DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Wild wild west

Cestou za aranžovanými fotografiemi, vzpomínkami, sny a kapesními hodinkami, vyráží v teniskách malý chlapec v hlavní roli fotografie týdne.

Umělecká fotografie žije od svého samotného vzniku v určitém kulturním dilematu – na jedné straně v zajetí dokumentaristiky přesného, bigotně pravověrného zachycení reality takové, jaká je a snahou o malování světlem bez ohledu na skutečnost.

Především z válečných fotografií je jasně vidět, že tato diskuse by měla mít ještě hlubší kořeny – totiž vyjasnění si onoho pojmu skutečnosti. Jde o přenesení pocitu, výseku reality v interpretaci autora nebo o něco zcela jiného?

To co holandská malba řešila v devatenáctém století, kdy hledala cesty ke starým mistrům století šestnáctého, balancujíce na hraně mezi krajním realismem a romantismem, musí nyní pracně přemítat také každý, kdo se rozhodne vnímat fotografii jako umění, jako nástroj pro podporu kulturního a duševního života diváka, jako pracnou cestu za krásou a vyjádřením sebe samého.

Snímek Wild wild west je součástí širšího celku snímků chlapců z historického vlaku a snaží se v této oblasti najít vlastní cestu. Na historizujícím snímku lze vidět mladého muže, který je dobově oblečen, ale na nohou má tenisky, jako by chtěl říci, že do onoho aranžovaného světa pocitů a sentimentu, do století páry a průmyslové revoluce, nepatří.

Klepněte pro větší obrázek
Wild wild west, foto: tracytomsickova 

Jeho malé ruce nedokáží velké kapesní hodinky chytnout do dlaně správně, a tak s nimi manipuluje trochu nešikovně, bez úcty a dostatečné obřadnosti, které jim každý majitel (při jejich náležitém stáří a kráse) věnuje. Autorka, kterou je tracytomsickova se nesnaží vykreslit přesnou kopii historického portrétu, ale historizujícím způsobem se snaží pojmout téma – novými prostředky, teniskami, mladým mužem, který se necítí být součástí děje.

Jak vznikla fotografie týdne: Wild wild west

Jak vznikla fotografie týdne: Wild wild west

Gratuluji autorce k velice podařené, aranžované fotografií, která se snaží předat určitou emoci, zážitek či dotek staré železnice, kterou řada lidí tak obdivuje, jako symbol stability, pevnosti a prosperity, romantizovaných starých časů. Současně si také dovoluji pozvat na prohlídku některých zajímavých snímků uplynulého týdne.

Bohem opuštěná krajina je výpovědí Fialového poustevníka o povodních, tedy tématu bytostně aktuálním a naléhavém, přesto způsobem tichým, meditačním, bez emocí. Ty do snímku projektuje až člověk, který s vodou má své negativní zkušenosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Bohem opuštěná krajina, foto: Fialový poustevník

Zcela jiným způsobem přívaly vod zachycuje abstraktní, emocemi nabytý snímek X od mila… Ukazuje spojení pohybu, síly, vody a mysli v jeden celek, člověk se zde stává jen součástí celku, hláskou dunících vod, která není schopna s nimi nic dělat, jediné co může, se jimi nechat zmítat v tanci o vlastní existenci.

Klepněte pro větší obrázek 
X, foto: mila...

Snímkem zcela jiného ražení je Konstruktérský oříšek od clostermanna, zachycující až paradoxní technické řešení, které ukazuje na to, že člověk se často snaží vyhnout práci tak usilovně, až si ji přidělá mnohem více.

Klepněte pro větší obrázek 
Konstruktérský oříšek, foto: clostermann

A na závěr ještě jeden pohled do tváře s názvem Konečně se usmál od babyvrba. Ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby náš pohled na druhého byl zcela jiný – jediný pohyb rtů a zářící oči.

Klepněte pro větší obrázek
Konečně se usmál, foto: babyvrba 
 
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne