy dnes neodpovídají často moderním představám o komfortním bydlení, je třeba říci, že právě tento druh staveb stojí za vznikem měst v moderním slova smyslu, měst průmyslových s továrnami a velkým množstvím obyvatel. Fotografie dobydleno v tomto kontextu ukazuje, že pokrok nelze zastavit. Že to, co pro naše předky v devatenáctém století bylo symbolem výdobytku techniky a emancipace, je dnes obrazem bídy a úpadku. Autorem je navyy.

Klepněte pro větší obrázek 
dobydleno, foto: navyy

Snopa pak nabízí jiný černobílý pohled na svět. Pohled na antény nese název Stereo TV ? a hraje si s různými vlnovými délkami a technickými realizacemi těchto pasivních přijímačů.

Klepněte pro větší obrázek 
Stereo TV ?, foto: snopa

Když jezdí vlaky, je snímek, jehož autorem je Jokr7. Nabízí přitom zajímavou kombinaci abstrakce s obrazem, který se nezobrazuje na plochu roviny, ale koule. A s výsledným vzezřením to dovede divy.

Klepněte pro větší obrázek 
když jezdí vlaky, foto: jokr7

A na závěr ještě jeden snímek, který se věnuje stáří, respektive způsobu života, který si dnes mnoho z nás, lidí žijících ve městech, nedovede příliš představit. Autorem je Laugos a snímek nese název Príprava na zimu.

Klepněte pro větší obrázek 
Príprava na zimu, foto: Laugos
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

JO JO HlTLER TAM JE A HAJLUJE:-D:-D:-D:-D:-D… POŁ 1. 10. 2014, 17:12

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?