DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Z jara slýchám bouřné větry vát...

Ve Starém zákoně najdeme velice zajímavé vyprávění o Eliášovi, který čekal na hlas Hospodina. Přihnala se vichřice, zemětřesení, šlehal oheň a vál silný vítr, ale Hospodin v nich nebyl.

Bůh se v tomto příběhu zjevuje až nakonec, v podobě vánku, těžko slyšitelného, neburácivého. Je něčím, na co je třeba se sám ztišit, být senzitivní, naslouchající. Sluch v semitském myšlení hraje velice důležitou roli, a to tak podstatnou, že Pavel z Tarzu bude psát, že víra je ze slyšení.

To nejpodstatnější, o co mu jde, je – stejně jako v případě Eliáše – něčím subjektivním, z hlediska spolehlivosti poznání druhořadým. Víra není ze čtení a diskuse, není ani z vidění zázraků a úkazů, ale z něčeho, co je nejzranitelnější na nepochopení, na přeslech, na zmatenost, na nízkou důvěryhodnost.

Také v běžném životě oceňujeme lidi, o kterých lze říci, že umí naslouchat. Schopnost slyšet druhého není fixována jen na přítomnost zdravého tělesného smyslu, ale především na jistou mentální připravenost. Na ochotu a schopnost slyšet. Vztah s člověkem, jako by nebyl spojený s tím, že ho vidíme, ale s tím, že ho slyšíme. Sluchem musíme věnovat onu zvýšenou pozornost, nemůžeme poslouchat dva lidi současně. A v neposlední řadě někdy musíme utéci do ticha, abychom slyšeli sebe sama.

Klepněte pro větší obrázek
Z jara slýchám bouřné větry vát, foto: No21

A možná právě v této samotě a ztišení, můžeme ve světě uslyšet nejen sebe, ale také zvuky či hlasy okolní. Možná právě zde může vznikat pocit pochopení a hlubší reflexe světa. V kontextu fotografie může slyšení působit dvojím způsobem zvláštně. Předně je to ona subjektivita – fotografie zachycuje to, co jest, slyšení se spoléhá na kontext, dohodu o pravdivosti, příběh. Zvuk většinou není vidět, fotografie pracuje s obrazem, proč by měl fotograf umět naslouchat světu? Dobrý fotograf vidí stejný svět jako všichni ostatní, ale dokáže v něm najít „něco“, co ti ostatní přehlédnou, pominou, čemu nevěnují pozornost.

Jsou fotografové, kteří když mají fotit nějaké místo, v něm napřed nějaký čas sedí a nechají ho na sebe působit – zvukem, obrazem, prostorem, atmosférou. Zde někde možná přichází na scénu ono slyšení. Lidská otevřenost pro kontext a druhého, umenšení sebe a navýšení okolí a druhých, schopnost uslyšet to, co ostatní neslyší a pak to zhmotnit.

Gratuluji autorovi snímku Z jara slýchám bouřné větry vát..., který je – svým rukopisem snadno poznatelný – No21 a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Někdy může být patření na něco krásného důvodem k tomu, že ztratíme řeč. Uvědomujeme si, že cokoli bychom řekli, bude jen neadekvátním vyjádřením, něčím zcela nepatřičným. Slova se zde odtrhávají od skutečnosti, nestačí. Druhou možností je opačný extrém, kdy podobný zážitek může vést k proudu slov, který téměř nelze zastavit. A právě v tomto kontextu lze sledovat snímek …říznuto dráty… od fakir.h.

Klepněte pro větší obrázek
... říznuto dráty..., foto: fakir.h

Zajímavou hru se stíny a ostrostí nabízí další černobílý snímek, tentokráte s názvem Mystická sedma, jehož autorem je subal. Snímek pěkně kombinuje geometrii a strukturu.

Klepněte pro větší obrázek
Mystická sedma, foto: subal

Máte rádi portréty? Pak jeden vážný nevážný nese název ...Vykuk.... Muže s hlavou v rukou zachytil AntonVonTyroll.

Klepněte pro větší obrázek
Vykuk, foto: AntonVonTyroll

Snímek plný tajemna a otázek, technicky pěkně zpracovaný, velice dobře pracující se světlem i atmosférou. Tak by se dala stručně charakterizovat fotografie Zväzok od millana.

Klepněte pro větší obrázek
Zväzok, foto: millana
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Z jara spousty malých ptáků zpívá nemáte něj… Brandys 12. 4. 2017, 22:05

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.