DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Z jara slýchám bouřné větry vát...

Ve Starém zákoně najdeme velice zajímavé vyprávění o Eliášovi, který čekal na hlas Hospodina. Přihnala se vichřice, zemětřesení, šlehal oheň a vál silný vítr, ale Hospodin v nich nebyl.

Bůh se v tomto příběhu zjevuje až nakonec, v podobě vánku, těžko slyšitelného, neburácivého. Je něčím, na co je třeba se sám ztišit, být senzitivní, naslouchající. Sluch v semitském myšlení hraje velice důležitou roli, a to tak podstatnou, že Pavel z Tarzu bude psát, že víra je ze slyšení.

To nejpodstatnější, o co mu jde, je – stejně jako v případě Eliáše – něčím subjektivním, z hlediska spolehlivosti poznání druhořadým. Víra není ze čtení a diskuse, není ani z vidění zázraků a úkazů, ale z něčeho, co je nejzranitelnější na nepochopení, na přeslech, na zmatenost, na nízkou důvěryhodnost.

Také v běžném životě oceňujeme lidi, o kterých lze říci, že umí naslouchat. Schopnost slyšet druhého není fixována jen na přítomnost zdravého tělesného smyslu, ale především na jistou mentální připravenost. Na ochotu a schopnost slyšet. Vztah s člověkem, jako by nebyl spojený s tím, že ho vidíme, ale s tím, že ho slyšíme. Sluchem musíme věnovat onu zvýšenou pozornost, nemůžeme poslouchat dva lidi současně. A v neposlední řadě někdy musíme utéci do ticha, abychom slyšeli sebe sama.

Klepněte pro větší obrázek
Z jara slýchám bouřné větry vát, foto: No21

A možná právě v této samotě a ztišení, můžeme ve světě uslyšet nejen sebe, ale také zvuky či hlasy okolní. Možná právě zde může vznikat pocit pochopení a hlubší reflexe světa. V kontextu fotografie může slyšení působit dvojím způsobem zvláštně. Předně je to ona subjektivita – fotografie zachycuje to, co jest, slyšení se spoléhá na kontext, dohodu o pravdivosti, příběh. Zvuk většinou není vidět, fotografie pracuje s obrazem, proč by měl fotograf umět naslouchat světu? Dobrý fotograf vidí stejný svět jako všichni ostatní, ale dokáže v něm najít „něco“, co ti ostatní přehlédnou, pominou, čemu nevěnují pozornost.

Jsou fotografové, kteří když mají fotit nějaké místo, v něm napřed nějaký čas sedí a nechají ho na sebe působit – zvukem, obrazem, prostorem, atmosférou. Zde někde možná přichází na scénu ono slyšení. Lidská otevřenost pro kontext a druhého, umenšení sebe a navýšení okolí a druhých, schopnost uslyšet to, co ostatní neslyší a pak to zhmotnit.

Gratuluji autorovi snímku Z jara slýchám bouřné větry vát..., který je – svým rukopisem snadno poznatelný – No21 a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Někdy může být patření na něco krásného důvodem k tomu, že ztratíme řeč. Uvědomujeme si, že cokoli bychom řekli, bude jen neadekvátním vyjádřením, něčím zcela nepatřičným. Slova se zde odtrhávají od skutečnosti, nestačí. Druhou možností je opačný extrém, kdy podobný zážitek může vést k proudu slov, který téměř nelze zastavit. A právě v tomto kontextu lze sledovat snímek …říznuto dráty… od fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek
... říznuto dráty..., foto: fakir.h

Zajímavou hru se stíny a ostrostí nabízí další černobílý snímek, tentokráte s názvem Mystická sedma, jehož autorem je subal. Snímek pěkně kombinuje geometrii a strukturu.

Klepněte pro větší obrázek
Mystická sedma, foto: subal

Máte rádi portréty? Pak jeden vážný nevážný nese název ...Vykuk.... Muže s hlavou v rukou zachytil AntonVonTyroll.

Klepněte pro větší obrázek
Vykuk, foto: AntonVonTyroll

Snímek plný tajemna a otázek, technicky pěkně zpracovaný, velice dobře pracující se světlem i atmosférou. Tak by se dala stručně charakterizovat fotografie Zväzok od millana.

Klepněte pro větší obrázek
Zväzok, foto: millana
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Z jara spousty malých ptáků zpívá nemáte něj… Brandys 12. 4. 2017, 22:05

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát